19. 8. 2021
Mrazivé
zprávy, které nyní
přicházejí z Afghánistánu rozčilují každou feministku. Stovky lidí se drží amerických letadel a snaží se opustit
zemi, ženy a dívky předpovídají
násilnou odvetu a LGBTQ lidé se bojí o život.
Chápu, proč si přejete, aby naši světoví
vůdci urychleně jednali.
Jsem britská
feministka, moje politické přesvědčení se do značné
míry formovalo pod vlivem 11. září a takzvané
"války proti terorismu".
Nezapomněla jsem na to, jak západní představitelé
v roce 2001 využili těžké
situace afghánských žen a dívek pod vládou
Tálibánu, aby ospravedlnili okupaci země
- "bílí muži zachraňují hnědé ženy
před hnědými muži", jak to vyjádřila feministická badatelka Gayatri
Chakravorty Spivak.
V roce 2001 manželka tehdejšího
britského premiéra Cherie Blair vyzvala k tomu, aby se afghánským ženám
"vrátil hlas". V roce 2010
tehdejší americká ministryně
zahraničí Hillary Clinton slíbila, že bude hájit
práva afghánských žen.
Slibovala, že zachrání afghánské ženy,
zatímco je nechala bombardovat.
"Ještě není pozdě,
aby USA a Velká Británie vyslaly vojáky, kteří pomohou udržet
Kábul," napsal na Twitteru bývalý poradce Gordona Browna Justin Forsyth, který působil také jako generální
ředitel UNICEF a organizace Save the Children. Odkázal na článek
BBC s titulkem "Mladé ženy v Kábulu prosí
o pomoc, protože Tálibán je
na postupu". V článku se píše: "Po dvacet let Západ inspiroval, financoval a
chránil tuto novou generaci Afghánců. Vyrůstali ve svobodě a s příležitostmi,
které přijali za své."
Novináři napříč médii sledují
podobný narativ. Deník Financial Times při líčení příběhu Afghánky,
která byla před dvaceti lety ve svých
dvanácti letech donucena zasnoubit
se se svým bratrancem, napsal: "Po invazi do Afghánistánu
v roce 2001, kterou vedly Spojené
státy, objevila tato teenagerka
svobodu, která by pro ni
byla dříve nepředstavitelná."
A to je právě ten problém: všechna
tato prohlášení jakoby vycházela z předpokladu, že okupace Afghánistánu byla pro ženy
a dívky dobrá - což
ostatně tvrdí i sama Hilary Clinton.
Ale rozhodně
nebyla. V nejdéle trvající americké
válce bylo zabito a zraněno téměř
70 000 civilistů - mnoho z nich byly právě ženy.
Násilí však bylo zcela legitimizováno nebo smeteno ze stolu tvrzením, že
ženy a dívky v Afghánistánu opět potřebují
západní ochranu - jako by zavraždění lidé byli jen vedlejšími
škodami.
Co dělaly USA a
Spojené království
v Afghánistánu posledních
20 let? Jak byste mohli věřit
tomuto liberálnímu intervencionistickému vyprávění, když se lepší postavení některých afghánských
žen zhroutilo během několika dní?
Copak jsme se nepoučili z intervence v Iráku
nebo Libyi?
Západní představitelé by lidem prchajícím z Afghánistánu mohli okamžitě nabídnout
azyl, kdyby jim na nich skutečně
záleželo. Koalice Stop válce, která vznikla před invazí do Afghánistánu
v roce 2001, ve svém prohlášení uvádí: "Britská vláda
by měla realizovat uprchlické programy
a zaplatit reparace na obnovu Afghánistánu, což by byl skutek, který by mnohem více podpořil práva afghánského
lidu, zejména žen, než pokračující vojenské nebo ekonomické
zásahy v Afghánistánu."
Bez ohledu na to samotná
nabídka azylu nestačí. Tvrdou pravdou je, že vlády celého
světa budou muset s Tálibánem
vyjednávat stejně jako s kterýmkoli jiným státem, ať už
s ním souhlasí, nebo ne. Ženy
v Afghánistánu nejsou monolitní skupinou a mnohé
z nich se dlouho bránily jak Tálibánu, tak západní intervenci, a nepotřebují, abyste je teď zachraňovali.
Po dvou desetiletích neúspěšné západní intervence se nenechte znovu oklamat. Stejně jako v případě nezákonné invaze Tonyho Blaira do Iráku a katastrofální intervence Davida Camerona v Libyi. Když Spojené království někam vyšle vojáky, znamená to zkázu pro ženy a dívky - a dnešek by nebyl výjimkou.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse