Trojskok bez švihadla

17. 1. 2022 / Jan Choděra

„Byla jedna groteska

nikdo jí však netleská.

Klaun se motá vprostřed ZOO,

baletka má nohu do O

- pláče malá Terezka.“

Nebo:

“Byly řady pyramid,

rozmetal je dynamit.

Podle přání Věr a Markét

staví se tam supermarket.

Přišly nám to oznámit.“

A ještě z podobného ranku:

„ Byla paní radová,

hostila ji Padova.

Spořádala tucet řízků,

psali o ní v místním tisku,

že je pořád hladová.“

Autoři sahají i k lyričtějšímu vyznění:

„Byly prý dvě mátohy,

nacpaly si batohy

ze dvou třetin

vůní květin

z jedné modři oblohy.“

V jiných číslech putují po republice i po světě:

„Byly jedny sandály

prohnaly dva vandaly.

Honily je chytře

v Malackách i v Nitře,

a pak jim to nandaly.“

Autoři tak nabízejí dětem neotřelý pohled na okolní svět.

Humorné vyznění významně podporují i originální ilustrace Aleny Krchové, o které se na záložce dočteme, že byla oceněná v roce 2016 za Nejkrásnější knihu roku. Například limerick, který pojednává o sněhové lavině, která zbořila kus kravína, a který pokračuje

„Krávy na to vděčně hledí,

sníh je zbavil věčné šedi,

život pro ně začíná“,

Krchová doprovodí obrázkem skotačících krav, které mají uprostřed károvanou merunu, a to vše v nádherné kompozici, jaká ostatně dominuje i jiným doprovodným ilustracím. Výtvarnou imaginací se ilustrátorce daří znásobit účinek textu buď tím, že vylíčenou epizodu nečekaně posune jinam, nebo tím, že ji naopak uchopí takříkajíc doslova, tedy že například k výroku „stopy zametá“ vytvoří postavu se smetákem či k výroku „stojí babka u branky“, kdy si běžný čtenář představí zahradní branku, vytvoří ilustraci babky s holí, která má tretry a za ní je fotbalová branka.

Rozvedu ještě svou zmínku o další dětské knížce této autorské dvojice, o Markétě za školou, která vyšla v roce 2020. Ilustrovala ji Alžběta Havlínová, rovněž velice nápaditě a se skvělou kresbou na přebalu, která jako by předjímá charakter hrdinky. Na záložce se dočteme, že „hrdinku knížky, desetiletou Markétu, představují autoři v různých, ne vždy příkladných situacích, protože vnímá okolní svět zcela netradičně, i když žije v době plné nesvobody, na přelomu padesátých a šedesátých let.“ Sám patřím ke generaci, která tímto tíživým obdobím prošla také, a vím, jak je obtížné tuto atmosféru přiblížit generaci, která ji nezažila, a proto na mne některé exponované příhody zapůsobily silným dojmem. Například v kapitole Tepláková bunda je popsán výslech, vlastně „monster proces“, který byl pro tehdejší režim typický. Přejali ho do svých výchovných metod i rodiče Markétiny spolužačky, aktivní komunisté, kteří Markétu zpovídají kvůli banální ztrátě bundy a píší před ní zároveň udavačský dopis jejím rodičům.

Pro hrdinku této novelky jsou příznačné i některé zvláštní vlastnosti: Protože je záškolačka, má dost volného času na to, aby podnikala jakýsi svérázný sociologický průzkum ve svém okolí. Bydlí v Ústí nad Labem, v rozlehlém bloku domů s mnoha partajemi, což pro ni zřejmě představuje uzavřený svět v malém, a aby lépe poznala jejich způsob života, vkrádá se do jejich bytů, i když ví, že je to „špatné“. Čtenář si nad mnohými pasážemi a popisovanými detaily uvědomí, kolik bezděčných a přitom průkazných stop o svém soukromí zanechává. Markéta si tím ovšem dokresluje zvyky a povahu dotyčného nájemníka a dozvídá se – samozřejmě i během svých „legálních“ návštěv - mnohé o lidské lakotě, o dvojakosti jeho chování a jeho výroků na veřejnosti, o utajovaných sklonech, ale i o utrpení neopětované lásky, jíž ještě nechápe, ale kterou chce uchránit. Markéta si totiž občas z některé schránky i „vypůjčí“ a přečte cizí dopisy. O své „špatnosti“ hrdinka ostatně často přemítá a mrzí ji, že na vážné otázky nedostává od dospělých žádné kloudné odpovědi – od svých pragmatických rodičů to zřejmě ani nečeká.

Čtenář poznává Markétu takříkajíc zblízka, protože autoři popisují nejen její rodinné zázemí, ale i její setkání s toulavou a zřejmě takřka negramotnou babičkou, která v pětačtyřicátém roce, z naivity a z euforie, že válka skončila, odjede s ruskými vojáky na tanku do Ruska, a jiné příhody. Některé kapitoly by se daly chápat jako samostatné povídky, například Na stavbě a Na samotě; druhou zmíněnou kapitolu doprovází ilustrace, na níž malá Markéta veze temnou nocí svou nemocnou tetu na saních do nemocnice. Hrdinka se svou sestrou a s rodiči chodí mimoto často do divadla a různé kusy a pohádky pak předehrávají svým kamarádům, dokonce i v prostorách půdy. Markéta ráda čte a její imaginaci jitří zejména mýtické příběhy. Celá kniha, včetně postav a detailních popisů, vyznívá tak přesvědčivě, že si ji troufám označit za autobiografii. A především oceňuji, že se na pultech objevila kniha, která přibližuje vnímání desetiletých, poněvadž se domnívám, že tato věková kategorie je na současném knižním trhu opomíjena.