Mladý cestovatel

13. 7. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 10 minut
Ano. Je to tak. Na to, že mu teprve bude dvacet let, stihl už procestovat čtyřicet sedm států v rámci Evropy, Asie a Afriky. I když cestování miluje tak, že by chtěl postupně navštívit i všechny ty zbývající, dává přednost svému hudebnímu nástroji akordeonu, na nějž začal hrát ve svých pouhých šesti letech. Od té doby získal již více než třicet prvenství na mezinárodních soutěžích např. ve Vídni (2016, 2017, 2019), Trossingenu (2017, 2018), Ostravě (2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019), Praze (2017, 2019, 2021) a právě v těchto zmíněných městech dokázal získat i ocenění absolutního vítěze, Martin Kot.

Martine, jaké pocity prožíváte, když získáte první místo a k tomu i trofej absolutního vítěze?

 Pokaždé je to jako poprvé… mám velkou radost, cítím vděčnost za to, že se mé úsilí vyplatilo. Je to krásný prožitek, zejména večer po soutěži, kdy nadšením nemohu usnout, i když fyzicky i psychicky jsem již zcela vyčerpaný.

A kolik minut při hraní takové soutěžní skladby před odbornou porotou strávíte?

Na každé soutěži je to různé. Průměrný čas pro kategorii dospělých činí 30 minut, přičemž se vyžaduje hra zpaměti a repertoár se musí skládat z kompozic, které se od sebe liší charakterem i časovým obdobím (barokní a originální skladby pro akordeon jsou většinou povinné).

Tak to je tedy pro soutěžícího opravdu velmi vyčerpávající, ale za tu dobu těch čtrnácti let, co na tento dechový nástroj hrajete jste dokázal neskutečně pokročit vpřed. Je to díky vašim profesorům, nebo vaší píli?

Důležité je obojí. Úspěch je cesta. Když si jde člověk za tím, po čem touží, baví ho to, a je pro svůj sen ochoten překonat často i nepříjemné překážky, neuvěřitelně rychle se dokáže posunout. Významnou roli hraje též podpora rodiny, které si velmi vážím.

S touto podporou jde ruku v ruce i váš smysl pro zodpovědnost, bez něhož by to také nešlo. Je to tak?

Prozradil bych na sebe, že v mnoha ohledech zodpovědný nejsem. Své povinnosti často oddaluji a vše většinou udělám na poslední chvíli. U hudby to mám ale jinak. Je to můj největší koníček a vysněné budoucí povolání. Popravdě řečeno si profesionálního umělce bez smyslu k odpovědnosti nedokážu představit.

A také se vám vyplatila, neboť jste dosáhl mnoha úspěchů i možností vystoupit s Filharmonií Brno, Filharmonií Bohuslava Martinů, či s Václavem Hudečkem. Jak se vám s tímto excelentním virtuosem hrálo, neměl jste trému?

Ano, na mém výkonu mi opravdu velmi záleželo, nejen kvůli tomu, že si pan Václav Hudeček zve na pódia samé vynikající muzikanty, ale vystoupení s ním byla pro mne čest. Možnost hry na festivalu Svátky hudby jsem si moc užil.

Jak jsem již v úvodu zmínila hrajete na akordeon. Čím vás tento hudební nástroj tak zaujal, že jste si ho vybral za svůj milovaný?

Když jsem byl malý, rodiče chtěli, abych se věnoval hře na hudební nástroj. Akordeon mne při návštěvě žáků ZUŠ v mateřské škole nejvíce ohromil svým tvarem, způsobem ovládání a rozmanitou barvou tónů. V ten okamžik jsem přesně věděl, na co budu hrát.

I přesto, že dokážete od klasiky přes pop-music až k folkloru zahrát vše. Je nějaký hudební žánr, který jste na akordeonu ještě nehrál?

Spíše, než žánr bych zmínil období. Nejvíce se na akordeon hrají skladby z období baroka a kompozice z 20. a 21. století. To platí i pro mou interpretaci, takže např. skladby klasicistních autorů jsem žádné nenastudoval.

A uvažujete někdy, že byste je nastudoval?

Klasicistní repertoár není pro akordeon příliš obvyklý, na soutěžích či koncertních pódiích ho lze slyšet jen zřídka. Mně osobně skladby tohoto období úplně neoslovily, proto zatím nevidím důvod k jejich nastudování.

Ale nehrajete jen sólově, se svým kolegou akordeonistou Viktorem Stockerem vystupujete jako Duo Absoluto. Jak jste se dali dohromady?

S Viktorem jsme se poprvé setkali na srpnových akordeonových kurzech v Třeboni roku 2018. Tehdy ke mně před koncertem účastníků přišel a zeptal se, jak dlouho cvičím. Po pár společných chvilkách jsme zjistili, že máme velmi podobné záliby, a i přes větší věkový rozdíl si rozumíme. Myšlenka, že bychom spolu mohli utvořit duo, vznikla asi o dva měsíce později a krátce na to jsme již spolu začali nacvičovat naši první skladbu.

A nacvičili jste ji skvěle, neboť přišlo i mnoho dalších skladeb, díky nimž jste na Mezinárodních akordeonových dnech v roce 2019 společně získali první místo v kategorii komorní hry, a také možnost vystoupit na koncertech dalšího houslového virtuosa Jaroslava Svěceného, což vás muselo hodně povzbudit do další spolupráce?

Povzbuzení pro nás není jen vítězství v soutěží či pozvání na koncert, ale také zejména příjemná zpětná vazba publika, ze které máme vždy velkou radost. Od pana Svěceného jsme nedávno obdrželi pozvání na koncert 12.8. na zámku v Dobříši, kde ho budeme moci doprovodit skladbami Astora Piazzolly a také zde jako Duo Absoluto zahrajeme. Všichni jste srdečně vítáni a budeme se moc těšit.

Za naše čtenáře, vám děkuji za pozvání.

A jen dodám, že Astor Piazzolla je znám jako tvůrce nového stylu nazvaného tango nuevo, takže se můžeme těšit na jedinečný hudební zážitek v podání excelentních hudebníků...
Ale teď něco málo k vaší sestře Markétě, která na rozdíl od vás, hraje na housle. Už jste spolu někdy veřejně koncertovali?

Jako duo jsme vystoupili bohužel pouze jednou. A to jako malí na vánoční besídce, kdy jsme hráli koledy.

O vzniku tria neuvažujete?

O triu vůbec neuvažuji, vzhledem k tomu, že Markéta hraje na housle již pouze pro radost.

Nově však vystupuji v dalším komorním uskupení, a to v duu s klarinetistkou Gabrielou Matouškovou pod názvem Duo Comma.


Takže Duo Absoluto a Duo Comma, když budete chtít zavítat na koncerty těchto jedinečných mladých hudebníků... Před dvěma měsíci jste měl koncertovat v newyorské Carnegie Hall, jak to dopadlo?

Bohužel jsem do USA neodcestoval. Koncert laureátů soutěže, která právě vítězům poskytne možnost vystoupit v Carnegie Hall, se kryl s mojí maturitou. I když jsem ji mohl posunout na září, dal jsem přednost zkouškám, protože příští školní rok bude pro mne náročný, už jen tím, že si plánuji sloučit dva ročníky na konzervatoři dohromady a do toho už jsem obdržel i spoustu nabídek na koncerty. Do soutěže se tedy plánuji znovu přihlásit a opět zkusit štěstí.

Tak budeme držet palce...  Děkuji moc 

Je o vás známo, že si velmi rád pochutnáte na dobrém jídle. V které z těch zemí, co jste dosud navštívil vám chutnalo nejvíc, a co?

Otázku bych rád otočil. Dosud mi chutnalo téměř všude a všechno…tedy až na Filipínách jsem narazil na pokrm zvaný balut, je to vařené kachní embryo. Přestože si pro každou novou navštívenou zemi vytyčím za cíl vyzkoušet to nejtypičtější jídlo, kterým balut bez pochyby byl, do mých úst jsem jej vmístit nedokázal.

To se vám ani nedivím. To bych taky nedokázala...  Podle slov vašeho pana profesora Ladislava Horáka se nebojíte výzev, což znamená, že disponujete odvahou?

Co se týče života jsem docela konzervativní člověk. Avšak v hudbě to mám jinak…mít odvahu pro mne znamená přínos nových šancí, tvorba nových zkušeností, které budu dále moci uplatňovat, přijímání pozvání na různé akce či výběr složitějšího repertoáru. Zdolávání nových těžších výzev a výstup z komfortní zóny mne naplňuje a posouvá dál.

Co říkáte na to, že odborná kritika vás hodnotí jako nejlepšího akordeonistu na světě?

Člověka to jistě potěší, i když si netroufám tvrdit, že tomu tak úplně je. Hodnocení je pro mne laťkou, kterou poté musím na koncertech potvrdit, což může často působit silnější stres. Zejména po covidové pauze byl pro mne návrat na pódia náročný, právě i proto, že se ode mne očekávala již určitá úroveň. Důležité je si též občas připomenout, že hraji pro radost, uvolnit se a vystoupeni si užit.

V letošním roce vás také čeká koncertní turné po Japonsku. Jak se na něj těšíte?

Japonsko jsem měl navštívit již minulý rok, turné se však kvůli pandemii neuskutečnilo. Bylo mi tedy slíbeno vystoupit v této zemi o rok později. Od pořadatele jsem dlouho neznal přesný termín koncertu. Jakmile jsem se jej dověděl, bohužel jsem zjistil, že se mi již kryje s jinými důležitými akcemi, jako je např. vystoupení v rámci festivalu Lípa Musica. Po domluvě se na Japonsko tedy budu těšit v roce 2023.

Děkuji za rozhovor.


0
Vytisknout
7157

Diskuse

Obsah vydání | 19. 7. 2022