8. 9. 2022 / Daniel Veselý
Česká republika stojí na prahu největší socioekonomické krize, jaké kdy od pádu minulého režimu čelila. A právě v této chvíli se Fialův kabinet svým vytrvalým strkáním hlavy do písku s absencí komplexního plánu vůči tápající a čím dál tím více strádající populaci chová jako neurvalý sadista. Troufám si tvrdit, že takto odsouzeníhodného vládního jednání jsme tu naposledy byli svědky v roce 1953, kdy bylo obyvatelstvo okradeno o celoživotní úspory v rámci tzv. měnové reformy.
Jestliže tato sadistická strategie vytrvalého nicnedělání vyžene desítky tisíc lidí na Václavské náměstí (akutní neschopnost Fialovy slonovinové věže zaručuje další a opakované vzedmutí občanské nevole), blazeovaní a tradičně nechápající komentátoři se puntičkářsky zaobírají profilací účastníků. Podle jednoho krasoducha všech 70 tisíc osob demonstrovalo za kolaboraci s Ruskem (Petr Bittner, Deník Referendum) a podle druhého se nic tak světoborného neděje, když si ještě zapneme rychlovarnou konvici a uvaříme brazilskou kávu (Adam Maršál, Seznam Zprávy). Na druhou stranu si některé komentátorské legendy známé svou ideovou spřízněností s volnotržní doktrínou uvědomují vážnost situace a chápou, že stávající osazenstvo Strakovy akademie představuje spíše jádro problému než jeho řešení (David Klimeš, Aktualne.cz). O to více pak kroutím hlavou nad texty některých levicových autorů, kteří mají tendenci Fialově vládě vyčítat neschopnost komunikovat problémy a přicházet s řešeními, přičemž „míč je nyní na její straně,“ třebaže ignorace neúprosné geopolitické dynamiky a především ideologická zabědnenost nynější Strakovy akademie je základní překážkou v jejím pohotovém a efektivním konání (Apolena Rychlíková, A2larm).
Svalovat občanský nelad výhradně na dezinformační aktivity proruské scény, nebo zlehčovat svízelnou situaci mnoha občanů hraběcími radami znamená absolutní nepochopení situace, kdy se do ohně přilévá ještě více oleje…Konekononců kdyby tu neexistovaly reálné těžkosti, neměly by žádné dezinformace šanci na úspěch, a totéž platí i pro nevyžádané rady mainstreamových bloudů.
Je obrovským paradoxem, když hrozivou energetickou krizi dokáže věcně analyzovat zdiskreditovaný otloukánek vládního slepence, ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Ten se obává diskreditace polistopadového politického systému, a dokonce případného kolapsu Evropské unie. Blažek moc dobře chápe, že nominálně demokratické státy nemohou fungovat bez fungující ekonomiky, koneckonců máme tu odstrašující příklad plodné půdy pro xenofobní síly v podobě ekonomického chaosu Výmarské republiky.
Pokud v České republice neexistuje solidní levicová platforma, na jejímž základě by byl organizován systematický odpor zdola proti sadistické asociální vládě, nemůžeme se příliš divit, že toto vakuum chutě zaplní jiné, ke krajní pravici inklinující elementy. Vždyť mainstreamová novinářská obec celá desetiletí vykreslovala levici jako hostilní entitu sdružující neschopné a lenivé jedince s nataženou dlaní. Nesmíme samozřejmě opomenout vnitřní štěpící tendence, jež jsou levici tolik vlastní a jež jsou spolehlivou zárukou její pasivní resistence. Nadto zglajchšaltování mládežnické Pirátské strany ve vládním angažmá potvrzuje mou myšlenku, že stávající politický systém je zdiskreditovaný, dysfunkční a zkorumpovaný organismus – a zároveň je natolik odolný, že dokáže v zárodku zahubit jakýkoliv náznak pokusu po jeho transformaci.
Energetickou krizi by podle naší osvícené politické reprezentace mohla zbrzdit intenzivnější těžba uhlí (!), jako kdybychom celé léto nesledovali klimakrizí akcelerované vlny veder, požárů a záplav kulminující v biblických povodních v Pákistánu. Jsou to zoufalé pokusy zatáhnout za záchrannou brzdu, což v českém pojetí znamená způsobení víc škod než užitku. A nenechme se mýlit: neschopnost adekvátně řešit energetickou krizi, jakož i klimatickou negramotnost předvádí také parlamentní opozice, když bývalý premiér Babiš vychvaluje uhlí coby strategickou surovinu a „naše zlato“.
Vše je tak dokonale absurdní; před námi se zřetelně zhmotňuje ekonomická katastrofa nevídaných kontur. Proč Česká republika, která má velmi silnou pozici na trhu s elektrickou energií, nepřistoupí k zastropování některých energetických cen? Proč ČR jako čistý vývozce elektřiny (sic) neopustí lipskou burzu a nezdaní nehorázné zisky energetických korporací? A proč je Česká republika i nadále v zajetí volnotržního fundamentalismu, který je jednou z příčin energetické krize v Evropě, jak ve své analýze dokládá Janis Varoufakis?
Diskuse