Neoliberalismus vede k chudobě

19. 9. 2022

čas čtení 7 minut
Doktrína, která ničí  životní podmínky, je doktrínou, kterou nová britská (demokraticky  nezvolená)  premiérka Liz Trussová slíbila rozšířit do nových extrémů, napsal George Monbiot.  Trussová je  fanaticky oddaná ideologii, která se zavádějícím způsobem nazývá thatcherismus nebo reaganismus (jako by ji vymysleli), ale přesněji se označuje jako neoliberalismus.

Tato doktrína trvá na tom, že politika se musí podřídit "trhu", což v překladu znamená, že demokracie se musí podřídit moci peněz. Jakékoli překážky hromadění bohatství - jako je veřejné vlastnictví, daně, regulace, odbory a politické protesty - je třeba odbourat, a to buď rychle a hlučně, nebo pomalu a skrytě. Když je spotřebitelská volba nezatížená politickými zásahy, trh se může stát Velkým vítězem a rozdělit nás do přirozené hierarchie vítězů a poražených.

 
Tato doktrína má náboženské, kvazikalvinistické aspekty: v království trhu můžeme vidět, kdo si bohatství zaslouží a kdo ne, a to díky milosti, kterou mu udělil bůh peněz. Jakákoli politika nebo protest, který se snaží narušit utváření přirozeného řádu bohatých a chudých, je neoprávněnou blokací božské vůle neviditelné ruky.

Zhruba čtyřicet let byl neoliberalismus ve Velké Británii nezpochybnitelný. Pro konzervativce, zejména ty, kteří obsazují současný kabinet, nemůže být toto dogma otřeseno pouhým důkazem škodlivosti, i když zahrnuje bídu milionů lidí a zhroucení zemských systémů. Pro labouristy stanovuje neoliberalismus  hranice, které nelze překročit ze strachu před trestem ze strany miliardářského tisku. Vzhledem k tomu, že se naše politika stále více obrací k blyštivým jistotám neoliberalismu, je jakýkoli odklon od této doktríny podobný rouhání. Země, v nichž se tato ideologie uplatňuje nejtvrdším způsobem, jsou však těmi, které zaznamenaly nejprudší pokles ekonomických i občanských vyhlídek.

Neoliberalismus sliboval, že přinese růst. Přínosy tohoto růstu se budou přelévat od bohatých k chudým a zlepší životní podmínky všech. Ale růst, ať už v dobrém či zlém, byl v neoliberální éře celosvětově pomalejší než v letech před nástupem Thatcherové, Reagana a jejich mnoha napodobitelů k moci. A v drtivé většině se ho zmocnili velmi bohatí. Neoliberalismus zdaleka nezajišťuje, aby peníze proudily dolů, ale je pumpou, která přesouvá bohatství od chudých k bohatým.

Ve Spojených státech bylo v 60. a na počátku 70. let 20. století největšími příjemci hospodářského růstu 20 % nejchudších. Od roku 1980 se však výnosy z růstu přesouvaly od nejchudších lidí k ultrabohatým. Mediánový příjem v USA rostl pouze třetinovým tempem růstu HDP, zatímco příjem 1 % nejbohatších rostl trojnásobným tempem. V porovnání s trendem před neoliberálním vývojem přišlo dolních 90 % obyvatel v letech 1975-2018 o 47 bilionů dolarů. Mezi lety 1990 a 2020 vzrostlo bohatství amerických miliardářů po zohlednění inflace zhruba dvanáctkrát. Podobný příběh se odehrává i ve Spojeném království. Z nejchudších 10 % domácností má nyní téměř polovina více dluhů než majetku.

Neoliberalismus je nám prodáván jako prostředek k posílení svobody a možnosti volby, ale ve skutečnosti jde o moc. Přesouvá daně a regulace od těch, kteří jsou bohatí a mocní, na lidi, kteří jsou chudí a slabí. Daně, které kdysi platili bohatí, byly přeneseny na ty, kteří mají mnohem menší zdroje.

Podívejte se na návrh Liz Trussové na řešení krize účtů za energie. Místo toho, aby zdanila rekordní zisky ropných a plynárenských společností, využívá daně, které platíme my ostatní, k tomu, aby jim umožnila nadále shrabovat monstrózní částky. Dokonce i tato politika, která je prezentována jako prostředek pomoci chudým lidem s jejich účty, v kombinaci s novými škrty v národním pojištění zajistí, že nejbohatší domácnosti dostanou dvakrát větší pomoc s jejich životními náklady než nejchudší domácnosti.

"Plán růstu", s nímž Trussová vedla svou kampaň, byl čistým neoliberálním evangeliem: "snížit daně, osvobodit podniky od zatěžující regulace, provést reformu na straně nabídky ... vytvořit nové 'investiční zóny' s nízkými daněmi a regulacemi". Její klíčoví poradci pocházejí z tajně financovaných neoliberálních thinktanků. Půjde tak daleko, jak jí to volební politika dovolí, při přesunu bohatství od chudých k bohatým, útocích na odbory a protestující, otevření stavidel pro znečištění a skleníkové plyny a rozbití státního zdravotnictví. Její vláda již předložila návrhy na zrušení vládních opatření proti obezitě a na zrušení stropu pro prémie bankéřů.

Po 40 letech tohoto experimentu můžeme s jistotou prohlásit, že hospodářský úspěch, který neoliberalismsu hlásal, je iluzorní. Jeho ekonomika "kup teď, zaplať později" funguje tak, že nafukuje hodnotu majetku a zadlužení domácností a ničí lidské vztahy, podmínky zaměstnání a životní prostředí. Nyní, když už není co pálit, se oheň Margaret Thatcherové zmenšil na žhavé uhlíky, stejně jako většina světa, který jsme znali. Trussová se však snaží pouze vdechnout život do uhlíků. A to je chvíle, kdy to začíná být opravdu nebezpečné.

Vzhledem k tomu, že neoliberalismus vede válku proti sociálnímu zabezpečení a veřejnému sektoru, ožebračuje miliony lidí a ničí podmínky zaměstnání, mohou být jeho politické důsledky stejně katastrofální jako důsledky ekonomické. V třiceti letech po druhé světové válce si téměř všichni v politice uvědomovali, že zabránit obnovení fašismu znamená zajistit uspokojení potřeb všech lidí prostřednictvím silné sociální záchranné sítě a robustních veřejných služeb. Neoliberalismus však tuto ochranu odstranil a ve jménu volby omezil možnost volby. Thatcherová prohlásila, že "alternativa neexistuje", a labouristé s ní od té doby zřejmě souhlasí. Ještě horší je, že toto dogma zároveň podpořilo extrémní vlastní zájem a egocentrismus. Jeho jádrem je matematicky nesplnitelný slib: každý může být nejbohatší.

V propasti mezi velkými očekáváními a nízkými výsledky roste ponížení a odpor. Za těchto podmínek je pro demagogy snadné svalit vinu za zklamání nadějí lidí na obětní beránky: ženy, žadatele o azyl, muslimy, židy, černochy a hnědé, zdravotně postižené, LGBTQ, odbory, levici, protestující. Historie ukazuje, že když chybí politická volba a lidé nevidí žádné vyhlídky na úlevu, stávají se velmi náchylnými k přenášení viny. Přenášení viny - útoky na uprchlíky a rozdmýchávání kulturních válek - je již v plném proudu. Techniky odvádění pozornosti, které používá Liz Trussová,  otevírají dveře fašismu. Už mi nepřipadá nemožné vidět, jak se krajní pravice hrne do politického vakua, které vzniklo v důsledku lhostejnosti konzervativců a bázlivosti labouristů, a přebírá v této zemi moc.

Potřebujeme skutečné, inspirativní alternativy, pozitivní vize lepšího světa, a ne konkurenční modifikace katastrofální ideologie, která nás do této šlamastyky dostala. Potřebujeme naději.

Zdroj v angličtině ZDE

4
Vytisknout
6829

Diskuse

Obsah vydání | 21. 9. 2022