Eskaluje napětí mezi Ázerbájdžánem a Íránem

7. 11. 2022

Po rozhodujícím vítězství Ázerbájdžánu nad Arménií, za vojenské podpory Izraele a Turecka, si Írán uvědomil, že jeho bezpečnost podél severní hranice je ohrožena, protože válka hrozila jeho odříznutím od klíčového regionálního spojence v Jerevanu.

Tam, kde se zdálo, že je Teherán ochoten akceptovat nevyhnutelnost toho, že Ázerbájdžán znovu získá karabašskou oblast, kterou OSN oficiálně uznává jako součást Ázerbájdžánu, Islámská republika vyjádřila obavy z častých nových zásahů podél arménských jižních hranic, ke kterým v průběhu září docházelo. Tento obnovený útok Ázerbájdžánu vyvolal nemalý poplach nejen ze strany Íránu, ale také Spojených států a Francie.

Zásahy se blíží jedné z červených čar Teheránu v možném překreslení hranic Kavkazu, což je výsledek, který byl často naznačen v rétorice prezidentů Alijeva a Erdogana ohledně panturecké expanze. Překreslení hranic by pro Írán představovalo nové geopolitické problémy; mezi nimi je narušení staré obchodní cesty přes Arménii, která byla aktivní po tisíce let.

Ázerbájdžán se od války s Arménií v roce 2020 netají svým nepřátelstvím vůči Íránu a zašel tak daleko, že zvýrazňoval mapy "Velkého Ázerbájdžánu", které zobrazují části íránských severních provincií (Írán je domovem přibližně 16 milionů Ázerbájdžánců, kteří jsou soustředěni na severozápadě země podél ázerbájdžánské hranice).

Jak Baku, tak Teherán se minulý rok pustily do diplomatických urážek namířených proti sobě, což ještě více zvýšilo napětí. Po válce v roce 2020 Írán pořádal různá vojenská cvičení podél svých hranic, aby odradil Ázerbájdžán. Na druhé straně Baku zvýšilo napětí s Íránem tím, že propagovalo potenciální separatistické hnutí Ázerbájdžánců v Íránu.

Vzhledem k tomu, že současné protestní hnutí v Íránu stále sílí a spojuje všechny demografické skupiny proti zkorumpovaným a autoritářským mullům, islámská republika by mohla zoufale toužit po rozptýlení a zahraniční konflikt představuje jeden způsob, jak sjednotit zemi proti společnému nepříteli. Chomejní podobně využil invazi Saddáma Husajna jako rozptýlení k upevnění své vlády a během kulturní revoluce nařídil tisíce poprav disidentů; jeho nástupce Chameneí možná bude chtít udělat totéž.

Přestože prezident Ilham Alijev od svého nástupu k moci v roce 2003 zachovává tvrdou autokratickou vládu, těší se nové vlně popularity kvůli vítězstvím Ázerbájdžánu proti Arménii. Prohra v karabašské válce v 90. letech byla velkým národním ponížením a hlavním zdrojem odporu vůči Arménům v regionu. Alijev dlouho využíval probíhajícího konfliktu mezi oběma národy k dalšímu upevnění své vlády tvrdé linie, dokonce zašel tak daleko, že v roce 2012 po vydání do Ázerbájdžánu udělal z důstojníka, který ve spánku ve spánku ubil Arména k smrti, národního hrdinu.

IRGC nedávno vyslaly velké množství vojenského vybavení a pracovní síly do oblastí podél íránských hranic s Ázerbájdžánem, což zvýšilo obavy z potenciální války. Jakýkoli otevřený konflikt mezi Ázerbájdžánem a Íránem by mohl být potenciálně katastrofální pro světové energetické trhy, nemluvě ani o potenciálu humanitární krize, protože v příhraničních oblastech obou zemí žijí desítky milionů lidí.

Islámská republika byla po íránské revoluci mezinárodně izolovaná a při přežití se spoléhala na diktatury jako Severní Korea, Sýrie a Ruská federace. Na druhé straně Ázerbájdžán, i když je i nadále veden autokratickou dynastickou vládou, od získání nezávislosti na SSSR zdesetinásobil své mezinárodní vztahy.

Od převzetí moci od svého otce si současný ázerbájdžánský prezident zajistil pakt o vzájemné obraně s Tureckem, vojenský pakt s Izraelem a rostoucí podporu ze strany států Perského zálivu. Ruská invaze na Ukrajinu také donutila EU hledat alternativní zdroje energie, což Baku rychle upřednostnilo díky nové dohodě o plynu na zásobování Evropy do roku 2027. Toto diplomatické úsilí posílilo mezinárodní pozici Ázerbájdžánu tak, že v případě vypuknutí války s Íránem mohlo Baku počítat s určitým stupněm diplomatického krytí kvůli svému postavení klíčového poskytovatele alternativní energie.

S rostoucími kapacitami Íránu v oblasti balistických raket a bezpilotních letounů vyzkoušených v boji však ázerbájdžánská armáda v současnosti postrádá schopnosti bránit se potenciálním úderům Íránu. Pokud by došlo ke konfliktu, pakt o vzájemné obraně s Tureckem by mohl vyvolat regionální válku a další humanitární katastrofu.

Při pohledu do budoucna lze očekávat, že eskalující diplomatické urážky ze strany Íránu i Ázerbájdžánu – z nichž mají prospěch autoritářské režimy v každé zemi – budou pokračovat. Zůstává však riziko nekontrolovatelné eskalace a v nejhorším případě regionální války, kterou žádná ze stran nechce a ani si nemůže dovolit.

Zdroj v angličtině: ZDE