"Velemane, nech si ty své stále se dokola opakující nářky, unavuje to strašně, manipuluješ s fakty a nevidíš věci v jejich celkové složitosti." Změň se, pracuj na sobě, usmívej se, využij psychologa, psychiatra, šamana, mága, choď na jógu, běhej, a hlavně: Neustále si nestěžuj! Systém je celkem v pořádku, jen ty se nechceš do něj zařadit…Vždyť víš, co je naše heslo, které máš i ty předávat dál - jako správný sociální pracovník: " Nechte lidí naučit chytat ryby, nedávejte je jim…" Brr, jak dobře to znám a občas i podobná, pitomá moudra nechtěně opakuji. Tu stupidní pravdu těch, co se vždy šikovně mrskají životem.

Ano, dnes a denně mám v kanceláři lid český, který nevítězí ve svém osobním ani společenském životě (jako by život byl fotbalový zápas) a stejně jako je jiný každý otisk prstu, i životní cesta každého jedince je  jedinečná (zase fzřejmě výrok frustráta, pardon!).

To jen každý v jiném kabátu čelíme stejným těžkostem života. Kabát dnešní doby, má jen jednu uznávanou míru a ta míra se jmenuje peníze. Kdo peníze má, koupí si veškerá společenská, mocenská, konzumní šidítka, která mu pomohou potlačit tíseň života a dovolí mu být hrdý sám na sebe.

Ten, kdo peníze nemá, má za krkem společenskou frustraci a s ní se opravdu moc těžko žije. A pakliže nám šidítko naděje nepodá sociální stát, podají nám ho třeba dezinformační weby a úpis ďáblovi je dokonán. Naneštěstí pro všechny v této zemi.

Zde je maličká ukázka jednotlivých skupin obyvatel a jejich životních šidítek, které jim (nám) umožňují nemít tzv. "posraný život". Netuší, že většinou primárním důvodem tohoto "úspěchu" je rodina ve které se narodili, často i náhoda, celoživotní počtářství z rozumu a mnohdy i velkého talentu, který je však využíván často pouze k svému prospěchu a své uzoučké komunity:

- Politický vliv. Když se podíváte třeba do "Hlídače státu", uvidíte, jak úzce je propojený tzv. výtlak peněz (pochopitelně ten legální, ten nelegální je pochopitelně daleko, daleko větší), spojený třeba s místem na politické kandidátce, která je zásadní třeba v obecních volbách (zde vznikají klíčové místní mafie). Je již vlastně jedno, o jakou stranu nebo hnutí se jedná,  Většinou jsou to malé, dvacetičlenné party oblastního sdružení v místě velikosti krajského města. Legitimita jejich zastupování občanů je naprosto nulová. Fakticky  mají oblastní politické strany a hnutí menší počet členů než místní fotbalový tým. To jen zvyk voleb toto umožňuje. A tak dám  sponzorský dar milion korun, jelikož jsem úspěšný podnikatel, stanu se posléze i krajským zastupitelem. Další člen mého klanu zaplatí 250 tisíc za rok. Již jsem celkem úspěšný politik. V každé partaji se oceňuje neustálá finanční loajalita. V mé buňce, kde výtlak peněz je třeba 80 000 za rok na každého člena, má skoro každý člen nějakou funkci. No a je po frustraci. Teplé místečko se vždy nějaké najde a ta účelová, finanční investice se vyplatila… A opět mi tu naskočí, jak je to podobné s normalizačním chováním. Vždy si vzpomenu na stranické známky v době socialismu, na které členové  KSČ na svých pracovištích nadávali. Vždy jsem jim říkal: "Vždyť si to vyberete jinak a když se vám to nelíbí, nemusíte u komunistů být". Byli ve straně v důsledku svého ekonomického uvažování. Je to stejné i dnes.

- Byznysový (ekonomický) vliv.  Takový člověk např. pracuje v oboru, kde se točí peníze (je to makléř, finanční analytik) a jehop společenská užitečnost je  nulová. Je to sobec ve skupině dalších sobců. Všichni mají pocit, že jsou bohatí, protože toho dosáhli svým umem a svou dovedností. Netuší, že hlavní důvod je velmi primitivní - jsou totiž u  zdroje peněz a j zde platí jednoduchý, brutální princip  darwinismu. Frustrace zbaven, dobře naladěný tkový člověk dostane nabídku od partnerky kámoše (dělá v ČT), která  potřebuje někoho pro pořad "Krotitele dluhů 7". Prostě těm sockám ukáže, jak se dělá byznys plán (rodinný rozpočet) - je to prý legrace, jednat s těmi frustráty a řešit každý pacholík navíc, ale když jsou blbé a sociální pracovník je stejný frustrát jako oni, co našim pozitivním novinářům zbývá? Najmout skutečné profíky.

- Čeští oligarchové a miliardáři. Jejich zisky jsou pro normální smrtelníky nepochopitelné, avšak čeští oligarchové a miliardáři nedopustí, aby je stát "odíral". Prostě se odstěhují i s firmou a mají po (frustraci) z mimořádné daně. "Tak hodný jsem, platím nějaké daně a oni takhle - fakt jsem se naštval. My, čeští miliardáři,  jsme zkrátka na tom zle…"  Cítí vůbec tito lidé něco jako společenskou odpovědnost? Myslím si, že ne.. A už vůbec ne s sociálními frustráty. Pro ně jsou dobří pouze jako otroci (díky exekucím a práci na černo bez jakéhokoli sociálního a pracovního zabezpečení).

- Unavení OSVČ. Máme jich stejně jako exekucí - nejvíce na světě na počet obyvatel - pochopitelně opět je to česká podvodná realita, kterou však nikdo raději nezkoumá a  na dva obrovské problémy nám stačí dvě fráze: Jsme podnikavý národ jedinců a každý musí splácet svoje dluhy. Většina šulí daně, stát zase šulí je a ti méně šťastní pracují v švarcsystému, frustraci si však nemohou dovolit. A tak drží systém, chválí, maskují.,.Hlavně nebýt ve škatulce "frustrát" …To by byl můj konec!

- Státní úředníci a úředníci samosprávy, většinou bez sebemenší možnosti něco opravdu změnit, vždy poslušně vypracovávající stovky zbytečných statistik a hloupostí do  spisů, který je pouze  k tomu, aby je kontrola pochválila, a ty zas pochválila další kontrola. A hlavně: Naprostá loajálnost k politickému vedení (pardon: "úřední nestrannost"). Velmi dobřeb chápou, jak lehce jsou nahraditelní, když oligarchie luskne palcem, být frustrátem a stěžovat si - nikdy!

- A nakonec jsem ponechal všechny chytré, vzdělané, životním stylem naprosto rozdílné lidi, všicheny ty úspěšné individualisty, často velmi zajímavé lidi, kterým však často chybí empatie a pochopení pro lidskou nedokonalost, hloupost, křehkost, hrubost…. Nechápou, proč právě tito lidé potřebují ochranu nejvíce…Nechápou frustráty!

No a potom jsou zde Ti, kteří se stydí za to, že je pro ně nemožné uživit rodinu, zaplatit nájemné, zajistit, aby dlouhodobě svítil proud a mohli se alespoň všichni pořádně vykoupat …. Je on opravdu viník toho, že nevyjde s platem?  Někdy má i dvě práce. Nemohou kromě sledování televize naprosto nikam třeba s dětmi (lístky na MS v nohejbalu stojí 1500 Kč na osobu, na NHL 5000 Kč), kino a popcorn a pití 400 Kč na osobu, koupání v Čestlicích 2000, Kč za jednu osobu…A proč by si pracující člověk toto nemohl alespoň jednou za čas toto dovolit? Divit se jejich společenské frustraci může jen totální asociál?

A šidítko pomocí peněz zrovna zde je nedostupné, ačkoli nejvíce důležité pro stabilitu společnosti (právě kvůli těm konspiračním webům a putinovským pacholkům). O těchto lidech píši, když už jim nemohu opravdu pomoci, kvůli asociálnímu systému. Nebudu je  urážet zástupným a zbabělým sociálním "napravováním". 

Vytisknout