Lékaři bez hranic: Gaza: Nemocnice Šífa stále stojí, funguje ale jen stěží

1. 2. 2024

 

„Hlavním cílem konvoje bylo doručit do Šífy 19 tisíc litrů paliva. To je naprosto zásadní pro funkci generátorů pohánějících elektřinou celou nemocnici,“ vysvětluje Godard. Nicméně toto množství stačí sotva na týden, protože nemocnice spotřebuje denně přibližně 3 tisíce litrů.

„Přes klíčový check-point, oddělující sever a jih Pásma Gazy, se nám podařilo dostat už v brzkých odpoledních hodinách. Hned nato se naše dvě auta doslova utopila v davu mladých lidí, kteří po nás vyžadovali vodu a jídlo. Byli strašně zklamaní, že přivážíme jen palivo. Prodrat se davem hladových lidí bylo velmi obtížné.“

Tři operační sály jsou funkční, chybí ale lůžka i přístroje

Největší nemocnice v Pásmu Gazy funguje jen stěží a je v důsledku bojů těžce poškozená. Navzdory tomu se tamnímu týmu, podařilo zprovoznit tři operační sály a pohotovost. Ta je z velké části obsazena již dříve přijatými pacienty. Zbytek nemocnice je plný vysídlených lidí. Ti zde hledali útočiště s nadějí, že nemocnice bude bezpečným místem.

„Zdravotníci pracují v hrozných podmínkách. Kazetové stropy jsou na některých chodbách propadlé. Na pohotovosti jsme viděli vážně zraněného pacienta po tracheotomii a operaci břišní dutiny. Kvůli výpadku proudu nefungovaly monitorovací přístroje, a zdravotníci tak nemohli řádně kontrolovat jeho životní funkce. Jiný pacient zase zemřel jen proto, že nemocnici došly zásoby krve,“ vysvětluje Aurélie Godard.

„Personálu se stále daří provádět triáž, přijímat nové pacienty a stabilizovat je. Problémem je ale nedostatek nemocničních lůžek. Lékaři mají k dispozici jen prostor pro resuscitace, kde dokážou udržet naživu pacienty v kritickém stavu. Nejčastější zranění jsou způsobená při explozi či střelbě. Jiní zase trpí chronickými nemocemi,“ pokračuje Godard, která slyšela výbuchy nedaleko nemocnice i během své návštěvy.

Podle spolupracovnice Lékařů bez hranic naráží personál nemocnice na mnoho překážek: chybí zásoby kyslíku, elektřiny, jídla i zdravotnického vybavení. Přitom počet pacientů neubývá, právě naopak. Na severu Pásma Gazy žije nadále mnoho lidí. Utrpěli válečná zranění, bojují ale i se špatnými životními podmínkami a nemocemi způsobenými chladným počasím. „Nezdrželi jsme se na místě bohužel dlouho. (…) Bylo ale dojemné vidět překvapené tváře pacientů i personálu, když viděli nové tváře. V nemocnici se pravděpodobně ukrývají už několik týdnů,“ uzavírá Godard.