Vůdce Hamásu je mrtev, Írán slibuje pomstu: může něco zabránit totální válce na Blízkém východě?
5. 8. 2024
Vražda vůdce Hamásu v Teheránu ponížila íránské představitele, zmařila naděje na příměří a způsobila, že se silně vyzbrojené země Blízkého východu nezadržitelně blíží k totální válce, o které všichni tvrdí, že ji nechtějí, píše Simon Tisdall.
Pokud nově zvolený íránský prezident Masúd Pezeškán doufal v období líbánek po své inauguraci minulý týden, musí být bohužel zklamán. Necelých 12 hodin po Pezeškjanově přísaze otřásl areálem Islámských revolučních gard (IRGC) v centru Teheránu výbuch, který údajně způsobila dálkově řízená bomba. Cílem byl Ismail Haníja, politický vůdce Hamásu, čestný host inaugurace a jeden z nejhledanějších osob na Blízkém východě. Bomba pod postelí Haníju na místě zabila. Líbánky skončily.
Pezeškjan se stal překvapivým vítězem prezidentských voleb minulý měsíc. Ve volbách porazil konzervativního zastánce tvrdé linie, kterého upřednostňoval nejvyšší íránský vůdce ajatolláh Alí Chameneí, a slíbil, že napraví pošramocené vztahy s USA a Evropou. Mnozí doufali, že jeho vítězství bude předzvěstí otevřenější a progresivnější éry a že se zmírní sociální napětí, zejména v souvislosti s nuceným nošením hidžábu, které za jeho předchůdce Ebrahima Raisiho vyvolalo velké nepokoje.
Atentát na Haníju, který je připisován Izraeli a který Jeruzalém nepopírá, všechny tyto naděje zmařil. Pezeškjan se ocitl v oku mezinárodní bouře, která, jak varují analytici, může vést k totální válce, jež zachvátí Blízký východ.
Chameneí - nejvyšší íránská autorita - rozzuřený drzým útokem, který ponížil jeho, jeho zemi i její elitní ozbrojené síly, údajně nařídil přípravy na přímou vojenskou odvetu proti Izraeli. Pomstít Haníjovu smrt je "naší povinností", řekl Chameneí. Pezeškjanovi nezbývalo než pokorně souhlasit. Svět nyní čeká, co Írán udělá. Tolik k novému začátku.
Blízký východ se ve vypjatých měsících od útoků Hamásu, které 7. října podnikl na Izrael z Gazy a při nichž zahynulo asi 1 200 lidí, často potácel na pokraji katastrofy. V dubnu, poté co Izrael zavraždil vrchní velitele IRGC na íránském konzulátu v Damašku, vypálil Írán stovky raket a bezpilotních letounů při prvním přímém útoku na Izrael od revoluce v roce 1979. Mezinárodní koalice ad hoc složená z letectva USA, Spojeného království, Francie, Saúdské Arábie a Jordánska pomohla Izraeli většinu střel zachytit a zničit, ale bylo to o fous.
Další krok Íránu může být rozhodující pro to, zda se Blízký východ ponoří do chaosu
Zprávy v amerických médiích naznačují, že Pentagon nyní spěchá s podobnou mnohonárodní operací, ale některé země možná nebudou s účastí tentokrát souhlasit. Tato zjevná neochota odráží hluboký hněv na izraelskou vládu a jejího premiéra Benjamina Netanjahua, jehož nepřiznané zabití Haníji spolu s vraždou vrchního velitele Hizballáhu v Bejrútu z minulého týdne je všeobecně považováno za neuváženou provokaci a eskalaci. Zabití opět zmařilo naděje na příměří v Gaze - což zřejmě vyhovuje Netanjahuovým nekalým záměrům.
Další krok Íránu může být rozhodující pro to, zda se Blízký východ ponoří do chaosu. Jeho klíčové postavení by nemělo být překvapením. Jeho postupný vzestup na pozici hlavní mocnosti v regionu se po 7. říjnu urychlil. Íránská protiizraelská a protiamerická "osa odporu", zahrnující militantní islamistické skupiny v Libanonu, Sýrii, Iráku a Jemenu a stále otevřeněji podporovaná Čínou a Ruskem, je nyní velkou silou zpochybňující zavedený řád vedený Západem.
Blízký východ se řítí do propasti ještě kvůli dvěma dalším souvisejícím událostem. Jedním z nich je bezprecedentní sebedestruktivní chování agresivně tvrdé izraelské vládní koalice, jejímiž členy jsou fanatičtí ultrareligiózní židé a nacionalističtí extremisté. Již dlouho před začátkem války se izraelská společnost zmítala v chaosu, rozpolcená Netanjahuovými svéhlavými pokusy omezit nezávislost soudnictví a dalšími samoúčelnými protidemokratickými kroky.
Maximalistická politika prosazovaná krajně pravicovými ministry s cílem podpořit rozšiřování osad na Západním břehu, faktickou územní anexi a nekontrolované násilí proti arabským osadníkům na okupovaných územích probíhala souběžně s nemilosrdným konfliktem v Gaze. Zabití více než 39 000 Palestinců, převážně civilistů, odradilo tradiční příznivce na Západě a pobouřilo muslimský svět. U mezinárodních soudů je Izrael obviněn z genocidy a jeho představitelé z válečných zločinů. Zdá se však, že tento žalostný pád do pozice globálního vyvrhele jen podněcuje Netanjahua a jeho spojence ke stále větším projevům vzdoru.
Tento vzdor se minulý měsíc projevil ve Washingtonu, kde Netanjahu přednesl v Kongresu bez skrupulí bojovný projev. Rovněž si vyžádal setkání s prezidentským kandidátem Donaldem Trumpem, podobně smýšlejícím pravicovým republikánem. Jeho nepoddajné chování podtrhlo třetí vývoj, který nyní podkopává stabilitu na Blízkém východě: úpadek moci a vlivu USA v regionu, jemuž kdysi dominovaly.
Joe Biden vstoupil do Bílého domu v roce 2021 v naději, že se mu podaří vzkřísit dohodu s Íránem o jeho jaderném programu, ale jinak byl odhodlán zmrazit palestinskou otázku a obejít blízkovýchodní problémové body. Čína a Rusko byly jeho hlavními zahraničními prioritami. Přesto se stal přesný opak. Chameneí a Raisi zablokovali smysluplný jaderný dialog. Pak zvěrstva Hamásu přinutila Bidena, aby se osobně angažoval v izraelsko-palestinské otázce. V podstatě dal Netanjahuovi v Gaze volnou ruku - což byla strašná chyba, která stále nebyla napravena. V důsledku toho se regionální postavení USA, které již bylo poškozeno debakly v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Somálsku a Libyi, dále zhoršilo.
Hizballáh v Libanonu, militantní šíitská politická a vojenská organizace sponzorovaná Íránem, je údajně nejmocnějším nestátním aktérem na světě. Izrael odhaduje, že disponuje přibližně 45 000 vycvičenými bojovníky a až 150 000 raketami a četnými bezpilotními letouny. Podle odborníků by Hizballáh mohl po dobu tří týdnů vypálit 2 500 až 4 000 raket denně na libovolné místo v Izraeli - a potenciálně by mohl přemoci izraelský systém protivzdušné obrany Iron Dome.
Irák zaujal ke konfliktu v Gaze od počátku nekompromisní postoj, odsoudil izraelskou invazi a odmítl kritizovat Hamás. To odráží spíše historickou podporu země palestinské věci než politický vliv Íránu, který je nicméně značný.
V Iráku působí islamistické milice, které jsou spojenci Íránu a které opakovaně útočí na americké jednotky v této zemi a v Sýrii. Po nejméně 165 útocích milicí po 7. říjnu nařídil Biden v únoru letecké útoky, aby pomstil tři americké vojáky zabité v Jordánsku.
Obavy, že by válka v celém regionu mohla vtáhnout tyto irácké ozbrojence a podobné skupiny v Sýrii, zesílily po třech útocích na americké síly v posledních dnech, které znamenají opětovné zintenzivnění nepřátelství. V reakci na to zahájily USA minulé úterý letecké útoky jižně od Bagdádu.
Húsíové v Jemenu
Húsíové v Jemenu jsou fundamentalistické šíitské milice, které jsou spojenci Íránu a jsou jím vyzbrojovány, horlivě vystupují proti existenci státu Izrael a jejich heslo obsahuje větu "Proklínám židy".
Po izraelské invazi do Gazy začali Húsíové odpalovat rakety na obchodní lodní dopravu v Rudém moři, která má vazby na Izrael a blízké spojence, jako jsou USA a Velká Británie.
To zase vyvolalo západní vojenskou reakci, včetně bombardování odpalovacích stanovišť Húsíů. Hrozba ze strany Húsíů se dramaticky vystupňovala minulý měsíc, kdy se jim podařilo zasáhnout ozbrojeným dronem obytný dům v Tel Avivu a zabít jednoho člověka a další zranit. Izrael zahájil odvetné trestné nálety na rudomořský přístav Hodeidah.
USA a Evropa by mohly být rychle zataženy do plnohodnotné blízkovýchodní války. USA udržují v Perském zálivu rozsáhlé letecké a námořní základny a nyní se očekává, že v regionu provedou nová "obranná rozmístění". Američtí představitelé údajně očekávají větší íránský útok než v dubnu, včetně aktivace zástupných sil v Iráku, Sýrii a Libanonu. Americký vliv je však oslaben. Netanjahu Washington před operací Haníji nevaroval. Biden si stěžoval, správně, ale chabě, že to "neprospělo" rozhovorům o příměří v Gaze.
Katar a Egypt sehrály ústřední roli v úsilí o zprostředkování zastavení masakrů v Gaze. Obě země vyjádřily nad vývojem událostí z minulého týdne zděšení a předtuchu.
S odkazem na zabití Ismaila Haníji napsal katarský premiér šejk Mohammed bin Abdulrahman al-Thani na Twitteru: "Politické vraždy a pokračující útoky na civilisty v Gaze, zatímco rozhovory pokračují, nás vedou k otázce, jak může být zprostředkování úspěšné, když jedna strana zavraždí vyjednavače na druhé straně?". Varoval, že "mír potřebuje seriózní partnery", a znělo to, že je blízko k tomu, aby se vzdal.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan minulý týden ohromil Izrael výslovnou hrozbou invaze na podporu Palestinců. "Stejně jako jsme vstoupili do Karabachu [v Ázerbájdžánu], stejně jako jsme vstoupili do Libye, uděláme [něco] podobného právě jim [Izraeli]," řekl Erdoğan s odkazem na turecké vojenské intervence v minulosti. Rozzuřený izraelský ministr zahraničí Israel Katz přirovnal Erdoğana k Saddámu Husajnovi. Turecko odpovědělo, že "genocidní Netanjahu" je druhý Adolf Hitler, kterého potká stejný osud jako nacistického vůdce.
Diskuse