Marxistka Kamala a šaškování v politice

12. 9. 2024 / Matěj Metelec

čas čtení 3 minuty

Že první debatu mezi Donaldem Trumpem a Kamalou Harris, která se odehrála 10. září, vyhrála spíše Harris, vybubnovala většina liberálních amerických médií. Skeptické hodnocení Trumpova výkonu však bylo možné vyslechnout i na protrumpovském Foxu. Podle factcheckingu stanice CNN pronesl exprezident třicet nepravdivých výroků, úřadující viceprezidentka jeden a několik zavádějících. Na tom není nic překvapivého, zahlcování veřejného prostoru polopravdami i vyloženými hoaxy je Trumpova oblíbená strategie a jeho podporovatele sotva zviklá nějaká ta desítka odhalených lží navíc. Důležité je vlastně jen to, jak jeho lhaní zapůsobí na nerozhodnuté voliče.

Trumpova kampaň se po odstoupení Joa Bidena stále trochu hledá. Odstřelovat „pospávajícího Joa“ bylo vlastně dost snadné, a navíc bylo čím dál jasnější, že jej v tomhle směru lze jen těžko hájit. Co se týče diskreditace Harris však zatím Trumpův tým nedokázal přijít s ničím lepším než tvrzením, že je komunistka. Podle očekávání s tím Trump přišel i v televizní debatě: Harris je údajně marxistka, protože ji tak vychoval její otec. Shodou okolností také Donald Harris, který do Spojených státech přišel z Jamajky, působil jako profesor ekonomie na stanfordské univerzitě. Postkeynesián, který o Marxovi skutečně psal a označil jeho dílo za jednu ze svých inspirací (ovšem vedle Schumpetera, Keynese nebo Joan Robinson), byl prvním černým ekonomem ve Stanfordu. Doktorát získal v roce 1966 v Berkeley a v mládí nepochybně sympatizoval s radikální politikou, mezi jeho publicistikou najdeme mj. článek o Malcolmovi X z roku 1965. To ale z jeho dcery nedělá marxistku.

Konzistence je ale to poslední, co by Trumpa zajímalo. Marxismus a komunismus používá způsobem, který důvěrně známe z české politiky – je to strašák bez obsahu, který je používán zcela účelově k diskreditaci politického oponenta. Nezájem o snahu o konzistentní politickou komunikaci ilustruje událost, k níž došlo po kandidátské televizní debatě. Podporu Kamale Harris vyjádřila zpěvačka Taylor Swift, což podle analytiků může mít nezanedbatelný vliv na mladé voličky a voliče. Globální celebrita v minulých volbách podpořila Joea Bidena a dalo se čekat, že podpoří i Harris. Když tak konečně učinila, mluvčí Trumpovy kampaně Karoline Leavitt její prohlášení označila za „další důkaz, že se strana demokratů stala stranou bohatých elit“.

Je pochopitelně absurdní tvrdit, že Donald Trump zná trampoty chudých Američanů. Málokterý americký politik je tak jednoznačným představitelem „bohaté elity“ jako on (a to jsou dějiny americké politiky představitelů bohaté elity plné). Jedná se ale o projev obecnější inkonzistence, která je pro politiku posledních dekády charakteristická. Ostatně s totožnou strategií máme dost vlastních zkušeností – coby zástupce lidu se prezentuje miliardář, jehož veškerá kvalifikace na reprezentace běžných občanů České republiky představuje absence pocitu trapnosti při eskapádách, jejichž cílem jsou potenciální hlasy. V okamžiku, kdy se politika odpojila od třídy a z demokracie třídně zakotvených stran se stala demokracie publika, se však ochota dělat ze sebe šaška stala ceněnou politickou devizou.

3
Vytisknout
3997

Diskuse

Obsah vydání | 13. 9. 2024