Evropa musí začít bojovat proti Trumpovi hned teď

23. 1. 2025 / Robert Anderson

čas čtení 12 minut
 
Foto. Maďarský premiér Viktor Orbán se stal totemovou postavou americké krajní pravice.

 

Ještě předtím, než Donald Trump tento týden znovu triumfálně vstoupil do Bílého domu, evropská pravice už přizpůsobovala své plachty novému převládajícímu větru.

Obrozující se evropská krajní pravice dlouho vítala příchod krále za vodou. Někteří, jako například maďarský Viktor Orbán, po tomto okamžiku toužili už léta. Maďarský premiér tento týden hřímal: „Takže velký útok může začít. Tímto zahajuji druhou fázi ofenzívy, jejímž cílem je obsadit Brusel.“

Nyní se však americkému populistickému silákovi podbízejí i středopravicové strany (a někteří liberálové a sociální demokraté). Evropští politici se předhánějí v ujišťování nového prezidenta, že   budou skákat  na jeho povel - jejich jedinou otázkou je, jak vysoko -, což je jasným důkazem prohnilosti evropského středu v době, kdy by měl ocelově bránit liberální demokracii před jejími novodobými nepřáteli.

 

Trumpovi předáci, jako je Elon Musk, vyhrožovali Evropě ještě před příjezdem jeho kolony a setkali se jen s malým, ne-li žádným odporem. Dokonce i když sám Trump vznesl mimořádné a pobuřující územní nároky na Grónsko, dánští a unijní představitelé téměř nepípli.

„Hrozí bilaterální reakce, co máme novému americkému králi nabídnout. Všichni se dívají, jak bychom se mu mohli zavděčit,“ varovala v listopadu na semináři v českém Ústavu mezinárodních vztahů Ursula Plassniková, bývalá rakouská ministryně zahraničí.

Zdá se, že oslabená Evropa - s tradičními motory Francií a Německem, které pohlcují vnitropolitické problémy - je připravena ustoupit Trumpovi v klíčových částech politického rámce bloku. Političtí lídři již spěchají se sliby, že budou nakupovat více amerického zkapalněného zemního plynu a zvyšovat výdaje na obranu (typicky tím, že budou více nakupovat od amerických zbrojovek). 

Pokud jde o Ukrajinu, hlasatelé zkázy a apologeti Kremlu cítí rostoucí podporu pro své falešné rady, že Evropa by měla Ukrajinu odříznout a utéct. EU dokonce odložila diskusi o ruských sankcích až na dobu po Trumpově inauguraci.

Zdá se, že i v případě Zelené dohody sílí tlak na její snížení. Pokud jde o regulaci sociálních médií, která rozzuřila americké technologické giganty, EU dala najevo, že se nad ní zamyslí. Pouze v případě Trumpovy hrozby uvalení cel se objevují signály, že je Evropa připravena na odpor.

Trumpovo zvolení také přispělo k normalizaci neliberálních politiků, uvedla v listopadu na webináři UCL Ruth Deyermondová, docentka na King's College London. 

„'Nejsme marginální, skutečně jdeme s proudem dějin',“ řekla o nich a předpověděla, že krajní pravice nyní ‚půjde výš, hrát větší roli, bude obtížnější a hrát tvrdě... Trapná skvadra bude ještě trapnější‘.

Tvrdila však, že mainstreamová pravice je  ta, kterou je třeba sledovat. „V těchto konzervativních stranách můžeme vidět osobnosti, které říkají 'musíme přehodnotit, brát Trumpa vážně',“ řekla. „Chtějí se postavit za vítěze.“

Pravda je, že vzestupu evropské krajní pravice dlouhodobě napomáhá slabost a nedostatek skrupulí tradiční středopravice na kontinentu. Středopravice znovu a znovu vytvářela vlády s krajní pravicí a přejímala její neliberální myšlenky ve snaze udržet si relevanci, čímž normalizovala politiky a myšlenky, které jsou v rozporu se vším, co liberální a demokratická Evropa představuje.

V současné době je radikální nebo krajní pravice ve vládě nebo se podílí na moci v devíti vládách z 27 vlád Evropské unie, přičemž v Maďarsku a v Itálii má dominantní postavení. K tomuto číslu je pravděpodobně třeba připočíst i slovenského premiéra Roberta Fica, ačkoli jeho strana je zdánlivě levicová.

Po volbách v Rakousku se letos pravděpodobně přidá i krajní pravice, zatímco Calin Georgescu se zřejmě na druhý pokus stane v květnu rumunským prezidentem poté, co byly volby v roce 2024 zrušeny kvůli podezření z ruského vměšování. 

Také polská radikální pravicová strana Právo a spravedlnost bude v květnu doufat, že jí Trumpovo vítězství pomůže udržet si prezidentský úřad, zatímco český populistický lídr Andrej Babiš si bude ještě více jistý, že se na podzim vrátí k moci.

Počet členů Evropské rady se silným zastoupením radikální nebo krajní pravice se již blíží blokační menšině a zdá se, že tohoto bodu bude v blízké budoucnosti téměř jistě dosaženo.

Tento trend se potvrdil tento měsíc, kdy středopravá Rakouská lidová strana (OVP) souhlasila se zahájením jednání o účasti ve vládě vedené krajně pravicovou Svobodnou stranou Rakouska (FPO). Skandály opředená FPO, kterou po válce založili rakouští nacisté, si pohrává s nacistickými hesly, propaguje nepřátelství vůči přistěhovalcům, vede kampaně proti EU a má dlouhodobé vazby na ruského diktátora Vladimira Putina.

FPO se v rakouských parlamentních volbách loni v září poprvé dostala na první místo s 29 % před dvě tradiční hlavní strany v zemi, OVP s 26 % a rakouské sociální demokraty (SPO) s 21 %. 

Tři měsíce trvající vyjednávání mezi OVP a SPO o tom, aby FPO zůstala mimo, zkrachovala na začátku tohoto měsíce, což vedlo k rezignaci kancléře OVP Karla Nehammera. Předseda liberálů Alexander Van der Bellen se domníval, že nemá jinou možnost než jmenovat premiérem lídra FPO Huberta Kickla. OVP pod vedením svého nového lídra Christiana Stockera naznačila, že je nyní ochotna sloužit pod Kicklovým vedením.

FPO se již dříve účastnila rakouských koalic, ale pokud by taková vláda vznikla, bylo by to poprvé, kdy by měla rozhodovat o vládnutí. Doby, kdy si OVP a SPO dokázaly rozdělit moc, jsou již definitivně pryč.

Vláda vedená FPO by měla vážné důsledky pro tvorbu politiky EU, zejména v otázkách Ukrajiny a Ruska, kde již Maďarsko a Slovensko kritizují přístup bloku. FPO je v otázce Ruska natolik podezřelá, že když byl Kickl v letech 2017-19 ministrem vnitra ve vládě vedené OVP, byli spojenci NATO nuceni přerušit zpravodajské styky s Rakouskem kvůli riziku úniku informací do Kremlu.

„Kickl si v otázce Ruska drží střelný prach, ale jeho politické postoje jsou k Rusku velmi vstřícné,“ říká Marcus How z vídeňské poradenské společnosti VE Insight, která se zabývá investičními riziky. „Kickl je proti sankcím a zejména proti pomoci Ukrajině v rámci Evropského mírového nástroje. Je dokonce skeptický i k nesmrtící pomoci Ukrajině a je proti [přijímání] ukrajinských uprchlíků.“

Kickl by mohl být pro Orbána pevným spojencem, tvrdí How, protože Rakousko není závislé na pomoci EU. „Kickl není jako Fico, protože ho nelze snadno držet za pačesy. Je mnohem ideologičtější, pro Orbána bude mnohem spolehlivější postavou.“

Pokud se FPO podaří sestavit vládu, dodá to impuls krajně pravicovým a radikálně pravicovým stranám v EU, na jejichž vzestup upozornily loňské letní volby do Evropského parlamentu. Kickl by se tak připojil k Orbánovi a italskému Georgii Meloniové jako krajně pravicovým premiérům v EU a po českých volbách na podzim by se k němu mohl přidat i Babiš. 

Pokud by se tak stalo, všechny hlavní části staré habsburské říše - Rakousko, Česko a Maďarsko spolu se Slovenskem - by ovládly populistické euroskeptické strany.

Rakousko pod vedením FPO by mohlo mít dopad i na Německo, kde je krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) v průzkumech veřejného mínění před parlamentními volbami 23. února na druhém místě. „Stane se rakouská vláda jakýmsi vzorem pro krajní pravici v Německu?“ ptá se How.

Vzestup FPO v Rakousku odráží vzestup krajní pravice v Evropském parlamentu. Po loňských červnových volbách do Evropského parlamentu byl Kickl spolu s Orbánem a Babišem jedním ze zakladatelů uskupení Patrioti pro Evropu. Následně se k nim přidalo francouzské Národní shromáždění, italská Lega, španělský Vox, nizozemská PVV, belgická Vlaams Belang a dánská Lidová strana, čímž se stali třetím největším uskupením v parlamentu.

Některé z těchto stran již jsou ve vládě, zejména maďarský Fidesz (vede vládu od roku 2010) a italská Lega a nizozemská PVV, obě jako součást koalic. 

Italští Bratři premiérky Meloniové se k uskupení zatím nepřipojili, ale mají k Orbánovi blízko. Ještě znepokojivější je, že se všeobecně očekává vítězství francouzského Národního sjednocení v příštích prezidentských volbách v roce 2027, pokud se nebudou konat dříve.

Vedle Patriotů pro Evropu existuje ještě extrémnější uskupení Evropa suverénních národů, do něhož patří AfD, která by se měla v německých spolkových volbách příští měsíc umístit na druhém místě před vládnoucími sociálními demokraty. 

Obě stranické skupiny budou po Trumpově vítězství pravděpodobně ještě hlučnější a obstrukčnější.

Tento populistický vzestup přichází v době, kdy tradiční vedoucí politické rodiny EU - sociální demokraté a středopravicová Evropská lidová strana (EPP) - trpí dlouhodobou krizí důvěry. 

EPP, k níž OVP patří, prochází, pokud vůbec, hlubší krizí. Často se oddává krajní pravici. Pouze v roce 2021 Orbán sám odešel, než byl z EPP vystrnaděn, zatímco bulharský populistický Gerb - který tam počátkem tohoto měsíce sestavil novou vládu - zůstává členem.

Přední představitelé EPP naznačili, že by skupina měla být otevřená spolupráci s krajní pravicí v Evropském parlamentu, zejména v otázkách migrace a zrušení poslední zelené dohody Komise.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová (nominovaná EPP) již projevila ochotu být vstřícnější k názorům krajní pravice na migraci a Zelenou dohodu v rámci dohody, že v případě potřeby využije jejich hlasů k prosazení zbytku svého programu.

Dalším rizikem nyní je, že po Trumpově vítězství by EU mohla ustoupit od snahy ukáznit Orbána, který se stal totemovou postavou americké krajní pravice, a ignorovat jeho vyprazdňování demokracie, korupci a porušování lidských práv a jeho stále otevřenější sabotování snah bloku čelit Rusku.

„Nová Trumpova administrativa by mohla být ochotna podpořit [populistické síly] v jejich vnitrounijních bojích nebo pomoci v jejich individuálních výzvách,“ napsali Jeremy Schapiro a Zsuzsanna Végh v nedávném politickém shrnutí pro Evropskou radu pro zahraniční vztahy. „Výměnou za to by tyto síly mohly využít svého vlivu v Radě, například ke snížení odvetných opatření ze strany EU vůči jeho obchodní politice nebo za zvýšení nákupu fosilních paliv a zbraní z USA.“

Evropě tedy hrozí, že se bez boje podvolí krajní pravici, což by bylo nebezpečné kdykoli, ale je to katastrofální, když je kontinent ohrožen ruskou agresí, a to jak na svých hranicích, tak hybridními útoky uvnitř.

Vítězství krajní pravice, podporované Trumpem a jeho přisluhovači, však ještě zdaleka není jisté. Dokonce i ve střední Evropě, baště populismu, se Ficova vláda na Slovensku potácí a Orbán čelí vážné výzvě ze strany strany Tisza Petera Magyara v maďarských volbách v roce 2026. 

Toho však bude evropský střed schopen pouze tím, že se pevně postaví Trumpovi a krajní pravici a vyjde vstříc skutečným - především ekonomickým - obavám svých nespokojených voličů.

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
1750

Diskuse

Obsah vydání | 27. 1. 2025