Evropu ještě neodepisujte

17. 3. 2025

Evropany šokovalo otevřené opovržení, které americký viceprezident vyjádřil vůči Evropě a její demokracii, a implikace, že si nezaslouží být obhajována. Byli zmateni jeho tvrzením, že (nepochybné) vnitřní problémy Evropy týkající se migrace, svobody projevu a justičního zasahování do demokratického procesu jsou větší hrozbou pro její bezpečnost než ruský expanzionismus.

Pak tu bylo veřejné zastrašování ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v Oválné pracovně, kde se Donald Trump a viceprezident pokusili ponížit vůdce statečné země, která je pod útokem mnohem silnějšího agresora. Brzy poté následovalo pozastavení americké vojenské pomoci a zpravodajské spolupráce s Ukrajinou. Pro jistotu Trump tvrdil, že Evropská unie byla založena, aby "podkopala" Ameriku.

To vše se děje na pozadí toho, že Evropa je napadána zvenčí Ruskem – a to nejen na Ukrajině. Na severu Rusko ohrožuje Finsko a trolluje pobaltské státy tím, že se snaží rozvrátit jejich početné ruské menšiny a zkoumá jejich kybernetickou obranu. Moskva je také zapojena do trvalé "hybridní války" proti společnostem a vládám po celém kontinentu tím, že používá manipulaci sociálních médií k rozšíření rozporů ohledně migrace a kulturních válek.

Jak tento týden prohlásil bývalý belgický premiér a předseda Evropské rady Herman Van Rompuy, kontinent je "přitlačen zády ke zdi, na obou stranách je propast a na krku má nůž".

Část americké netrpělivosti s Evropou je naprosto oprávněná. Jak před více než deseti lety poukázala bývalá německá kancléřka Angela Merkelová, je neudržitelné, aby na kontinentu, na němž žije 7 % světové populace a 25 % HDP, připadala polovina globálních výdajů na sociální zabezpečení, a od té doby se tato čísla ještě více vychýlila. Navíc, jak minulý týden prohlásil polský premiér Donald Tusk, je nerozumné očekávat, že 300 milionů Američanů bude bránit 500 milionů Evropanů proti 140 milionům Rusů.

Přes všechna traumata posledních týdnů však krize působila pozoruhodně pozitivně. Evropa se začala vzpamatovávat. Kontinent byl zoufalý a pobouřený zacházením se Zelenským ve Washingtonu. Nyní se mobilizuje, jak psychologicky, tak materiálně. Po deseti letech, kdy byla evropská vlajka prominentní na Ukrajině, v Moldavsku a Gruzii, ale méně v samotné EU, přinejmenším v občanské společnosti, bude tento víkend ve velkém počtu vyvěšena na plánovaném "Shromáždění pro Evropu" v Římě.

Ještě důležitější je, že nedávné události urychlily nejen bezprecedentní míru evropské strategické spolupráce, ale také výjimečnou úroveň dodatečných prostředků na obranu ve výši stovek miliard dolarů. Evropa také konečně řeší svůj deficit v jaderných zbraních, což je jediná kategorie, ve které je v současné době zcela předstižena Ruskem. Velká Británie, Německo a Francie mají dohromady nejen mnohem větší HDP než Moskva, ale také utrácejí mnohem více na obranu. Pokud k tomu přidáte zbytek Evropy, zejména vysoce připravené Finy a Poláky, demokratická Evropa je potenciálně více než rovnocenným soupeřem Ruska.

Evropa se brzy bude schopna postavit sama za sebe a taková asertivita měla být zavedena už dávno. Kontinent je kolébkou Západu, a to nejen osvícenství, ale i parlamentní demokracie. Je to také, v dobrém i ve zlém, kolébka převládající severoamerické civilizace. Listy federalistů, nejhlubší vysvětlení amerického experimentu se samosprávou, jsou v mnoha ohledech uctivým dialogem Otců zakladatelů s evropskými dějinami.

Dnešní Evropa má také úžasnou schopnost inovovat a předvídat. Těsně před Vánocemi jsem navštívil Estonsko a dozvěděl jsem se, jak se celá společnost připravuje na možnost ruského útoku. Tamní technologický sektor nejenže zásobuje Ukrajince sofistikovaným vybavením, ale nejlepší mozky Estonska přemýšlejí o tom, jak udržet národ, pokud bude opět obsazen jako v roce 1940. Virtuální registr například zajistí, aby nemovitosti nemohly být nelegálně převedeny na nové vlastníky.

Evropa je stále jedním z nejlepších míst na světě pro výchovu dětí ve městech, kde se dá žít. Nikde jinde na světě není taková historická, jazyková a kulturní rozmanitost na tak relativně malém prostoru. Přes všechnu rozmanitost se však Evropané těší také základní jednotě, která kdysi vzešla z jejich společných kořenů v křesťanstvu a nyní spočívá na souboru společných hodnot. Navzdory poznámkám J. D. Vance a dalších na pravici MAGA, kteří podle všeho vidí jen roztříštěnost a kulturní zoufalství, většina Evropanů věří v tvrdou práci, toleranci a fair play, doma i v zahraničí. Migranti z daleka i z blízkého okolí (včetně USA) chtějí přijít do této Evropy.

To je Evropa, pro kterou Ukrajina přinesla takové oběti, aby se k ní připojila. Když jsem před dvěma týdny jel do Kyjeva na oslavy třetího výročí totální invaze, zjistil jsem, že moji partneři jsou zachmuření, ale odhodlaní uniknout ruské oběžné dráze a obejmout Evropu. Byli nesmírně povzbuzeni příjezdem téměř celé Evropské komise do jejich hlavního města, aby vyjádřila solidaritu.

Ukrajinci nejsou naivní. Vědí o temných stránkách Evropy, které jsou dnes ztělesněny ruským diktátorem Vladimirem Putinem. Jak nám řekl Roman Schwarzman, přeživší holokaustu v Kyjevě poté, co ruské rakety zničily jeho byt v Oděse: "Hitler se mě pokusil zabít, protože jsem byl Žid. Teď mě chce Putin zabít, protože jsem Ukrajinec."

Starý kontinent ještě neodepisujte. Má schopnost nejen se shromáždit na svou vlastní obranu, i když pomalu, ale také sloužit jako příklad ostatním. Vzhledem k tomu, že se zdá, že USA odcházejí od svého dlouhodobého závazku k obraně bezpečnosti a demokracie na druhé straně Atlantiku, Evropa by mohla být připravena převzít svůj úkol jako síla dobra ve světě.

Zdroj v angličtině: ZDE