17. 3. 2025
Jednání mezi Vladimirem Putinem a Alexandrem Lukašenkem ve Velkém kremelském paláci se zúčastnili nejen běloruští novináři v maximálním počtu (jejich maximální počet se liší od maximálního ruského, ovšem o třikrát méně), ale také západní kolegové, které Kreml již delší dobu, stejně jako dříve, před válkou, zve Kreml na akce s účastí Vladimira Putina. V Moskvě však nezůstali a pracují i nyní, stejně jako dříve. Mnohým, zejména německým a francouzským, byla ukončena akreditace v rámci vzájemné výměny, nebo spíše jejich výměny mezi Ruskem a zeměmi EU. Ale zpravodajské agentury jako AP, AFP a samozřejmě Xinhua jsou dobře zastoupeny.
Den předtím se běloruští novináři jako obvykle ubytovali v moskevském, ale stále rodném hotelu "Polesje" a běloruský prezident se zastavil, také jako obvykle, na panství "Meindorf" na dálnici Rublevo-Uspenskoje. Dříve dával přednost hotelu Minsk na Gorkého ulici, ale když byla Gorkého ulice přejmenována na Tverskou a Minsk byl přejmenován na Intercontinental, brzy se k nim obrátil zády.
Mimochodem, čekání na začátek jednání nebylo vyčerpávající. Již ve 13:30 (a setkání novinářů bylo naplánováno na 12:00-12:30) byl omezený kontingent ruských a běloruských novinářů pozván do Zeleného salonku, kde měla začít jednání mezi Vladimirem Putinem a Alexandrem Lukašenkem v úzkém formátu. Složení se navíc ukázalo jako extrémně úzké – v Zeleném salonku byly pouze dvě židle, přičemž na jednáních v úzkém formátu je zpravidla přítomen alespoň ministr zahraničních věcí a asistent prezidenta.
A oni, tedy Sergej Lavrov a Jurij Ušakov, jak se brzy ukázalo, byli přítomni, to znamená, že vstoupili do místnosti a začali se rozhlížet krátkým, upřímně řečeno, zmateným pohledem.
"Proč jsem sem chodil?" Ptal se Sergej Lavrov sám sebe.
Otázka byla, jako vždy, k věci.
Zdálo se, že neočekával, že mu bude nabídnuto, aby se postavil za novináře.
"Půjdeme?" Jurij Ušakov kývl na Sergeje Lavrova u pootevřených předních dveří, které tradičně pro krásu střežili dva vysocí gardisté z čestné stráže.
"Ne, naslouchejme alespoň chytrým lidem," navrhl Lavrov.
Tato poznámka se na novináře téměř nevztahovala.
Přesto jsem musel naslouchat novinářům.
Takže jsem se okamžitě zeptal Jurije Ušakova, jestli je pravda, že právě řekl, že Steve Witkoff, který odletěl do Moskvy vyjednat příměří, není ve skutečnosti prostředníkem v rusko-ukrajinských jednáních. Tato zpráva před několika minutami vyvolala rozruch o patro výše, v prostorném tiskovém středisku.
"No, ano," potvrdil nečekaně Jurij Ušakov, "je zástupcem prezidenta Spojených států pro Blízký východ".
"Ano, to je jeho oficiální titul," potvrdil Sergej Lavrov a ostře se svého kolegy zastal.
"A co ten neoficiální? Přijel do Moskvy již dříve jako vyjednavač o rusko-ukrajinské otázce?" Pokusil jsem se to objasnit.
"Přijel," neargumentoval Jurij Ušakov.
To byla jediná věc, se kterou byl ochoten souhlasit.
"A teď přichází diskutovat o něčem jiném než o Blízkém východě?"
Jurij Ušakov namítl: "Tak co?"
Nejvíce mě překvapilo, že Ušakov trval na tom, že Steve Witkoff nereprezentoval svou zemi jako prostředník při jednáních mezi Ruskem a Ukrajinou. Ano, pro ruské vyjednavače to byla nevyřešená otázka.
"To je přece moc," řekl jsem a myslel tím, že pokud má někdo v ruce karty, tak abyste neprohráli, neměli byste si je brát z balíčku jednu po druhé.
"Proč?" Jurij Ušakov se usmál.
"Protože každý chápe, že nyní přichází diskutovat o Ukrajině a návrhu příměří."
"Ale všichni také chápou, že přichází diskutovat nejen o Ukrajině, ale také o rusko-amerických vztazích," pokrčil rameny Jurij Ušakov a pokračoval v úsměvu.
"A Blízký východ v nich zaujímá důstojné místo!" uzavřel Sergej Lavrov ke svému zjevnému potěšení.
"A co ekonomické aspekty?! Berete je v úvahu?!", zvolal Jurij Ušakov.
Ne, neudělal jsem to. A nyní jsem s tím nehodlal počítat. Pánové se bavili, ale já jsem se nemohl podělit o jejich radost.
"Zaujímá důstojné místo," opakoval moralizujícím způsobem Sergej Lavrov.
"Ale ne rozhodující," odolal jsem. "Samozřejmě, vy dva se mnou budete mluvit, ale..."
"Budete mluvit...," dodal velkoryse Jurij Ušakov.
"Ale přesto Američané a Ukrajinci podepsali v Džiddě společný dokument o potřebě příměří..."
"Zdá se mi, že ten dokument je uspěchaný," promluvil náhle k věci Jurij Ušakov.
"Opravdu?" Zeptal jsem se.
"Samozřejmě. Musíme pracovat."
"V jakém formátu?"
"Musíme také vzít v úvahu naši pozici," pokrčil rameny Jurij Ušakov.
"A jak moc se liší ruský postoj?"
"Nechceme odklad (což je podle jeho názoru příměří na 30 dní), ale chceme dlouhodobé řešení," formuloval Ušakov, "které by bralo v úvahu naše zájmy."
"Budou ruští vyjednavači trvat na tomto postoji?", zeptal jsem se.
"Myslím že ano," odpověděl prezidentův poradce, očividně zvažující důsledky.
"Tedy takto," objasnil jsem.
"Prostřednictvím našich vlastních kanálů, ano," přikývl, "ale bude tam také vyjednavač, jak z naší, tak z americké strany, který bude přímo diskutovat o ukrajinské záležitosti."
Neřekl kdo přesně, ale alespoň bylo jasné, co měl Jurij Ušakov na mysli, když řekl, že Steve Witkoff nebyl prostředníkem.
To znamená prostředníka, ale ne tohoto.
"Alespoň na tom jsme se v tuto chvíli dohodli," dodal Jurij Ušakov.
"A přece je tedy příměří v té podobě, v jaké se o něm mluvilo v Džiddě, v nedohlednu," navrhl jsem.
"No, co to dává, třicetidenní dočasné příměří?," Jurij Ušakov zavrtěl hlavou. "Pouze to dává Ukrajincům příležitost přeskupit se, nabrat sílu a pokračovat stejně jako nyní."
"Počkáme tady?" O pár minut později, když stál stejným způsobem, u zdi, měl Sergej Lavrov obavy.
"Řekněte mi, v jakém formátu by se měla schůzka s Witkoffem uskutečnit?" - jeden z ruských televizních korespondentů křičel na Sergeje Lavrova.
"Souhlasím," odpověděl a to slovo se mu tak líbilo, že je řekl ještě čtyřikrát za sebou.
"Ale říkají, že pokud nepřijmete podmínky z Džiddy, pak dopadnou nové sankce, jaké svět nikdy neviděl... Co tím měly znamenat?.. Zde je Lindsey Graham" (republikánský senátor – A.K.)...— řekl televizní korespondent.
"Říkají spoustu věcí," řekl Sergej Lavrov, "mají sedm pátků v týdnu! Otočte se o 360 stupňů!"
To znamená, že zhruba řečeno nemění své postavení.
"Máte tam dopisovatele, ať se ho zeptají..." A zároveň ať se ptají, co jsem měl na mysli, když jsem to právě řekl...," dodal Sergej Lavrov... "Nikdy nevíte, co se odehrává v jejich duších! Vedeme s nimi dialog: s Marcem Rubiem (ministr zahraničí – A.K.) a s Mikem Waltzem (poradce USA pro národní bezpečnost – A.K.)… A když se s námi dají do řeči, tak ten dialog vedou naprosto normálně. Proto vše, co říkají veřejnosti doma, veřejnosti v Saúdské Arábii, ukrajinské veřejnosti... Ani o tom nebudu přemýšlet!"
Mezitím se ho další televizní korespondenti pokusili spojit s mikrofony. Sergej Lavrov si jich nějakou dobu všímal, ale pak už to nemohl vydržet a opakoval to samé, jako když právě vstoupil do Zeleného salonu, a teď se z nějakého důvodu obrací na mě:
"Proč jsem sem přišel?"
Nikdo nemohl na tuto otázku Lavrovovi odpovědět lépe než on sám.
"Sergeji Viktoroviči, řekl Macron...," bylo slyšet ze zadní části místnosti.
"Kdo je to?" zeptal se Lavrov.
"Jak?" Televizní korespondent byl zmatený.
"Kdo?" Zeptal se Sergej Lavrov s námahou. "Nezajímám se o jeho pozici... Už nějakou dobu..."
Zřejmě od té doby, co Emmanuel Macron začal chrastit jadernými zbraněmi.
"Ale co tím myslíte?" Zeptali se ho znovu v šoku.
"Že mě jeho postoj nezajímá!"
Všiml jsem si, že se v místnosti objevily nové jednající (ale spíše neaktivní) osoby, včetně syna běloruského prezidenta Nikolaje. Skromně zaujal své místo mezi novináři - a ne, vůbec mezi nimi nevynikal. Tedy, snad jen výškou a atletickou postavou.
Pak se objevila informace, že nyní Vladimir Putin a Nikolajův táta vstoupí do Zeleného obývacího pokoje. Vladimir Putin navíc na svého kolegu už nějakou dobu čekal: za pootevřenými dveřmi byl vidět ruský prezident.
Gardisté otevřeli obrovské dveře dokořán.
"Vržou jako vrata...", Sergej Lavrov se vzpřímil.
Tato poznámka se již týkala šéfa protokolu ruského prezidenta Vladislava Kitajeva.
"Teď přijdou a dávejte pozor, Alexandr Grigorjevič bude mít ruku za klopou saka," upozornil tiše Sergej Lavrov...
Ano, hádal jsem správně. A bylo to těžké?
"No, napoleonským způsobem," slyšel jsem.
Mezitím Vladimir Putin nemlčel:
"Je velmi potěšující, že jste se rozhodl uskutečnit svou první návštěvu po svém znovuzvolení prezidentem Běloruska do Ruska. Ve skutečnosti se mi to zdá pochopitelné, protože mezi Ruskem a Běloruskem existují zvláštní vztahy: jak spojenecké, tak bratrské v doslovném slova smyslu," řekl Vladimir Putin Alexandru Lukašenkovi.
"Jak se vám daří?", mezitím Lavrov pokrčil rameny.
Byl zvyklý sedět po jeho levici.
"Tady je řečník," oznámili mu.
Ne, nesklonil se k řečníkovi. Zpovzdálí jsem poslouchal doporučení Vladimira Putina, která dával svému kolegovi ohledně rozvoje leteckého průmyslu a všeho ostatního.
Mezitím Lukašenko již hovořil o volbách v Bělorusku.
"Ano, volby proběhly, ne první volby v Bělorusku... Víte, co bychom neměli přehlížet? Vždyť naše volby jsou vždy na jedné a na druhé straně (myslel tím opozici. – A.K.)… Druhá strana, jak bylo řečeno ve slavném filmu, utekla: někteří utekli na Západ... Malá, ale v Bělorusku stále existuje, skrývají se... Někde někdo mlčí..."
A v Bělorusku je jich mnoho, stálo za to souhlasit.
"Nicméně," pokračoval Alexandr Lukašenko, "více než 90 % lidí přišlo k volbám, i když na všech stranách byly odstrašující prostředky! Všichni naši lidé byli drženi zpátky - v médiích a tak dále, aby nešli k volbám. Ale přišlo přes 90 % a více než 87 % hlasovalo pro úřadujícího prezidenta! Ale bylo to hlasování "jsme s Ruskem", naším východním vektorem, zde je naše kolébka – nebo "někde tam venku"?! Zde je odpověď! Lid dal odpověď! Máme tuto záležitost jako hlavní problém – vždy byla vznesena v tichosti, neveřejně. To je funkce všech našich možností... Ale je třeba uskutečnit oficiální návštěvu (Alexandr Lukašenko, pokud to někdo nechápal, důsledně pracoval na tématu své první zahraniční návštěvy po prezidentských volbách – A.K.) – je to demonstrace pro Bělorusy a Rusy, že jsme spolu, že jsme suverénní, nezávislé státy."
Mezitím jsem si všiml, že Vladimir Putin se nezdál být nadšeným začátkem setkání a vůbec se nesnažil začátek jednání oddálit. Možná ho ovlivnila služební cesta do Kurské oblasti.
Dalo by se předpokládat, že jednání mezi čtyřma očima nebudou tak dlouhá jako obvykle a možná by nebyla ani jednání v rozšířeném formátu. Byla kombinována s obědem, který zahrnoval okurkové závitky s krabem Kamčatka, minipapriky s telecím masem a sušenými rajčaty (tu bych vynechal), houbovou polévku s uzenou zakysanou smetanou, filet z candáta s pečeným celerovým krémem, hovězí líčka s batátovým pyré a brusinkovou omáčkou a dušenou fermentovanou pěnu z pečeného mléka s lesními plody...
Tisková konference, od které všichni očekávali pouze odpověď na otázku, co si Vladimir Putin myslí o návrhu na třicetidenní příměří, začala doslova o hodinu a půl později, tedy brzy.
Prezidenti hovořili o možnosti zrušení západních sankcí, o nahrazování dovozu, a samozřejmě předvídatelně.
"Za prvé, naši takzvaní partneři nám poskytli dobré naočkování – naočkování nezávislosti, suverenity," vysvětlil Vladimir Putin, "a proto budeme určitě pokračovat ve všech našich programech souvisejících s posilováním naší technologické suverenity. Před nikým jsme se neuzavřeli a nikoho jsme nevyhodili. Těm, kteří se chtějí vrátit, říkáme: vítejte, vítejte v každé vteřině! Ale samozřejmě budeme vycházet ze situace, která se vyvinula dnes: pokud jsou mezery obsazeny, pak jsou tedy obsazeny, nebudeme vytvářet žádné preference pro návrat na náš trh pro kohokoli."
Zatím se však nezdá, že by někdo spěchal.
"Máme v úmyslu jít vlastní cestou a používat jen to, co potřebujeme!" - zvolal Alexandr Lukašenko. "Myslím, že to bude správné. O tomto tématu jsme s Vladimirem Vladimirovičem v tomto smyslu diskutovali mnohokrát. Nikdo nezavírá! Ale přijmeme vás zde v našich nových podmínkách, s přihlédnutím k situaci na místě, a vezmeme si jen to, co potřebujeme."
Pak tu byla otázka, která nemohla jinak, než znít:
"Jak hodnotíte připravenost Ukrajiny na příměří? Obdrželi jste již informace od Američanů a jaká bude vaše odpověď?"
"V první řadě bych chtěl začít slovy vděčnosti prezidentovi Spojených států, panu Trumpovi, za to, že věnoval tolik pozornosti urovnání na Ukrajině," řekl Vladimir Putin.
Zatím to nic neznamenalo. Vycházejíc z této jediné fráze, mohl by člověk dojít k opačným závěrům.
Putin čelil obtížnému úkolu. Vše muselo být velmi přesně formulováno. Každé slovo bude analyzováno.
Proto musím hned říct, že na tiskové konferenci nezazněly žádné zbytečné otázky. Všichni se rozhodli, jak se zeptali, a tak odpověděli. Příliš mnoho záleželo na znění. Improvizace nebyly vůbec potřeba.
"Souhlasíme s návrhy na zastavení nepřátelských akcí," řekl ruský prezident a okamžitě zvedl prst, jako by varoval před závěry. "Věříme, že toto zastavení by mělo vést k dlouhodobému míru a odstranit základní příčiny této krize."
Ve skutečnosti byl význam nálady na ruské straně jasný po tom, co na toto téma řekl Jurij Ušakov. Zde jsme ale dostali spoustu exkluzivních detailů v první osobě. Záleželo na tom, co prezident řekne:
"Nyní o připravenosti Ukrajiny ukončit nepřátelské akce. Víte, americko-ukrajinská schůzka v Saúdské Arábii může navenek vypadat jako rozhodnutí učiněné ukrajinskou stranou pod americkým tlakem. Ve skutečnosti jsem naprosto přesvědčen, že ukrajinská strana se na to měla Američanů zeptat co nejnaléhavěji, na základě situace, která se vyvíjí... Na zemi. A jak se vyvíjí? Jsem si jistý, že mnoho lidí si všimlo a vidělo, že jsem včera byl v Kurské oblasti a poslouchal zprávy náčelníka generálního štábu, velitele severní skupiny a jeho zástupce o situaci v pohraniční oblasti, především v Kurské oblasti, respektive v zóně průniku do Kurské oblasti."
A vrchní velitel připomněl civilistům:
"Co se to tam děje?" Situace je tam zcela pod naší kontrolou a skupina, která napadla naše území, je izolována. Jedná se o úplnou izolaci a úplnou kontrolu požáru! Kontrola ukrajinských jednotek uvnitř této invazní zóny byla ztracena. A pokud se v prvních fázích, doslova před týdnem nebo dvěma, ukrajinští vojáci snažili dostat odtamtud v malých skupinách, nyní je to nemožné. Snaží se odtamtud dostat ve velmi malých skupinách - ve dvou nebo třech lidech, protože vše je pod naší úplnou palebnou kontrolou!"
"Vybavení je zcela opuštěno, není možné jej vyzvednout, zůstane tam, to je již zaručeno! A pokud v nadcházejících dnech dojde k fyzickému zablokování, pak se nikdo nebude moci dostat ven! Budou jen dvě cesty: vzdát se nebo zemřít. A za těchto podmínek se mi zdá, že by bylo velmi dobré, aby ukrajinská strana dosáhla příměří alespoň na 30 dní."
Zde se odmlčel.
"A my jsme pro... Existují však nuance. Které to jsou? První. Co budeme dělat s touto částí zaklínění do Kurské oblasti? Pokud zastavíme nepřátelské akce na 30 dní, co to znamená? Že každý, kdo tam je, vyjde bez boje? Měli bychom je odtamtud propustit poté, co spáchali mnoho zločinů proti civilistům? Nebo jim ukrajinské vedení dá rozkaz složit zbraně a prostě se vzdát? Jak to bude?" Divil se. "A jak budou řešeny další otázky podél celé linie dotyku?.. A to je téměř dva tisíce kilometrů (to je bezpochyby legitimní problém. Jeho vyřešení může trvat ne dny, ale týdny. A stále je to těžké (vyřešit alespoň něco, co vyhovuje všem. – A.K.). A tam, jak víte, ruské jednotky postupují téměř ve všech oblastech bojového kontaktu."
Vladimir Putin byl nadšený:
"Takže, jak bude těchto 30 dní využito?!" Aby nucená mobilizace na Ukrajině pokračovala? Aby tam mohly být dodány zbraně? Aby mohly být nově mobilizované jednotky vycvičeny?! Nebo se nic z toho neudělá?! Pak vyvstává otázka: jak budou vyřešeny otázky kontroly a ověřování? Jak můžeme a jak budeme mít zaručeno, že se nic takového nestane? Jak bude kontrola organizována?!"
Ano, už bylo jasné, že cesta zatím neexistuje. To znamená, že nemůže být žádné příměří.
A tak jsou všichni pro.
"A kdo vydá rozkaz k zastavení nepřátelských akcí? A jaká je cena těchto opatření?! Dokážete si to představit - téměř dva tisíce kilometrů! Kdo určí, kde a kdo porušil případnou dohodu o příměří na dvou tisících kilometrů?! A kdo pak koho bude vinit z porušení této dohody? To vše jsou otázky, které vyžadují vlastní pečlivé zkoumání na obou stranách!"
Použil jeden ze svých oblíbených výrazů.
"Proto je tato myšlenka sama o sobě správná," shrnul Putin, "a my ji samozřejmě podporujeme. Existují však otázky, o kterých musíme diskutovat. Myslím, že je třeba o tom mluvit s našimi americkými kolegy a partnery (Witkoff už čekal – A.K.), možná zavolat prezidentu Trumpovi a prodiskutovat to s ním (zdá se, že Vladimir Putin to chce udělat, aby ovlivnil například případná prohlášení amerického prezidenta poté, co odmítl souhlasit s okamžitým příměřím. – A.K.). Ale samotnou myšlenku ukončení tohoto konfliktu mírovými prostředky podporujeme!"
Lukašenko dlouho komentoval, hovořil o svých napjatých vztazích s "Voloďou Zelenským" a nakonec poznamenal, že pokud se prezidenti Ruska a Spojených států shodnou, pak je možný obchod Ukrajiny a Evropy "trubkou".
Pravděpodobně měl také na mysli operaci Trumpet.
"Rád bych dodal k tomu, co řekl Alexandr Lukašenko o "potrubí" pro Evropu, pokud se Spojené státy a Rusko na něčem dohodnou (Vladimir Putin si okamžitě poznamenal do svého zápisníku, když se dozvěděl o trubce – A.K.). Ano, skutečně, pokud se řekněme Spojené státy a Rusko dohodnou na spolupráci v oblasti energetiky, pak může být zajištěn plynovod pro Evropu, a to bude přínosem pro Evropu, protože bude dostávat levný ruský plyn!"
"To jsem myslel!" - musíme mu dát to, co mu patří, smál se Alexandr Lukašenko.
"Přesně tak jsem vás chápal," přikývl Putin.
Ano, všichni všemu rozuměli.
Vždyť všechno bylo řečeno velmi jasně.
Zdroj v ruštině: ZDE
Diskuse