Líbánky pro Trumpa skončily, každá jeho další zoufalá chyba přináší chaos a rozpory
16. 3. 2025
Po pouhých několika týdnech v Bílém domě samozvaný "dárce míru" rozdmýchal válku, urychlil závody v jaderném zbrojení a odcizil si spojence USA, píše Simon Tisdall
Kdyby dnes žil Robert K. Merton, zakladatel americké sociologie, byl by fenoménem Donalda Trumpa fascinován. Sotva uplynulo více než 50 dní od začátku jeho druhého prezidentského mandátu, nešťastný Trump denně poskytuje důkazy Mertonova univerzálního „zákona nezamýšlených důsledků“.
Trumpovy neuvážené kroky, jejichž kořeny tkví v neznalosti, omylu, záměrné slepotě a sebezničující nepředvídavosti, přinášejí rozporuplné, škodlivé a často opačné výsledky, než jaké si podle svých slov přeje. Následný chaos charakterizuje to, co se může stát nejkratšími líbánkami v historii Bílého domu.
Odvetné reakce na nová americká cla - která jsou pro americkou prosperitu tím, čím byl Titanic pro zaoceánskou dopravu - jsou špičkou ledovce nezamýšlených důsledků. Vzdorná zahraniční odveta přinesla krachy na burzách a obavy z inflace - tedy přesný opak toho, co Trump voličům sliboval.
Trump získal mandát k tomu, aby učinil Ameriku opět velkou, nikoli větší - alespoň ne teritoriálně. Po jeho výhrůžkách invazí do Kanady se věrní kanadští poddaní krále Karla III. zvedají do zbraně, bučí, když se hraje americká hymna, bojkotují americké zboží a oplácejí vlastními cly. Trump výrazně podpořil popularitu Liberální strany Justina Trudeaua. Pod novým vedením bývalého šéfa Bank of England, energického Marka Carneyho má Liberální strana velkou šanci vyhrát letošní volby na protitrumpovské platformě. To nebylo v plánu.
Stejně tak voliči Grónska, popíchnutí navrhovanou imperialistickou anexí v Putinově stylu, sdělili Trumpovi, ať si dá pohov. O nezávislosti nejsou rozhodnuti, ale rozhodně odmítají americkou (nebo dánskou) nadvládu.
Další pohromou je Trumpova politika kapitulace na Ukrajině. Rusko je agresor, ale on trestá oběť. Tlak USA na příměří je jednostranný - na Kyjev. To dodává Vladimíru Putinovi odvahu k zesílení útoků, zejména v Kursku, a zároveň Putin oblbuje loupežníka Trumpa.
Nezamýšlenými důsledky tohoto nespravedlivého míru jsou nezasloužená rehabilitace Ruska, faktická amnestie Putinových válečných zločinů, bezprecedentní postoupení suverénního území, které bylo zabráno silou, a hluboký rozkol mezi USA a Evropou. Znovu se tedy nabízí otázka: je to skutečně nezamýšlené? O tom, zda je Trump Putinův poskok, agent KGB nebo prostý hlupák, se zde diskutovalo minulý týden. S největší pravděpodobností nemá skutečnou představu o tom, co dělá - nebo je mu to prostě jedno. Jak jinak si vysvětlit jeho přesvědčení, že dokázat si, že má v otázce cel pravdu, stojí za vyvolání globální recese? Nebo že etnická čistka dvou milionů Palestinců v Gaze může přinést mír?
Vysvětlení, že Trumpovi jde hlavně o Čínu, že se snaží odtrhnout Moskvu od Pekingu, je další myšlení postavené na hlavu. Tyto dva autoritářské, antidemokratické státy mají společný zhoubný program: oslabení a uzurpování globálního řádu založeného na pravidlech a vedeného Západem. Ať už záměrně, nebo ne, Trump jejich ambicím napomáhá.
Jistě si i Trump a jeho nedostatečně kvalifikovaní kolaboranti, kteří mu radí (v tomto Bílém domě nejsou žádní dospělí), musí uvědomit, že předání ponižujícího vítězství Rusku nepřinese přiblížení trvalého míru, ale budoucí konflikt se sousedy z NATO a samotnými USA - a zároveň to podporuje bezprávné chování všude po světě. Možná si to neuvědomují. Pokud jde o nezamýšlené důsledky, jsou to bezradní tupci.
Možná nejděsivějším nepředvídaným důsledkem Trumpových sériových přehmatů je urychlené šíření jaderných zbraní.
„Až do Trumpa nebyl žádný americký prezident tak ignorantský vůči poučení z historie. Až do něj nebyl žádný americký prezident tak nekompetentní v uvádění vlastních myšlenek do praxe,“ rýpl si konzervativní komentátor Bret Stephens. „Demokracie může zemřít v temnotách. Může zemřít v despotismu. Za Trumpa může stejně tak zemřít v hlouposti.“
Možná nejděsivějším nepředvídaným důsledkem Trumpových sériových přehmatů je urychlení šíření jaderných zbraní. Německo, Polsko a Jižní Korea, znepokojené jeho výhrůžkami o stažení americké ochrany a šokované zradou Ukrajiny, naléhavě hovoří o získání atomové bomby. Podobné myšlenky mají z různých důvodů i Írán, Saúdská Arábie, Turecko a Egypt.
Trump tvrdí, že chce svět bez jaderných zbraní. „Jeho politika má opačný účinek,“ napsal analytik WJ Hennigan. „Díky Trumpovi... se zdá, že vnímání hodnoty získání jaderných zbraní mezi spojenci rychle vzrostlo, zatímco důvěra v rozšířené odstrašení poklesla.“
Írán nápadně ilustruje Trumpovu schopnost střelit se do vlastní nohy. Ve své samozvané roli božského dárce míru Trump Teheránu vyhrožoval, aby obnovil jaderné rozhovory. Jeho „zastrašování“ íránské vůdce rozzuřilo. Íránská atomová bomba a vojenská konfrontace s USA a Izraelem je nyní více, nikoli méně pravděpodobná.
Kolaboranti a podržtaškové si berou příklad ze svého šéfa v jeho okouzlující zemi, kde si sám způsobuje průšvihy a následuje riskantní cíle. Viceprezident JD Vance a technobratr Elon Musk podpořili německou krajně pravicovou stranu AfD. Výsledky jsou opačné, než očekávali.
Němečtí voliči nové fašisty odmítli, Muskovy podniky jsou bojkotovány a EU tvoří jednotnou frontu proti Trumpovi i Putinovi. Ironií osudu je, že Vance-Muskova odpudivá podpora Ruska odradila i evropské pravicové populisty, včetně britského Nigela Farage.
Diskuse