Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Život vzhůru nohama

25. 3. 2025 / Derek Sayer

čas čtení 27 minut

Ilustrace Humpty Dumptyho z knihy Za zrcadlem, autor John Tenniel, 1871.

„Když používám nějaké slovo,“ řekl Humpty Dumpty poněkud pohrdavým tónem, „znamená právě to, co jsem si vybral, že má znamenat - ani víc, ani míň.“

„Otázkou je,“ řekla Alenka, „jestli můžeš slovům dát takový význam, aby znamenala tolik různých věcí - to je všechno.“

„Otázka je,“ řekl Humpty Dumpty, „který má být pánem - to je všechno.“

Lewis Carroll, Za zrcadlem

Není to poprvé za posledních 18 měsíců, co mě nedávné události na Blízkém východě a ve Spojených státech přiměly žasnout nad proměnlivostí slov.

V sobotu 15. března, tři dny před tím, než Donald Trump vyhrožoval, že se v Gaze opět rozpoutá peklo, jsem se v Guardianu dočetl, že:

Současná křehká pauza v bojích v Gaze se ocitla v dalším ohrožení, když Hamás přitvrdil své vyjednávací pozice uprostřed nových izraelských leteckých úderů na zdevastovaném území.

První fáze dohody o příměří skončila před dvěma týdny, ale Izrael odmítá realizovat plánovanou druhou fázi, která má skončit jeho stažením z Gazy, osvobozením všech zbývajících rukojmích držených Hamásem a definitivním ukončením konfliktu.

V současné době se obě strany zdržely návratu k válce, ačkoli Izrael provádí v Gaze stále intenzivnější sérii leteckých úderů, při nichž zahynuly desítky Palestinců. (Zvýraznění moje)

Pokud vedení „zintenzivňující se série leteckých úderů, které zabily desítky Palestinců“ není „návrat k válce“, vybuchl jsem, tak co to bylo?

Kdy příměří není příměřím?

„Dohoda o příměří“ byla oznámena 15. ledna - právě v době inaugurace Donalda Trumpa - a vstoupila v platnost o čtyři dny později. Byl to zvláštní druh příměří. Hamás dodržel svou část dohody a během příměří nevystřelil na Izrael jedinou raketu. Ale mezi 22. lednem a 11. březnem bylo IDF zabito nejméně 700 Palestinců nebo byla jejich těla vyzvednuta z oblastí, kam se zdravotníci dříve nemohli dostat.

Ve stejném období byl v Gaze zabit pouze jeden Izraelec, smluvní pracovník, kterého izraelské síly „nesprávně identifikovaly jako [hrozbu], protože přišel na stanoviště IDF v civilním oblečení“ a zastřelily ho.

Izrael také nestáhl své jednotky z takzvaného filadelfského koridoru mezi Gazou a Egyptem, jak bylo slíbeno v dohodě. Místo toho, aby přešel k druhé fázi příměří, požadoval, aby Hamás přijal nový návrh zvláštního vyslance Donalda Trumpa pro Blízký východ Steva Witkoffa na prodloužení první fáze do ramadánu a svátků Pesach výměnou za okamžité propuštění poloviny zbývajících rukojmích Hamásu, avšak bez záruky, že Izrael poté provede již dohodnuté podmínky druhé fáze.

Právě neochotu Hamásu přijmout tento jednostranný posun cílů měl Guardian na mysli, když hovořil o tom, že Hamás „přitvrdil své vyjednávací pozice“.

Ačkoli dohoda nařizovala poskytování humanitární pomoci do Gazy, Izrael bránil dodávkám stanů, montovaných domů a těžké techniky do pásma, kde bylo více než 90 % obyvatel (řečeno oblíbeným eufemismem médií) „vysídleno“ a snaží se přežít zimu v rozbombardované pekelné krajině, v níž se jejich domovy změnily v hromady trosek. Izrael sice na čas povolil zvýšit přísun potravinové pomoci, ale nadále blokoval vše ostatní, co považoval za „dvojí použití“, od skalpelů a nůžek po lešení a generátory.

Dne 2. března šla izraelská vláda ještě dál a rozhodla se „zabránit jakémukoli vstupu zboží a zásob do Gazy“ - ať už z humanitárních agentur, nebo z komerčních zdrojů -, aby přiměla Hamás k přijetí Witkoffova návrhu. Od tohoto data nebyl přes přechody v Gaze, které kontroluje Izrael, vpuštěn žádný kamion.

O týden později Izrael přerušil všechny zbývající dodávky elektřiny (většina z nich byla zastavena již po útocích Hamásu 7. října 2023) a ochromil odsolovací zařízení, které zásobuje Gazu již tak vyčerpanými zásobami čisté pitné vody.

Toto znovuzavedení podmínek obléhání zoufalého civilního obyvatelstva Gazy bylo mezinárodně široce odsouzeno- i když není třeba dodávat, že ne Spojenými státy. Ministři zahraničí Francie, Německa a Spojeného království vydali společné prohlášení, v němž varovali, že „humanitární pomoc by nikdy neměla být podmíněna příměřím nebo používána jako politický nástroj“.

Britský ministr zahraničí David Lammy, který je obvykle zarytým obhájcem Izraele, zašel tak daleko, že 17. března v Dolní sněmovně prohlásil: „Je to porušení mezinárodního práva.“

Premiér Keir Starmer mu záhy uštědřil facku. Mluvčí Downing Street později upřesnil, že podle názoru Británie „hrozí, že Izrael svými kroky v Gaze jednoznačně poruší mezinárodní humanitární právo“, aniž by Izrael obvinil, že tak skutečně učinil. Dodali: „Vláda není mezinárodním soudem a ... je na soudech, aby vynášely verdikty.“

Zapomněli zmínit, že dva nejvyšší světové soudy, Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) a Mezinárodní trestní soud (ICC), oba (samostatně) rozhodly, že Izrael hrubě porušuje mezinárodní humanitární právo.

Před čtyřmi měsíci vydal ICC zatykač na Benjamina Netanjahua a bývalého izraelského ministra obrany Yoava Gallanta za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, včetně „válečného zločinu vyhladovění jako metody vedení války“. V obžalobě se uvádí:

obě osoby úmyslně a vědomě připravily civilní obyvatelstvo v Gaze o předměty nezbytné k přežití, včetně potravin, vody a léků a zdravotnického materiálu, jakož i paliva a elektřiny ... [a také] bránily humanitární pomoci v rozporu s mezinárodním humanitárním právem ...

To jsou přesně ty věci, které Izrael obnovil v době, kdy ještě platilo příměří.

Dva dny poté, co příměří v Gaze vstoupilo v platnost, zahájily IDF rozsáhlou ofenzívu na okupovaném Západním břehu Jordánu, zaútočily na uprchlické tábory Džanin, Tulkarem a Nur al-Šams a „vysídlily“ 40 000 obyvatel. Izraelský ministr obrany Israel Katz řekl vojákům, aby se připravili na „prodloužený pobyt“ v délce nejméně jednoho roku a „zabránili návratu obyvatel“.

Podle UNRWA, se jedná o „zdaleka nejdelší operaci izraelských sil na Západním břehu od druhé intifády na počátku roku 2000 ..., která způsobila největší vysídlení obyvatelstva od války v roce 1967“. Ke 4. březnu bylo na Západním břehu Jordánu od začátku letošního roku zabito 90 Palestinců, včetně nejméně 17 dětí.

Za zrcadlem

Zatímco pro Guardian to vše ještě neznamenalo „návrat k válce“, ve Washingtonu slovo „válka“ nabývalo zcela nových významů.

Ve snaze dosáhnout svého cíle zbavit Ameriku „nelegální imigrace ... otravující krev našeho národa“ , se Trumpty Dumpty nyní odvolal na zákon o nepřátelských cizincích, aby deportoval stovky venezuelských migrantů nikoli do Venezuely, ale do třetí země, Salvadoru. Byli uvězněni v nechvalně proslulém brutálním centru pro zadržování teroristů v Tecoluce a odsouzeni k těžkým pracím na jeden rok - což je trest, který lze prodloužit na neurčito.

Podobnost s izraelskou „administrativní vazbou“ , v níž bylo k 31. prosinci 2024 bez obvinění drženo 3327 vězňů/rukojmích, kteří byli (jak dokládají četné zprávy) biti, hladoví, znásilňováni, mučeni a týráni, byla náležitě zaznamenána.

Těmto deportovaným nebyl umožněn přístup k řádnému soudnímu řízení ani v USA, ani v Salvadoru. Jediným důkazem jejich údajného zapojení do zločineckého gangu Tren de Aragua (TdA), který byl v únoru ministerstvem zahraničí označen za „teroristickou organizaci“, je tvrzení americké administrativy o jejich členství. Důkazy o tomto zapojení nebyly předloženy ani u soudů obou zemí a obviněným nebyla poskytnuta možnost přístupu k právníkům ani obhajoby. V několika případech rozrušení rodinní příslušníci přesvědčivě potvrdili jejich nevinu.

K nezákonnosti letů přispělo i porušení soudního příkazu amerického soudce Jamese E. Boasberga, který deportace dočasně zakázal (a jeho ústní nařízení, že se letadla musí vrátit, pokud už jsou ve vzduchu). Trumpův „pohraniční car“ Tom Homan se zachoval neomaleně a pro Fox News řekl: „Je mi jedno, co si myslí soudci. Je mi to jedno.“

Zákon o cizích nepřátelích, přijatý v roce 1798 v očekávání válečných akcí s Francií, byl za celou svou historii použit pouze třikrát, a to vždy během skutečných válek.

Nejznámějším případem bylo jeho použití Franklinem D. Rooseveltem po japonském útoku na Pearl Harbor v roce 1941, aby usnadnil internaci japonských, německých a italských státních příslušníků v USA (internace japonských občanů USA měla jiný právní základ). Internace byla později uznána za těžkou nespravedlnost. Zákon o občanských svobodách z roku 1988 poskytl pozůstalým odškodnění a prezident Reagan se jim oficiálně omluvil.

Zákon o cizích nepřátelích uvádí:

Kdykoli dojde k vyhlášení války mezi Spojenými státy a jakýmkoli cizím národem nebo vládou, nebo k invazi či loupeživému vpádu na území Spojených států, k pokusu o něj nebo k hrozbě takového vpádu ze strany jakéhokoli cizího národa nebo vlády, a prezident Spojených států tuto událost veřejně vyhlásí, všichni domorodci, občané, obyvatelé nebo poddaní nepřátelského národa nebo vlády, muži starší čtrnácti let, kteří se budou nacházet na území Spojených států a nebudou skutečně naturalizováni, budou zadrženi, omezeni, zajištěni a vyhoštěni jako nepřátelé z řad cizinců.

Zcela jasně - pro každého, kdo rozumí prosté angličtině, která je nyní díky Trumpovi jediným úředním jazykem Spojených států - USA nejsou zapojeny do „vyhlášené války“ s venezuelským národem nebo vládou, TdA není součástí venezuelské armády a nikdo se „nedopustil invaze, nepokusil se o invazi ani nehrozil“ „invazí nebo dravým vpádem“ na území USA v obvyklém slova smyslu.

Americký prezident mimochodem nemá pravomoc vyhlásit válku. Tato pravomoc náleží výhradně Kongresu.

Pán však dává slovům přesně takový význam, jaký si sám zvolí- ani více, ani méně. Podle Trumpova prezidentského prohlášení,

V průběhu let venezuelské státní a místní orgány předávaly stále větší kontrolu nad svým územím nadnárodním zločineckým organizacím, včetně TdA. Výsledkem je hybridní zločinecký stát, který provádí invazi a dravý vpád do Spojených států a který představuje pro Spojené státy značné nebezpečí ... Důkazy nezvratně ukazují, že TdA napadla Spojené státy a nadále je napadá, pokouší se napadnout a hrozí napadením země; provádí neregulérní válku uvnitř země a používá obchod s drogami jako zbraň proti našim občanům.

Musíme tedy konstatovat, že zatímco v Gaze nepředstavuje sílící série leteckých úderů, při nichž zahynuly desítky - přesněji stovky - Palestinců, válečný akt, USA jsou obětí „invaze“ zahájené Venezuelou, která nezahrnuje ani pozemní vojska, ani letectvo, ale jejíž „ničivé účinky“ přesto ospravedlňují pozastavení běžných práv na spravedlivý proces podle americké ústavy. Skutečně žijeme v převráceném světě.

Nikdy nekončící a stále se rozšiřující „válka proti terorismu“

To, jak vzhůru nohama se naše realita stala, dobře ilustruje místopřísežné prohlášení podané 17. března u soudu soudce Boasberga. Ve snaze ospravedlnit zkrácené vyhoštění Venezuelanů Robert L. Cerna, úřadující ředitel terénní kanceláře ICE pro vymáhání a vyhošťování v části Texasu, tvrdil, že:

Je sice pravda, že mnoho členů TdA vyhoštěných na základě AEA nemá ve Spojených státech záznam v trestním rejstříku, ale je to proto, že ve Spojených státech pobývali jen krátkou dobu. To, že nemají záznam v trestním rejstříku, neznamená, že představují jen omezenou hrozbu. Ve skutečnosti na základě jejich spojení s TdA nedostatek konkrétních informací o každém jednotlivci ve skutečnosti zdůrazňuje riziko, které představují. Ukazuje, že se jedná o teroristy, u nichž nám chybí úplný profil. (zvýraznění moje)

Přečtěte si to ještě jednou. Jakkoli to zní zvráceně, Cerna říká, že absence důkazů o trestné činnosti údajných členů gangu TdA by sama o sobě měla být považována za důkaz toho, že jsou „teroristy“! To je dystopický svět, který si představujeme v románu George Orwella Devatenáct set osmdesát čtyři, kde stranickým heslem je „Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla“.

Oxfordský slovník definuje terorismus jako „nezákonné použití násilí a zastrašování, zejména proti civilistům, při sledování politických cílů“ . Jedná se o poměrně restriktivní definici, která omezuje použití tohoto pojmu na nezákonné použití násilí nebo jeho hrozby, především proti civilistům, na podporu politických cílů.

Bohužel v posledních letech - a zejména od doby, kdy George W. Bush po útocích na Světové obchodní centrum a Pentagon 11. září 2001 vyhlásil „globální válku proti terorismu“ - se sémantické hranice pojmu „terorismus“ rozšířily, zatímco jeho významy jsou stále méně přesné.

Kvůli této nepřesnosti , spíše než navzdory ní, se „teror“ stal dokonalým plovoucím označením, v němž se hrůza, kterou vyvolávají vzpomínky na 11. září, vraždy v Charlie Hebdo v roce 2015 nebo masakr na koncertě Ariany Grande v manchesterské Aréně v roce 2017, přenáší na kohokoli a cokoli, co se vlády rozhodnou démonizovat, a poskytuje ospravedlnění pro přijetí mimořádných opatření proti nim.

Jinými slovy, význam je přisuzován podle diktátu moci. Stejně jako u Humpty Dumptyho je otázkou, co má být pánem - to je vše.

"Válka proti terorismu“ poskytla zástěrku pro Američany vedené invaze do Afghánistánu v roce 2001 a do Iráku v roce 2003 - konflikt založený na chybných zpravodajských informacích, že Saddám Husajn vlastní zbraně hromadného ničení, což vedlo ke 150 000 až milionu mrtvých civilistů.

Díky ní jsme se také dočkali „zesílených výslechových technik“ CIA, jako je waterboarding, mimořádného vydávání osob a internačního tábora v zátoce Guantánamo, který se navzdory mnoha slibům používal po celou dobu Obamova a Bidenova prezidentství (a nyní jej Trumpova administrativa přetváří na skladiště deportovaných migrantů).

Ti poslední fungují ve stínovém stavu výjimky mimo dosah zákona, ale i samotný zákon byl ve válce proti terorismu mobilizován způsoby, které neméně poškozují občanské svobody. V mnoha západních jurisdikcích má legislativa, která má zdánlivě zabránit podpoře organizací označených vládami za „teroristické“, za následek kriminalizaci projevů nebo akcí, jako jsou protestní demonstrace, které by jinak byly zcela legální, a dává státu možnost sledovat a zastrašovat širokou škálu disidentských názorů, které jdou daleko za rámec obvykle chápaného „terorismu“.

Například ve Spojeném království provedla loni v srpnu policejní jednotka za úsvitu razii v londýnském domě Asy Winstanleyho, spolupracovníka redaktora zpravodajského webu The Electronic Intifada, a zabavila jeho elektronická zařízení. Začátkem měsíce byl na letišti Heathrow zadržen a 24 hodin vyslýchán další propalestinský novinář Richard Medhurst.

V obou případech policie jednala na základě paragrafů „Podněcování terorismu“ a „Šíření teroristických publikací“ britského zákona o terorismu z roku 2006 , za které hrozí maximální trest 15 let odnětí svobody. Tento „znepokojivý způsob, jakým se protiteroristické zákony používají proti reportérům“, tvrdí Výbor na ochranu novinářů, má „mrazivý účinek na žurnalistiku a zpravodajství veřejné služby ve Spojeném království“.

Donald Trump a jeho přisluhovači také zjistili, že mohou pod pojmem „terorismus“ rozumět mnoho různých věcí v závislosti na momentálních politických potřebách.

Trump označil mezinárodní drogové kartely za „zahraniční teroristické organizace“, přestože jejich cíle jsou spíše kriminální než politické. Zvažuje prý také označení „nelegálního fentanylu“ za „zbraň hromadného ničení“. Zatímco první příkaz poskytl základ pro uplatnění zákona o nepřátelských cizincích v případě deportovaných Venezuelanů, druhý by mohl být použit k ospravedlnění vojenské akce proti Mexiku nebo Kanadě, které obvinil z podpory pašování fentanylu přes hranice USA, přičemž opakovaně vyhrožoval anexí Kanady jako „51. státu“.

Nedávno Donald Trump na otázku, zda by se vlna vandalismu proti prodejnám Tesla měla považovat za „domácí terorismus“, odpověděl:

Trump odpověděl: „Udělám to. Zastavím je ... protože poškozují velkou americkou společnost. Když poškodíte americkou společnost, zejména takovou, která dodává tolik pracovních míst, jež jiní nejsou schopni vykonávat."

Generální prokurátorka Pam Bondiová navázala prohlášením, v němž označila „rojení násilných útoků na majetek společnosti Tesla“ za „nic jiného než domácí terorismus“, a vyhrožovala: „Budeme pokračovat ve vyšetřování, které vyvodí přísné důsledky vůči těm, kdo se na těchto útocích podílejí, včetně těch, kdo působí v zákulisí, aby tyto zločiny koordinovali a financovali.“

Ani na okamžik nenaznačuji, že by takové násilné útoky měly zůstat nepotrestány. Jde o to, že administrativa se nemusí odvolávat na „domácí terorismus“ - který byl dosud v USA většinou doménou krajní pravice-, aby mohla stíhat vandalismus nebo žhářství. Postačí stávající právní rámec. Ale tady nejde o právo.

Překonání ústavních práv

Trumpova administrativa dala zcela jasně najevo svůj záměr použít k postihu politických disidentů kánon „terorismu“. Ačkoli hlavním terčem jsou v tuto chvíli akademici a další kritici Izraele, není důvod se domnívat, že tím pronásledování skončí.

Když se 10. března vyjadřoval k tomu, co je právem považováno za jeden z nejkritičtějších právních případů moderní doby, napsal Trump na své sociální síti Truth Social následující:

V souladu s mými dříve podepsanými exekutivními příkazy ICE hrdě zadržel a zatkl Mahmúda Khalíla, radikálního zahraničního pro-hamasovského studenta na půdě Kolumbijské univerzity. Jedná se o první zatčení z mnoha, která mají přijít. Víme, že na Kolumbijské a dalších univerzitách po celé zemi je více studentů, kteří se zapojili do protiteroristické, antisemitské a protiamerické činnosti, a Trumpova administrativa to nebude tolerovat. Mnozí z nich nejsou studenti, ale placení agitátoři. Tyto sympatizanty terorismu najdeme, zadržíme a deportujeme z naší země - aby se už nikdy nevrátili. Pokud podporujete terorismus, včetně zabíjení nevinných mužů, žen a dětí, je vaše přítomnost v rozporu s našimi národními a zahraničněpolitickými zájmy a nejste zde vítáni. Očekáváme, že každá z amerických vysokých škol a univerzit se bude řídit těmito pravidly. Děkujeme! (Můj důraz)

Khalil byl jednou z hlavních postav loňských studentských protestů proti vazbám Kolumbijské univerzity na Izrael. V žádném případě však není „sympatizantem teroristů“ a za takového může být mylně považován pouze tehdy, pokud se veškerá kritika Izraele ztotožňuje s podporou Hamásu.

Podrobnosti o Khalilově zatčení, převozu z New Jersey do detenčního zařízení ICE v Louisianě a pokusu o deportaci (který v době psaní tohoto článku dočasně zablokoval soud) byly v mainstreamových médiích dobře popsány.

Podstatné je, že Khalil je držitelem zelené karty, tedy legálním trvalým obyvatelem Spojených států, který nebyl obviněn, natož odsouzen, z žádného trestného činu. Podle jeho vlastních slov je deportován z USA za to, že „uplatňoval své právo na svobodu projevu, když jsem se zasazoval o svobodnou Palestinu a ukončení genocidy v Gaze“ - právo, které je údajně chráněno prvním dodatkem americké ústavy.

Jediným důvodem pro Khalilův pokus o vyhoštění je, že „ministr zahraničí má oprávněné důvody se domnívat, že jeho přítomnost nebo činnost ve Spojených státech by mohla mít pro Spojené státy potenciálně závažné nepříznivé zahraničněpolitické důsledky“. Ministr zahraničí není povinen předložit žádné důkazy na podporu tohoto přesvědčení.

Administrativa tvrdí, že soudci, kteří zasahují do používání exekutivního rozhodnutí o vyhoštění, překračují své pravomoci. „Tento soudce, stejně jako mnoho dalších křivorypákových soudců, před které jsem nucen předstupovat, by měl být IMPEACHOVÁN!!!“ uvedl. Trump se rozohnil apropos soudci Boasbergovi, kterého označil za „radikálně levicového šílence soudce“ a „potížistu“.

„Příznivcům Hamásu v Americe zrušíme víza a/nebo zelené karty, aby mohli být deportováni,“ oznámil po Khalilově zatčení ministr zahraničí Marco Rubio. „Odejde - a stejně tak i další. Budeme v tom pokračovat,“ zopakoval v pořadu Face the Nation.

V jiném nedávném případě byl doktorce Rashě Alawiehové, specialistce na transplantace ledvin v lékařském centru přidruženém k Brownově univerzitě, po návštěvě rodičů v Libanonu odepřen opětovný vstup do USA, protože ji imigrační úředníci považovali za příznivkyni Hizballáhu. „Důkazem“ byly fotografie a videa z pohřbu vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha, který byl zavražděn při izraelském náletu, jehož se zúčastnily ‚statisíce‘ truchlících. Šlo pouze o „zdravý bezpečnostní rozum“, tvrdili Trumpovi úředníci . Dr. Alawiehové byl opět odepřen řádný proces.

Můžeme očekávat, že bude následovat mnoho dalších zkrácených deportací. Toto je administrativa, která to myslí vážně a nevykazuje velkou ochotu nechat se omezovat slušností zákona.

V Izraeli přijal Kneset v říjnu dva zákony, které označují UNRWA - hlavní kanál pro distribuci humanitární pomoci v Gaze - za „teroristickou organizaci“ a zakazují jí působit v Izraeli nebo na okupovaných územích. Donald Trump mezitím veřejně uvažoval o odstranění přeživšího palestinského obyvatelstva z Gazy a přebudování pásma pod americkou záštitou na „blízkovýchodní riviéru“.

Teror je jako teror

Deník Guardian konečně uznal, že se Izrael 18. března „vrátil k válce“ v Gaze, když informoval, že IDF „podnikly útoky, při nichž na zdevastovaném palestinském území zahynulo více než 400 lidí, což byl nejkrvavější jediný den násilí od prvních měsíců války v roce 2023“.

Následující den přinesl list úvodník, v němž vinu za „rozbití dvouměsíčního příměří, které přineslo křehký mír a úlevu v Gaze“, připsal přímo Izraeli.

Mezi oběťmi izraelských náletů v časných ranních hodinách 18. března, kdy většina lidí spala ve svých stanech nebo provizorních přístřešcích, bylo 174 dětí a 89 žen. Nezmiňuji se o tom proto, že bych považoval životy palestinských mužů za méně důležité, ale proto, že to podtrhuje skutečnost, že nyní, stejně jako po celou dobu války, jsou hlavními oběťmi - a vlastně i cíli - izraelských akcí v Gaze civilisté.

Mýlil jsem se však, když jsem se dříve ptal, co to je, když ne „návrat k válce“.

To, co Izrael provedl v Gaze v posledních 18 měsících, je obscénně násilné, neřkuli obludně nepřiměřené - k 20. březnu se oficiální počet mrtvých v Gaze vyšplhal na 49 617 ve srovnání s 1 139 mrtvými v Izraeli během útoku Hamásu 7. října, z nichž třetinu tvořili příslušníci IDF, policisté nebo strážci kibuců a neznámý počet zemřel na následky „přátelské palby“ IDF.

Nejedná se však o válku, jak se v tomto smyslu říká. Jedná se spíše o kolektivní trest okupační mocnosti, kdy útoky Hamásu ze 7. října - které podle Mezinárodního trestního soudu rovněž zahrnovaly válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, i když v mnohem menším měřítku - poskytly izraelskému státu příležitost k dalšímu procesu etnické čistky, v případě potřeby i genocidy, původních obyvatel Palestiny, který začal Nakbou v roce 1948 a nyní se zdá, že dospívá ke svému konečnému řešení.

Ve videu zveřejněném 19. března se nástupce Yoava Gallanta ve funkci ministra obrany Israel Katz ani nesnažil skrývat program své vlády. Jeho výroky nebyly adresovány Hamásu, ale civilnímu obyvatelstvu Gazy:

Obyvatelé Gazy, toto je poslední varování. Pokud nebudou propuštěna všechna izraelská rukojmí a Hamás nebude z Gazy odstraněn, Izrael zakročí silou, kterou jste dosud nepoznali. Poslechněte radu amerického prezidenta. Vraťte rukojmí a zlikvidujte Hamás a otevřou se vám další možnosti - včetně odchodu na jiná místa ve světě pro ty, kteří si to přejí. Alternativou je naprosté zničení a devastace.

Existuje slovo „nezákonné použití násilí a zastrašování, zejména proti civilistům, při sledování politických cílů“. Říká se mu terorismus.

Derek Sayer je emeritním profesorem Albertské univerzity a členem Kanadské královské společnosti. Jeho nejnovější kniha Postcards from Absurdistan( Pohlednice z Absurdistánu): Praha na konci dějin, získala v roce 2023 Kanadskou židovskou literární cenu za vědeckou práci a stala se finalistou ceny PROSE Award asociace amerických nakladatelů v oboru evropských dějin.

Tento článek vyšel původně v angličtině 24. března v kanadském časopise Canadian Dimension ZDE