Jan Čulík v rozhovoru o zázemí Britských listů - část druhá
17. 4. 2025
čas čtení
40 minut
Postgraduální studenti na Karlově univerzitě pracují na výzkumném
projektu Evropské unie Horizon o stavu médií v osmi evropských zemích.
Dvě hodiny pro tento projekt interviewovali šéfredaktora Britských listů
Jana Čulíka. Rozhovor byl veden v angličtině, interviewující nebyla
Češka.
První část tohoto rozhovoru je ZDE
Zde je transkript a překlad druhé hodiny tohoto rozhovoru:
Než budete pokračovat ve svých otázkách, zapomněl jsem upřesnit něco, co
by vás mohlo zajímat nebo aspoň mírně zajímat. Jde o toto. O reakci médií v
České republice, na Slovensku a v širším světě. Možná i kvůli svému
kritickému postoji jsem v českých médiích naprosto blokován. Myslím, že
televize Nova mě použila jednou asi před dvěma lety v krátkém
rozhovoru, ale absolutně žádný Český rozhlas, žádná Česká televize. Já
jsem k České televizi dost kritický, hlavně k tomu blokování informací o
Izraeli a Gaze. Ale je docela
zajímavé, že na Slovensku jsem byl donedávna opravdu velmi často využíván
rozhlasem a televizí, v těchto dnech hlavně na britská témata.
Donedávna
to bylo skoro každý týden, nicméně, jak asi víte, Slovensko se mění v autoritářskou zemi a asi dochází k různým krokům ve slovenském
veřejnoprávním rozhlase a slovenské veřejnoprávní televizi, takže nevím, zda to bude pokračovat. Nedávno jsem jsem mluvil se slovenskou redaktorkou, říkala,
no ano, je na nás vyvíjen tlak, ale my jsme ještě v pořádku... Děláme
zahraniční věci, tak snad to přežijeme.
V ČR se v poslední době naštěstí nestala žádná významná událost, která by zaujala světová média, takže ty rozhovory jsou trochu starší. Mám na svých webových stránkách na Glasgowské univerzitě, většinu odkazů na ty rozhovory se světovými médii, takže je to opravdu docela paradoxní situace, že jsem absolutně blokován v České republice, ale jinak celosvětově jsem považován za českého experta.
K tomu bych rád uvedl příklad. V Británii máte na univerzitách externí examinátory. Když se na univerzitě dokončují zkoušky, tak na to dohlíží odborník z jiné univerzity. Obvykle se jedná o práci trvající 3 nebo 4 roky. V posledních čtyřech letech jsem to dělal pro Bristolskou univerzitu, která je od Glasgowa vzdálená asi 600 kilometrů, a musíte tam taky jezdit a také dělat pohovory se studenty. Takže to bylo v květnu 2024. Zrovna jsem se chystal letět do Bristolu, když došlo k atentátu na Fica, slovenského premiéra, a já jsem byl na letišti v Glasgow.
Příležitostně píšu anglicky pro web, který se jmenuje The Conversation, což je napůl akademický, napůl novinářský web, a oni mě kontaktovali a řekli mi, nemohl byste napsat něco kontextuálního o tom útoku na slovenského premiéra Fica. A já jsem řekl, no, je to problém, protože právě nastupuji do letadla, ale udělám, co budu moci.
A když jsem se doletěl do Bristolu šel jsem na letišti do kavárny, otevřel jsem počítač a za dvacet minut jsem napsal článek o útoku na Fica, který jsem jim tam hned poslal a oni ho zveřejnili.
Já o Jižní Americe nic nevím, ale oni to také přeložili to do španělštiny a zveřejnili to ve své španělské mutaci, Takže když jsem se později vrátil do Glasgow, mám o těchto mediálních vystoupeních informovat mediální kancelář na Glasgowské univerzitě. Tak jsem tam té paní řekl, v srpnu 2024, v souvislosti s jiným svým mediálním vystoupením, že se v médiích objevuji docela často, a ona mi řekla, že má nějakou aplikaci, která zjišťuje informace o dopadu těchto mediálních vystoupení. A ona do ní dala moje jméno.
A zjistila, že za posledního asi čtvrt roku mé příspěvky měly 29 milionů zhlédnutí. Tady je výsledek z té její aplikace:
Co k tomu ale výrazně přispělo? Myslím, že to byl ten článek o Ficovi, který jsem napsal asi za 20 minut na letišti v Bristolu, a ten překlad do španělštiny, a dopad v Jižní Americe.
Myslím tedy, že je docela zajímavé, že absolutně nevíte, co udělají algoritmy a sociální sítě, takže mě to trochu překvapilo a zarazilo, ale říkal jsem si, že to je mírně zajímavý příběh ve srovnání s absolutní blokací a cenzurou, kterou mám v České republice, těch celosvětových 29 milionů zhlédnutí za necelé čtyři měsíce.
V podstatě, abych to zrekapituloval, řekl jsem, no, vlastně před pěti lety jsme měli Babiše a pak byla zvolena tato vláda pravého středu. Všichni doufali, že to bude v pořádku. Ukázalo se ale, že jsou neschopní a nic nedělají. A tak se všechno vrací k Babišovi. Problematický vývoj, ale samozřejmě to není tak špatné jako v Maďarsku nebo na Slovensku. A pak jsem také, abych to shrnul, řekl, co je pozitivního o České republice, že v podstatě je to bezpečné. Takže si nemyslím, že když pojedete do ulic Prahy, že vás někdo zastřelí nebo ubodá, což se stává v Británii, je tam spousta mladých lidí, zejména těch mladých mužů, teenagerů, kteří zabíjejí lidi ve školách. To je naprosto strašné, ale to se samozřejmě do České republiky nedostalo a Češi jsou poměrně nenásilný národ. Takže to je možná jedna z těch výhod, že je to relativně bezpečné místo. (Výjimka, která potvrzuje pravidlo, bylo nedávné vraždění na pražské filozofické fakultě.)
Moje další otázka zní, do jaké míry vývoj, který jste právě popsal, ovlivňuje roli, kterou plníte prostřednictvím své práce a Britských listů?
Myslím si, že dopad je ten, že ztrácíme čtenáře, protože jak jsem říkal, jsem to tady včera zmiňoval manželce, že se jim nelíbí, že poukazuji na problémy, které nechtějí slyšet nebo o kterých nechtějí mluvit, a moje žena řekla, no, to jsi dělal vždycky.
Opakuju se: Snažím se přinést mezinárodní pohled a srovnávám věci, které se dějí v anglicky mluvícím světě, s věcmi v České republice.
Česká televize, veřejnoprávní televize opakovaně zveřejňuje, pyšní se průzkumy veřejného mínění, jak drtivá většina Čechů považuje zpravodajství České televize za důvěryhodné a objektivní. Ale není tomu tak. Rozhodně ne v souvislosti s izraelským konfliktem v Gaze.
Včera jsme se bavili o rolích novináře, popsaných na kartách. Jak se mění význam některých rolí, když se zamyslíte nad tímto vývojem?
Takže píšu o tom, jak nebezpečné je ničit univerzity. Zároveň zmiňuji, že v Británii jsou univerzity také v absolutní krizi. Lidé budou propouštěni, protože univerzity nemají peníze, protože před lety zavedly ty hloupé poplatky za studium. Spisovatel Ivan Klíma, když jsem mu říkal o zavedení poplatků za studium na vysokých školách, tak reagoval, že to je naprosto fašistické, protože jedna z nejdůležitějších věcí v zemi je podpora univerzit a samozřejmě teď, protože sílí ten populistický pravicový vliv, tak blokují imigranty v Británii, takže blokují zahraniční studenty, kteří by platili ty velké částky, a v důsledku toho ty univerzity krachují.
Takže já píšu o tom, jak pravice ničí univerzity, základní aktiva, která země má, jak v Americe, tak v Británii. Jako univerzitního učitele mě to samozřejmě zajímá a opravdu si myslím, že je důležité, aby univerzity hrály ve společnosti významnou roli. Takto si tedy subjektivně vybírám svá témata. Zasazení zpráv do širšího kontextu a perspektivy.
Ano, analytik, ano. Poskytovatel přístupu dává lidem platformu k vyjádření jejich názorů. Když to považuji za relevantní. Jak jsem řekl, nebudu publikovat články, které říkají, že Rusko by mělo být podpořeno ve válce proti Ukrajině, nebo články, kde se píše, že očkování proti covidu je destruktivní, nebudu publikovat lži.
Mobilizovat, povzbuzovat občany k účasti na politickém životě. To bychom nedělali, protože nestrannost znamená, že nemáte lidi tlačit k nějakým politickým názorům. I když tomu mobilizačnímu aktivismu rozumím, předpokládám, že mluvíte o povzbuzování lidí obecně k aktivitě v politice. Ano, to je to, co děláme. Vyšetřovatel. Ano. Hlídací pes. Ano, kritik. Ano.
Protivník i obhájce. Ano, rozhodně. Máme různé autory, kteří se zabývají sociálními záležitostmi a píší skvělé věci. Zmínil jsem se o tom našem autorovi z Ostravy, nevidomém, který se marně snaží získat sociální podporu pro svou slepotu od ministerstva sociálních věcí, které to ignoruje. A pak tu máme Pavla Velemana, což je člověk, který v Praze pracuje na sociálním odboru. A publikuje velmi čtivé šokující články o tom, jak je to neefektivní.
Agent pro změnu? Ano. Prosazuje sociální změny a politické a sociální reformy. Vzdělanec. Ano. Zprostředkovatel, doufejme, ano. Pomoc státu. Nemyslím si, že pomáháme státu. Nechceme být se státem příliš spojováni. Spolupracovník. Také se nechceme spojovat se státními mluvčími, to ne.
Nové role? Nevím. To si nemyslím. Myslím, že už je to víceméně 30 let, co se konzervativně držím stejné praxe.
Chcete něco dodat nebo přidat nějaké karty, které tu nejsou?
Nic dalšího mě nenapadá. Tohle je opravdu dost, dost obsáhlé a je v tom zahrnuto všechno. Jen bych řekl, jak jsem zdůraznil, že bych se vyhýbal spojování s vládou.
Moje další otázka zní, do jaké míry vede tento vývoj ke změně nebo novým očekáváním od vás jako novináře nebo producenta mediálního obsahu? A z čeho tato očekávání pramení?
To absolutně netuším. Nevím. Mám spolupracovníka antropologa Fabiana Golga, který antropologicky sleduje vývoj v České republice a mluví s poměrně velkým množstvím vlivných lidí v Praze, a myslím, že udělal nějaký soukromý průzkum asi 1000 rozhodujících osob v Praze a zjistil, nevím, do jaké míry to mohu brát vážně, že opravdu poměrně velké množství vlivných lidí sleduje Britské listy.
Kdysi jsme dělali také nějaký průzkum, to už je pár let zpátky. Britské listy jsou často obviňovány z toho, že jsou levicové nebo komunistické. A kolega Bohumil Kartous napsal analýzu tohoto průzkumu veřejného mínění, který jsme dělali. Nevím, jestli jsem to zmiňoval. byl to velmi podrobný průzkum veřejného mínění. Na zodpovězení všech otázek jste potřebovali asi dvě hodiny a zjistili jsme, že během několika dnů na něj odpovědělo více než pět tisíc lidí.
Bylo z toho zřejmé, že Češi jsou frustrovaní z toho, že se jich nikdo neptá, co si myslí. Pražští novináři mají tendenci národu kázat, a lidí se neptají, co si myslí. A právě proto byla ta odezva tak ohromující, i když čtenáři opravdu museli strávit dost času odpovídáním na všechny ty otázky, protože lidé oceňovali, že se jich konečně někdo na něco zeptá. Ale co bylo ještě zajímavější, pokud se ptáte, jestli máme nějaký dopad, že jsme se ptali na postavení čtenářů a zjistili jsme, že jsou bohatí a vzdělaní. A tak kolega Bohumil Kartous napsal shrnutí toho výsledku a dal mu název Deník vzdělaného a bohatého bolševika, což je opravdu dost zvláštní.
Vliv na elitu.
Ještě jedna věc, kdykoli publikujeme opravdu sofistikovanou dlouhou analýzu něčeho, je nejčtenější. Takže opět je to něco, co se běžně do mainstreamových médií nedostane. Když zveřejníte desetistránkovou analýzu, která je opravdu highbrow, je velmi čtená. Takže zase v určitých kruzích v české společnosti tohle chybí, a když něco takového publikujeme, tak ta odezva je poměrně pozitivní.
V návaznosti na to, co říkáte, by mě zajímala ještě jedna věc. Do jaké míry máte pocit, že jste v těchto změněných podmínkách schopen vykonávat svou práci tak, jak byste chtěl?
Hrozila nám žaloba. Jeden český lékař pracoval v Sheffieldu a v Parlamentních listech publikoval islamofobní články v češtině, jak je to v Sheffieldu hrozné, že je to tam úplně muslimské a tak. A já jsem přeložil ukázky jeho článků. proto mě někteří lidé v Česku naprosto nenávidí jako „udavače“. Poslal jsem je do nemocnice v Sheffieldu, kde ten lékař pracoval, a napsal jsem, vy to zřejmě nevíte, protože je to v divném jazyku. Ale tenhle lékař ve vaší nemocnici tohle publikuje na webových stránkách v České republice. A oni ho vyhodili.
Ale samozřejmě to bylo složité, protože už byly problémy, objevil se v místních médiích dříve, než jsem na něj upozornil já. Zřejmě odešel na základě vzájemné dohody. Myslím, že to bylo především proto, že se to všechno nějak dostalo do místních novin, myslím, že dřív, než jsem o tom napsal. A on se vrátil do Čech, pracuje někde v Čechách jako lékař a snažil se mě za to zažalovat.
My máme skvělého právníka, který je synem disidenta Petra Uhla, jmenuje se Pavel Uhl. Ten lékař se mě snažil zažalovat, a když to nešlo, tak se snažil zažalovat Britské listy.
Nižší české soudy nejsou moc dobré. Pavel Uhl říká, ale já se pořád odvolávám, a když se to dostane na nejvyšší možnou úroveň, tak vyhraju. A to se taky stalo.
On nejprve upozornil soud nižší úrovně, že mě nemohou žalovat, protože nežiji v České republice a došlo k brexitu a Británie ani není v Evropské unii. Soudce u soudu nižší instance to zamítl. On se odvolal a Nejvyšší soud samozřejmě řekl pan Uhl má pravdu, není zde žádná jurisdikce. Nemůžete ho žalovat, protože nežije v České republice.
A pak tu byla otázka žaloby na Britské listy jako na spolek. Jenže žaloba proti spolku Britské listy nemá smysl. Spolek Britské listy nemá žádný majetek, takže nemůže platit žádné odškodné. Britské listy jsou provozovány na serveru, který ani není náš. Provozuje ho pražská počítačová firma, která nám ho financuje, a my žádný majetek nemáme.
V tomto případě se soudy nižších instancí sice shodly na tom, že Britské listy poškodily pověst zmíněného lékaře, ale Nejvyšší soud rozhodl rozhodl, že naše kritika zmíněného lékaře byla naprosto oprávněná, byl veřejnou osobou, protože byl autorem článků v Parlamentních listech. Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Takže ano, situace se v České republice změnila. V ČR jsou islamofobové a xenofobové, což nebývalo a soudci nižších soudů jsou mnohdy také islamofobní. Ne však soudci Nejvyššího soudu. Jde tedy o to, že i když došlo k právnímu pokusu zastavit naši práci kritizující islamofobii a xenofobii, nebyl úspěšný, takže v praxi se pro nás situace nezměnila.
Moje další otázka zní: Kterých rolí se takové napětí obzvlášť týká? A pak je otázka, jak se s takovým napětím vyrovnáváte při své každodenní novinářské práci nebo každodenní práci producenta mediálního obsahu? Nebo byste mohl uvést jeden či dva příklady, které jste již uvedl, a jaké bezprostřední důsledky pak takové napětí má pro vaši každodenní práci? Mohl byste uvést jeden nebo dva příklady? Poslední v této části: Jaké dlouhodobé důsledky z těchto napětí vy osobně vnímáte? Mohli byste uvést jeden nebo dva příklady tohoto?
Tak jsem vám uvedl příklad tohoto soudní žaloby proti nám, která byla neúspěšná. Takže mě velmi těší, že soudy stále fungují velmi dobře. Ano, samozřejmě v České republice dochází k nárůstu xenofobie a islamofobie a my proti tomu bojujeme, ale já jsem velmi povzbuzený, že to stále můžeme dělat, protože ty žaloby neuspějí.
Jaké dlouhodobé důsledky vy osobně vnímáte jako důsledek tohoto napětí?
Dlouhodobé důsledky mohou být v tom, že pokud ten nepřátelský postoj bude ještě více narůstat, může to zničit Britské listy, protože pokud bude stále méně čtenářů a stále méně finančních příspěvků, my normálně potřebujeme asi 70 tisíc korun měsíčně, protože mám tři redaktory, kterým je potřeba zaplatit alespoň minimum.
Já osobně za práci na Britských listech nedostávám zaplaceno. Mám plat z univerzity. Platíme asi tři spolupracovníky a potřebujeme asi 70 tisíc korun měsíčně. Až donedávna se tyto peníze vždycky každý měsíc sešly. Za poslední tři nebo čtyři měsíce jeden člověk dává každý měsíc 20 tisíc korun, což je pozoruhodné, jsme za to velmi vděční.
Dlouhodobé důsledky by mohly být takové, že se přestane financovat, protože přestanou čtenáři. Jak jsem říkal, počet čtenářů už klesl asi o 50 % od roku 2015, od té doby, co začala celá ta hysterie. Pokles může pokračovat, protože mnoho lidí nechce slyšet o tématech, která je dráždí.
Které platformy sociálních médií nebo vyhledávače používáte k tvorbě nebo produkci a distribuci svých médií? Uveďte konkrétní platformy nebo vyhledávače, k čemu je používáte, případně uveďte několik praktických příkladů z vaší mediální práce.
Jak jsem vám včera říkal, že když dáte na TikTok video, které kritizuje českou vládu, tak to někdo nahlásí a TikTok má takovou politiku, že když to někdo nahlásí, tak TikTok nezkoumá obsah toho videa a prostě to zablokuje. Takže to se dělo na TikToku opakovaně.
Když jsem se proti tomu odvolal, tak to kupodivu vždy do 20 minut odblokovali. Ale tenhle týden ten účet zmizel. Muselo dojít k nějaké kumulaci těchto stížností. Tik Tok je nepoužitelný. Neměl jsem ho stejně používat, protože je to čínská společnost.
Stále používám Facebook, Threads a také Twitter pro tato krátká dvouminutová videa každý den a mají asi, řekl bych zhruba kolem 1000 zhlédnutí denně. Jedno z nich mělo včera dva a půl tisíce zhlédnutí. Spíš samozřejmě, když je to lokální, když je to o české politice nebo o českých tématech, tak to má větší dopad. Dávám tam i odkazy na články z Britských listů, také na Mastodon a B Sky. Ale myslím, že dopad těchto odkazů je velmi omezený.
Používáte AI?
Používám pouze Deepl jako překladač a Fabiano Gogo pro nás píše články v portugalštině. Mluví třemi jazyky, česky, anglicky a portugalsky. Když jsem chválil jeho články, protože jsou velmi kontextuální a velmi zajímavé, tak upozorňoval, že také učí v Praze na univerzitě studenty žurnalistiky a říkal, No, já ty články používám při výuce, a možná jsou lepší, protože jsem se rozhodl je psát ve své rodné portugalštině a používám Deepl k překladu.
Kdykoli já shrnuji články z anglicky mluvícího tisku, používám k překladu Deepl. Je to neuvěřitelně rychlé, ale musíte to upravit, protože Deepl to asi v 10 % případů neudělá správně. Občas zaměňuje podmět a předmět, takže není stoprocentně spolehlivý, ale je to skvělá pomůcka, ale to je jediná pomůcka s umělou inteligencí, kterou používám.
Jakou roli ve vaší práci hraje analýza sociálních sítí a optimalizace pro vyhledávače, věnujete jim velkou pozornost? Jaký je váš názor na doporučovací algoritmy? Mají pozitivní nebo negativní vliv na kvalitu a profesionální úroveň vaší práce?
No, víceméně jsem na to už odpověděl. Nikdy bych se nepodřídil tomu, co říkají sociální média. To by bylo pro naše standardy naprosto nepřijatelné. Ale jak říkám, já tam ty odkazy dávám a dělám ta krátká krátká videa a samozřejmě, ber nebo nech být, to je moje filozofie. Videa s problematikou místní politiky jsou sledovanější než věci s mezinárodní problematikou. A jak jsem říkal, jedno z nich o tom filmu Vlny mělo 400 000 zhlédnutí, což je naprosto šílené. Ale algoritmy se občas zblázní. Dal jsem vám příklad tohoto animovaného filmu z roku 1990, tento animovaný film mé ženy, Ra the Path of ther Sun God, byl na YouTube už nějakou dobu a nic a najednou minulý měsíc dosáhl více než 300 000 zhlédnutí. Co to způsobilo? Je to záhada. Stalo se to virálním.
Používáte k šíření svých děl cílenou reklamu?
Ne, za nic neplatíme, protože nemáme žádné peníze.
Nyní přecházíme k financování a k obchodním modelům. Jaké formy financování jsou nyní ve vaší organizaci produkující obsah nejvýznamnější?
Mám velké štěstí v tom, že jsem univerzitní profesor a dostávám plat univerzitního profesora v Británii. Po léta jsem považoval, možná by s tím moji šéfové dnes nemuseli nutně souhlasit, ale považoval jsem tuto novinářskou práci za nedílnou součást své univerzitní práce. Když jsem byl v roce 1995 do té univerzitní pozice jmenován, řekl jsem přímo svému tehdejšímu šéfovi, který je dnes už dávno v důchodu, že tuto funkci přijmu jen tehdy, když budu moci dělat novinařinu. A on tehdy schválil.
Nevím, co by si myslel teď, protože no, to je v podstatě docela velká svoboda. Jenže já z toho získávám naprosto zásadní informace pro svou výuku.
Takže já od Britských listů nedostávám žádné finanční prostředky. Ale jak jsem říkal, máme tři spolupracovníky, autory, kteří dostávají skromné finanční prostředky, a to je založeno na individuálních darech od čtenářů. Nezavedli jsme paywally. Všechno by to měla být veřejná služba, takže je to otevřené, a lidi vyzýváme, aby přispívali zhruba 200 korun měsíčně. A většina příspěvků je kolem 200 korun měsíčně. A pak samozřejmě někteří lidé jdou nad to. A jak jsem říkal, pozoruhodné je, že v posledních měsících se objevilo pár jedinců, kteří tam dali kolem 20 tisíc korun měsíčně. Platíme na základě dobrovolných příspěvků a je otázka, jestli to bude pokračovat, protože minulý měsíc jsme nedosáhli těch 70 tisíc, takže jsem nebyl schopen kolegům vyplatit plné honoráře, ale uvidíme, co bude dál.
Takže když mluvíte o dobrovolném příspěvku, jsou to dary.
Ano, to jsou to stovky lidí, kteří přispívají, většinou asi 200 korun měsíčně, takže běžně dostáváme asi 70 tisíc korun měsíčně. Já se podívám, kolik lidí to je, já to spočítám, kolik to je. 70,000 děleno dvěma sty je 350. Zhruba 350 přispěvatelů měsíčně.
Snažíte se vy nebo Britské listy jako organizace navýšit finanční prostředky na tvorbu obsahu?
Bylo by to skvělé, ale nevím jak. Jediné jsou ty výzvy, že potřebujeme finance na výplaty našich spolupracovníků.
Jakou roli podle vás budou tyto formy financování hrát v blízké budoucnosti? Jeden až tři roky produkce vašeho obsahu.
No, jak říkám, mám trochu obavy, že i ten posun k netoleranci v České republice pokračuje. A znovu říkám, je to možná dost kritické, vezměte si znovu, že v České republice není žádná liberální strana. Buď máte populisty, maniaky, jako jsou ti Motoristé, lidi nenávidějící Brusel, a pak máte pravostředovou koalici. Piráti jsou bohužel poměrně zdiskreditovaní a na levici není nic. Samozřejmě je v ČR stále demokracie. Ale Česká republika, dokonce i mladí lidé volí pravicové strany. Zřejmě to je to, co chtějí. Tohle chtějí tolerovat, korupci a mafiánské chování Občanské demokratické strany.
Takže to vypadá, že, doufám, že nejsem příliš pesimistický, vypadá to, že posun v České republice směrem k jakémusi autoritářství, netoleranci nebo xenofobii se děje se souhlasem velké většiny české populace a moje deprimující zkušenost je taková, že za normálních okolností bych si myslel, že pokud máte v zemi autoritářské tendence a pokud máte médium, které proti nim bojuje, tak by toto médium mělo být docela populární. Ale já mám opravdu pocit, že čím víc proti tomu bojujeme, tím jsme nepopulárnější, takže abych odpověděl na vaši otázku, za tři nebo čtyři roky se může stát, že protože to nikdo nebude číst, tak Britské listy skončí.
Existuje pět bodů: jakou roli podle vás budou tyto formy financování hrát v blízké budoucnosti. Ale jak jsem vás slyšela, nemyslím si, že by se uplatnily všechny. Číslo jedna je reklama. Číslo dvě je předplatné, pak veřejné dotace, pak granty nevládních organizací nebo mezinárodních organizací a číslo pět jsou individuální dary.
Takže se tomu vyhýbám. Vůbec mě nenapadá, jak jít do veřejných dotací. Trochu se bojím, že by to ohrozilo integritu novin, a vůbec, kdykoli jsme se o tom s kolegy bavili, nikdo nemá čas jít do českých institucí žádat o dotace. Deník Referendum myslím býval spojen se sociální demokracií. Jestli se nepletu, tak dostávali nějaké dotace od sociální demokracie. Ale chci říct, že my jsme nikdy nechtěli žádné dotace od žádné politické strany. Ne.
Máte tedy pocit, že by vám nějaké specifické formy příjmů umožnily lépe plnit vaše role producenta obsahu? Například kdybyste byli financováni převážně z předplatného, a ne od inzerentů, mělo by to nějaký vliv na vaši práci?
Ne. nechceme zavádět předplatné, protože by to byla paywall, která by blokovala přístup čtenářům, blokovala by ten přístup k veřejné službě, což si myslím, že je nejdůležitější. A tak jde v podstatě jen o individuální neregulované dary. Poměrně často apelujeme a žádáme lidi, aby přispěli. Kdyby se nějaká mezinárodní organizace rozhodla nás dotovat, tak bychom to zvážili, ale samozřejmě bychom byli okamžitě, předpokládám, obviněni, že jsme, já nevím, Sorosova organizace nebo něco takového. Víte, je tu nebezpečí, že kdybychom od někoho dostali nějakou oficiální dotaci, byli bychom okamžitě obviněni, že jsme jim zavázáni.
Ne, rozhodně ne. To by zničilo smysl naší existence, kdybychom kvůli nějakému financování sledovali, co nemáme psát. Ale takový druh financování samozřejmě ani nedostáváme.
Ovlivňuje umělá inteligence nějakým způsobem vaši produkci? Ohrožuje vaše příjmy nebo váš obchodní model?
Ne.
Slyšeli jste o zákonu EU o digitálních službách, DSA?
Ano.
Souhlasíte s jeho obecnými zásadami?
Doufám, že je to ta věc, kterou jsem nedávno četl. Myslím, že Evropská unie tlačí na webové stránky, že například webová stránka by měla být řádně přístupná pro osoby se zdravotním postižením, a to my nemáme. A já honím naše inženýry, aby to řešili. My bychom opravdu měli mít tuhle tu věc, že by se články předčítaly. To ještě nemáme a různé další věci a myslím, že to vstoupí v platnost v létě. Takže je ještě trochu času, ale ano, mírně nestíháme a já opravdu nemám žádné inženýry, které bych platil, takže je velmi těžké přesvědčit kolegy, aby programovali věci. Ale jsem si vědom toho, že se to musí udělat.
Co si myslíte o regulaci platforem sociálních médií a vyhledávačů prostřednictvím národní a evropské legislativy?
To je velmi obecná otázka . My jsme se o tom bavili, vyšly u nás o tom nějaké články, zejména kolega Kartous je specialista v rámci České republiky, který bojuje proti dezinformacím, a on publikoval články, kde doporučoval, abychom opustili americké sociální sítě a Evropská unie by se měla dát dohromady a vytvořit evropské sociální sítě.
Před pár dny vyšel článek, který jsme měli v Britských listech, že Zuckerberg je pod palcem Izraele, zejména v arabsky mluvícím světě, v arabštině, že odstraňuje z Facebooku věci, které jsou kritické k akcím Izraele v Gaze.
Takže jakmile máte takovou cenzuru, je velmi sporné Facebook používat. Jak jsem řekl, zažil jsem cenzuru v TikToku, která je naprosto směšná, naprosto nekompetentní. Nemyslím si, že lidé, kteří provozují TikTok. mají nějaké české odborníky, ale to už je nepoužitelné a je to čínské. Tato otázka, že by opravdu Evropská unie měla začít jednat a vytvořit nezávislá evropská sociální média, je velmi důležitá.
Měli by omezit fake news a hate speech. Nevím, jak je to jednoduché, protože jak definovat fake news? Myslím, že by musel existovat zase nějaký algoritmus, který by to odstraňoval, to je velmi obtížné, ale samozřejmě sociální média šíří falešné zprávy a já jsem určitě proti nim. Ale je velmi obtížné proti nim zakročit.
Co si tedy myslíte o škodlivých projevech a konkrétně o nenávistných projevech?
Nenávistné projevy? Samozřejmě, že ano. Zakázal bych je. Ale opět bych řekl, že pro algoritmus bude velmi obtížné je definovat.
Jaké typy výzev to tedy pro vaše média představuje?
Myslím, že žádné, protože to opravdu sledujeme. Samozřejmě bychom nezveřejnili nic, co by obsahovalo nenávistné projevy. Ale je to něco, co si musíte uvědomit, že byste opravdu neměli nazývat lidi idioty v titulcích nebo v čemkoli jiném nebo dokonce v těch videích, i když je to někdy opravdu docela lákavé.
Měla by existovat regulace proti nenávistným projevům na platformách sociálních médií a ve vyhledávačích?
Ano.
Jaká tedy podle vás a jak by se toho mělo dosáhnout?
Nevím, nejsem na to specialista. Opravdu byste si možná měl promluvit s Bobem Kartousem, naším kolegou, který je na tyto informace specialista. Ale znovu opakuji, pokud Evropská unie skutečně dokáže správně definovat, jak to omezit, bylo by to užitečné. Ta neuvěřitelná pravicová vláda v Americe, oni opravdu nesnášejí jakýkoliv pokus Evropské unie o cenzuru, jak oni tomu říkají, amerických sociálních sítí, a mohou skutečně vyvinout tlak. Samozřejmě všechny státy ohrožují Trumpova cla a Británie je dokonce ochotna zrušit regulaci amerických sociálních sítí, aby ji Trump osvobodil od cel.
Jo, to bylo ve včerejších novinách.
Ano, to vydírání z Ameriky bude problém v Evropské unii, a Evropská unie je taková nesourodá, nepříliš organizovaná skupina států a vlád, která se zatím pořádně ani neorganizovala, aby podpořila Ukrajinu. Sice ji verbálně ji podporují, ale nevyrábějí pro ni pořádné zbraně. Takže podobně nevím, jestli budou vůbec schopni se spojit efektivně, aby to řešili, ale určitě bych to podpořil a určitě bych podpořil vytvoření evropských sociálních médií. Jestli se k tomu dostanou? V tom případě bychom měli všichni opustit Facebook a Twitter, podívejte se na Twitter, co s ním ten člověk udělal. To je naprosto nehorázné.
Takže tohle je už moje poslední otázka pro dnešek, diskuse kolem regulace se spíše zaměřují na negativní aspekty online médií a dovedností, tedy polarizaci, fake news a dezinformace, škodlivé projevy, jinými slovy na to, co v rámci současného systému nefunguje. Změňme zaměření na to, co funguje, a na stávající postupy a trendy, díky nimž je prostředí online médií skutečně bezpečné a demokratické. Můžete uvést nějaké příklady online praktik v sociálních médiích, kterými se ve své práci zabýváte?
No, to nevím. Cítím, že existuje nebezpečí, především v tomto neregulovaném prostředí fake news a hate speech. Ale když už jsem to řekl, tak pozitivní je, že různí komentátoři dávají na Facebook věci, které by české noviny nezveřejnily. Tak například v České republice existuje petice, kterou podepsala řada ctihodných osobností, která apeluje na premiéra Fialu, aby konal proti izraelskému vraždění v Gaze, takže to by se asi do žádných novin nedostalo, i když paní Šabatová byla včera v České televizi, ale ji úplně převálcovali dva jiní komentátoři, kteří řekli, že Izrael má naprosté právo pokračovat ve vraždění. Takže to nebyl úplně férový rozhovor. Na Facebooku je dobré to, že se tam pořád otevírá ta možnost, že lidé jsou schopni zveřejňovat věci.
Filip Pertold je zajímavý český ekonom a on občas dává na Facebook články, které jsem přetiskl v Britských listech, upozorňuje například právě na velmi závažný problém. Není dostatečný počet středních škol. Velmi nadaní lidé se nemohou dostat ke studiu na střední škole. Myslím, že včera jsem četl, že je jedna dívka, patnáctiletá dívka, která mluví třemi jazyky, naprosto nadaná. Nepřijali ji na žádnou střední školu v Praze. Ona nebude moci studovat. To je nehorázné.
Za komunismu bylo velmi těžké se dostat ke studiu na střední škole z politických důvodů. Teď se to dělá z důvodů neschopnosti.
Takže každopádně lidé jako Filip Pertold o tom píší na Facebooku. Zkopíroval jsem to do Britských listů, protože je to důležitý bod. Daniel Prokop, další velmi zajímavý analytik, dává důležité věci na sociální sítě. On vystupuje i v českém veřejnoprávním rozhlase, takže to není tak cenzurované. Upozorňuje například na problém nedostatku bytů a na to, jak to způsobuje, že bydlení je nepoužitelně drahé. Další nekompetentní nečinnost této vlády. Takže tyhle věci se objevují na sociálních sítích a je to dobře.
A máte na mysli nějaké praktiky, které ještě nejsou rozšířené a které mohou novináři a producenti mediálního obsahu přizpůsobit, aby podpořili bezpečná a demokratická média?
2252
Diskuse