V e-mailu zaměstnancům, který jako by sepsaly třesoucí se ruce korporátního manažera pokoušejícího se rozluštit rozmary diktátora, oznámil Thomson Reuters, že ze svého interního slovníku vyškrtne slovo „diverzita“, aby „zajistil trvalý soulad“ s prezidentským výkonným nařízením. Soulad. Jak poetické. V republice, která se tváří, že stojí na svobodě, pravdě a morální integritě, se jedna z nejvýznamnějších zpravodajských agentur sklání nikoli před pravdou, ale před nafouklým oltářem federálních zakázek a autoritářské umíněnosti.

„Diverzita a inkluze“ bylo překřtěno na „inkluzivitu a sounáležitost“. Jak něžné. Jak sladké. Člověk by si snad představil školní nástěnku ozdobenou pastelovými tóny a nápisem „pocit sounáležitosti“ z plstěných písmenek. Jenže tohle není školka. Je to čistka. Jazyková kapitulace. A neděje se kvůli srozumitelnosti nebo spravedlnosti, ale z čirého strachu o ztrátu byznysu. 

Nenechme se mýlit: nejde jen o kosmetickou úpravu. Je to kapitulace, která se tváří jako pokus o harmonii. Je to zvuk firmy říkající: „Raději budeme bohatí než v právu.“

Donald Trump, negramotný Caligula s červenou kravatou, vykreslil koncept DEI (diverzita, rovnost, inkluze) jako spikleneckou metlu, stínovou agendu podporující „nelegální zvýhodňování“ a „radikální plýtvání“. Člověk by se chtěl zeptat: co je radikálního na snaze odrážet skutečné složení společnosti? Co je plýtváním na tom, vytvářet pracovní prostředí, kde mohou černoši, lidé s jinou barvou pleti, queer, postižení či marginalizovaní pracovat bez strukturálních překážek? Ale v Trumpově světě je spravedlnost obrácený rasismus, soucit marxismus a Zákon o občanských právech jen další kladívko k rozbití „liberální agendy“.

Že právě Reuters - zpravodajská organizace, která by měla stát na straně pravdy a globálního rozhledu - se složí rychleji než papírový vějíř v floridském vedru, svědčí o hlubší hnilobě v srdci čtvrté moci. Nejsou v tom však sami. Gannett, Disney, Paramount, Amazon: všichni opustili principy ve jménu zisků. Je to hranice marnosti: místo aby Savonarola pálil umění, pálí dnes pan ředitel své poslání ze strachu o státní zakázky.

Aby bylo jasno: žádná apolitická poslušnost neexistuje, když nařízení, kterému se podřizujete, vzniká z politické hysterie. Slova jsou politická. Názvy jsou politické. A vyškrtnout „diverzitu“ z firemní kultury, zatímco mluvíte o „sounáležitosti“, je jako strhnout sochu Martina Luthera Kinga a nahradit ji motivačním plakátem.

V roce 2025 jsme dospěli do bodu, kdy americké instituce - korporátní, občanské i novinářské - již nevzdorují tlaku shora. Ony ho předvídají. Přizpůsobují se dopředu. A ještě se u toho usmívají. Posílají radostné newslettery, zatímco se morální základy jejich práce rozpadají v prach.

Reuters nebyl cenzurován. To by vyžadovalo odpor. Ne, Reuters se cenzuroval sám - jako dvořan, který zoufale předem odhaduje, odkud foukne císařský vítr. A tím nám připomíná, že největším nepřítelem pravdy nejsou lži: je to strach. Strach z odvety. Strach ze ztracených zakázek. Strach postavit se.

Možná v příštím interním sdělení přejmenují i novinařinu samotnou. Nebude to „zpravodajství“, ale „narativní harmonie“. Ne „ověřování faktů“, ale „vlastenecké sladění“. Cokoliv, jen aby patřili.

A proto bychom se měli bát institucí, které si volí pohodlí místo odvahy. Protože když se pravda padne na  kolena, těžko se zvedá zpět.