Ukázka z připravované knihy Daniela Veselého "Impérium deziluzí: studená válka pohledem obětí a katanů zahraniční politiky USA"
17. 4. 2025 / Daniel Veselý
Druhá světová válka představovala zásadní zlom v mezinárodních vztazích s dalekosáhlými důsledky pro následující dekády, kdy se Spojené státy z významné regionální velmoci mající kontrolu nad západní polokoulí staly velmocí globální. Zatímco Evropu a další části světa, především hospodářské systémy jednotlivých zemí, zpustošil dosud nevídaný světový konflikt, teritorium Spojených států zůstalo nedotčeno válečnými běsy, ekonomickým a demografickým strádáním. V průběhu druhé světové války americkou ekonomiku podpírala a posilovala série státních ekonomických intervencí v podobě vojenského keynesiánství a projektů nového údělu.
Lze proto přesvědčivě konstatovat, že Spojené státy během druhé světové války dosáhly na globální úrovni ohromné politické a zároveň ekonomické moci, jíž bylo zapotřebí vytvořit pevný řád. Poválečná globální politická a ekonomická moc Spojených států stála na několika pilířích. Pravidla pro budování poválečných ekonomických vztahů diktoval Brettonwoodský systém, který výrazně protežoval postavení amerického dolaru jako globální rezervní měny, a tím pádem i pozici předních amerických korporací a investorů. Na rekonstrukci mezinárodního peněžního systému a poskytování půjček a grantů nízko a středně příjmových zemí dohlížely později nechvalně známé instituce Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka (SB).
Brettonwoodská éra symbolicky uzavírá jednu kapitolu. Velká Británie předává pomyslné žezlo světové finanční moci do rukou Spojených států, jelikož vytvoření multilaterálních mezinárodních institucí, jako jsou MMF, Světová banka a OSN se zrodilo z americké síly, a nikoliv slabosti. USA se ocitly v postavení nejmocnější země, aby v rámci brettonwoodského procesu vnucovaly svou vůli ostatním, včetně často zoufalé Británie. Tato skutečnost pro Spojené království představovala ohromnou ránu téměř srovnatelnou s válečnými útrapami, jak hořce poznamenal jeden z čelných představitelů Bank of England (16).
Američtí plánovači a političtí stratégové z Výboru pro zahraniční záležitosti a ministerstva zahraničí už během druhé světové války koncipovali dlouhodobou strategii na potenciální ovládnutí a správu celých regionů v rámci Washingtonem realizované globální politické a ekonomické dominance, jejíž udržování a působení částečně komplikoval Sovětský svaz s mnohem menší sférou vlivu a zásadními ekonomickými a demografickými problémy v důsledku rozsáhlé válečné destrukce. Nicméně hluboce internalizovanou představu rovnocenného soupeření Spojených států a Sovětského svazu v průběhu studené války nahlodává příkladně fakt, že Spojené státy vyšly z války na rozdíl od SSSR značně hospodářsky posíleny a aspirovaly na jedinou globální supervelmoc kontrolující nejrozsáhlejší naleziště světového nerostného bohatství.
Trumanova doktrína zformulovaná americkou administrativou v roce 1947 (17) apelovala na zastavení vlivu sovětského bloku i tam, kde neexistoval, příkladně v průběhu řecké občanské války, s níž neměl Stalinův Sovětský svaz nic společného. Zadržování komunistického vlivu v západní Evropě v praxi charakterizovaly subverzní aktivity CIA prováděné s cílem neutralizovat “komunistickou hrozbu” v Itálii, Řecku, Turecku, Francii (18), dokonce i v komunistické Albánii, a to prostřednictvím psychologické války (19), podporou antikomunistických milic, jakož i v kooperaci s pravicovými teroristy. (20) Evropa vybudovaná na obnoveném německém průmyslu a masivních investicích a taktéž restartovaná japonská ekonomika se měly stát opěrnými body politické a ekonomické dominance Bílého domu
Spojené státy po ukončení druhé světové války slovy ředitele plánovacího štábu při tvorbě politik na ministerstvu zahraničí George F. Kennana v roce 1948 tvořily 6,3 procenta světové populace a disponovaly „polovinou světového bohatství“ (21). Měl být aplikován „takový model vztahů“, který by Washingtonu „umožnil tento rozdíl udržet“, jak v tomtéž projevu navrhoval Kennan. Podle něj bylo při prosazování amerických národních zájmů (tedy i ekonomických zájmů) a bezpečnosti v Asii nezbytné zavrhnout “veškerou sentimentalitu a bdělé snění”, zatímco by Washington neměl ztrácet čas hovorem o “nereálných cílech, jako jsou lidská práva, zvyšování životní úrovně a demokratizační procesy” v tamních společnostech a zemích, kde se nacházely klíčové suroviny pro pohon a obohacení ekonomiky USA, zejména v režii amerických korporací a investorů.
Americkou národní bezpečnost měl doprovázet ničím nerušený přístup amerických byznysových kruhů k energetickým zdrojům zejména na asijském kontinentu; primárně hovoříme o ovládnutí ropného průmyslu (22). Poválečné agresivní kroky a intervence amerických vlád v některých regionech a zemích v Asii k emancipaci místních populací a jejich rostoucích národnostních ambicí a úsilí o jejich realizaci logicky nevedly, ba právě naopak, jak v tragických obrazech ilustruje příklad za příkladem. Naopak zcela legitimní snahy zemí, národů, politických a lidových těles a organizací o sebeurčení a vzetí správy věcí nad zemí do vlastních rukou představovaly v očích washingtonského politického a ekonomického aparátu překážku pro globální kontrolu nad rozsáhlými nalezišti surovin a nerostů, trhy a obchodní trasami, klíčovými pro chod americké ekonomiky. Ačkoli Kennan jedním dechem tvrdil, že USA by ve své zahraničně-politické orientaci měly zachovat značnou zdrženlivost vůči Dálnému východu, zároveň dodal, že americký vliv v této oblasti bude primárně prosazován “vojenskými a ekonomickými prostředky”. A to zcela očividně platilo nejen pro asijský region, ale i pro celou Latinskou Ameriku a domény ovládané Washingtonem obecně.
Spojené státy po dobu tří let od konce 2. světové války okupovaly jižní polovinu Korejského poloostrova, aby zde ustanovily a podporovaly extrémně násilnou diktaturu, která v té době v brutalitě zdaleka překonala severokorejský režim. Americký historik zabývající se východní Asií Bruce Cumings uvádí, že počet obětí politického násilí v Jižní Koreji spáchaného buďto jihokorejským režimem nebo okupačními americkými silami před i po vypuknutí korejské války mohl dosáhnout několika stovek tisíců (23). Cumings rovněž zmapoval masivní destrukci severokorejských měst zuřivě bombardovaných americkým letectvem, a neváhal označit tuto strategii totální války za genocidu (24).
V Indočíně Washington zprvu podporoval francouzské kolonizátory během první války v Indočíně, aby se posléze ujal hlavní úlohy při potírání vietnamského národně-osvobozeneckého boje, a to prostřednictvím totální války proti převážně bezbranné populaci Jižního a později i Severního Vietnamu. Druhá válka v Indočíně, která nakonec ničivě postihla také Laos a Kambodžu, si vyžádala miliony lidských životů a rozsáhlou devastaci celých oblastí, kdy americké bombardéry a letouny jen na Vietnam svrhly pět milionů tun bomb (25) a rozprášily desítky milionů litrů herbicidů a defoliantů, což vedlo k rozsáhlé ekologické devastaci a ekocidě. Verdikt nezávislého soudu, u jehož vzniku stál filosof Bertrand Russell, jednomyslně obvinil Spojené státy ze spáchání genocidy proti vietnamskému lidu (26). Zběsilé Nixonovo a Kissingerovo bombardování Kambodži v první polovině 70. let poskytlo psychologickou vzpruhu dezorientovaným partyzánům v Kambodži a vytvořilo ohromný rezervoár rekrutů do řad Rudých Khmérů (27), kteří se nakonec na Kambodžanech dopustili (auto)genocidy. Prakticky v tutéž dobu spolehlivý washingtonský klient v Jakartě generál Suharto se zásadní diplomatickou a vojenskou podporou USA (28) decimoval Východní Timor do takové míry, že indonéské síly mohly připravit o život až čtvrtinu východotimorské populace, tedy procentuálně nesou zodpovědnost za zhruba tolik mrtvých (29), kolik v Kambodži způsobila vražedná pole Rudých Khmérů.
Spojené státy podporovaly Suhartovo krvavé tažení k moci v Indonésii na přelomu let 1965 a 1966 (30), kde se po decimaci zdejší komunistické strany, těšící se podpoře chudých bezzemků, a masakrech nevinných osob (31), rozhostilo ideální klima pro americké investory (32). Tajná zpráva CIA, jež se na realizaci Suhartovy genocidy sama podílela, uvádí, že indonéské masakry, které si vyžádaly půl milionu, milion či až dokonce dva miliony obětí (33), jsou v téže váhové kategorii jako nejhorší zločiny 20. století: sovětské čistky v 30. letech, nacistické masové vraždy a maoistické krveprolití v Číně (34).
Kennanův strategický koncept plánování poválečné americké zahraniční politiky z února 1948 prosazující udržování americké dominance ve východní Asii “vojenskými a ekonomickými prostředky” byl nakonec Spojenými státy realizován ve Vietnamu, Laosu, Kambodži, Indonésii a ve Východním Timoru do drastických detailů, a to za obrovskou cenu likvidace masových lokálních hnutí opírajících se o širokou společenskou podporu a zabíjení či vyhlazování nevinných civilistů, třeba s pomocí eskader smrti a manuálů CIA schvalujících mučení a popravy (35). Americké bombardování, přímé agrese, podpora despotů a utajované intervence mohly jen v těchto pěti asijských zemích zanechat okolo šesti nebo sedmi milionů zavražděných a mrtvých, převážně civilistů. Americké administrativy v poválečné době četnými způsoby podporovaly diktátorské a tyranské režimy a prováděly agresivní vměšování do interních záležitostí dalších asijských zemí. Zvláštní kapitolou je pak americká role v puči roku 1953 v Íránu se všemi negativními konsekvencemi a speciální pouto mezi USA a Izraelem.
Úloha Latinské Ameriky pro imperiální potřeby Spojených států byla vytyčena již dlouhou dobu před vypuknutí druhé světové války: její základní kámen byl položen již v Monroeově doktríně v roce 1823, která měla evropské velmoci odrazovat od potenciální infiltrace a intervence na “zadní dvorek” USA. Latinskoamerická hnutí, národy a státy taktéž nebyly v poválečné éře ušetřeny systematických destruktivních amerických intervencí, násilných změn režimů, vměšování se do voleb, subverzních aktivit či vydržování kleptokratických tyranů, když zkřížily cestu americkým vládám, zájmům velkého amerického byznysu a s ním spřízněných investorů a akcionářů. Spojené státy v poválečné éře pohlížely na latinskoamerické státy především jako na vítané zdroje surovin a trhy pro americké zboží. Ekonomické dopady vyplývající z těchto asymetrických obchodních vazeb uvrhly Latinskou Ameriku do ještě větší bídy. Washington stál na straně nejrepresivnějších složek latinskoamerické společnosti, na straně armády a oligarchie (36). Tyto mocenské frakce, často tvořené největšími vlastníky půdy v každé zemi, těžily z americké poptávky po zemědělských produktech a měly rovněž zájem na tom, aby se zabránilo reformám, příkladně prosazení pozemkových reforem a spravedlivé redistribuce vytvořeného bohatství v rámci nezadatelných práv národů a států rozhodovat si o svém osudu bez toxického vměšování a intervencí regionální velmoci.
Leitmotivem americké politické strategie v Latinské Americe byla už od konce přelomu století snaha o udržení statu quo, tedy o udržení tradiční nadvlády těchto lokálních elit nad místními obyvateli, a to prostřednictvím násilných převratů, přímých intervencí a podporou vojenských junt a pravicových autoritářských režimů, kdykoli hrozilo nebezpečí lidových a rolnických revolucí, politického vzestupu levicových lídrů nebo odhodlaného úsilí celých společenských segmentů o přeměnu tamních společností k jejich vlastnímu obrazu. Američany iniciované vojenské intervence, puče a vydržování tyranských pravicových diktatur v Latinské Americe byly vedeny tvrdou rukou nejen proti znárodňovacím kampaním a pozemkovým reformám - rámcovaných Washingtonem jako komunistická hrozba - ale i proti katolické církvi, místní inteligenci, odborům, rolnickým družstvům, studentům a sociálně-demokratickým reformistům.
Nafukovaný strach z “komunistické hrozby”, ohrožené zájmy nadnárodní korporace a populární úspěch Arbenzových reforem v Guatemale by mohly inspirovat státy a grassroots hnutí kdekoliv jinde na světě. Proto se Eisenhoverova vláda rozhodla Arbenze svrhnout, aby Guatemalu nakonec zachvátila občanská válka, která kulminovala na začátku 80. let, kdy vládnoucí junta s ráznou podporou Reaganova Bílého domu páchala zvěrstva dosahující genocidních proporcí (37). A “zabíjení naděje” (38) na sebeurčení v Guatemale představovalo pouze neblahou předzvěst hrůz, jež se pod taktovkou washingtonského mocenského aparátu odehrají na Kubě, v Kolumbii, Dominikánské republice, Chile, Salvadoru, Nikaragui apod. Seznam je dlouhý.
Ani africký kontinent nezůstal stranou zájmu amerických plánovačů, přestože jeho přírodní bohatství bylo tradičně exploatováno evropskými koloniálními mocnostmi. Nyní by africké nerostné suroviny mohly být opět využity ve prospěch obnovy Evropy po katastrofální válce, bez ohledu na katastrofální dopady na ekonomickou soběstačnost a prosperitu lokálních populací. Na začátku 60. let poklidný staus quo v Africe narušil charismatický nacionalistický a panafrický lídr Patrice Lumumba v na nerosty oplývajícím Kongu. Lumumba chtěl vést nezávislou politiku a stát mimo ideologický mocenský spor mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Lumumba upadl v nemilost a nakonec byl dopaden a zlikvidován a otěží moci se v pro Washington strategicky důležitém Kongu chopil Bílým domem podporovaný kleptokrat Mobutu Seko (39).
V této knize se pokusím na mnoha konkrétních příkladech do detailů zdokumentovat lživou podstatu všeobecně panujícího narativu, podle nějž Spojené státy za studené války primárně podporovaly boj národů a lidových hnutí za sebeurčení - a pokud se snad dopustily chyb, či dokonce bezpráví - omlouvá je dějinný kontext studené války. Tato výsada v první řadě neplatila pro obyvatele a národy asijského a latinskoamerického kontinentu, kde se Bílým domem podporované válečné mašinérie, tyranské režimy, převraty, proxy války a násilné subverze nejednou střetly s odhodlaným občanským odporem.
Sovětský svaz se v tomto období až do osudové chyby v roce 1979, kdy provedl invazi do Afghánistánu, soustředil výhradně na trestné vojenské výpravy ve svých východo a středoevropských satelitech a často poskytoval pomoc obětem Američany vedených a iniciovaných útoků, avšak USA jakýkoliv pokus o narušení poválečného mocenského statu quo ve sféře svého vlivu trestaly masivním bombardováním a chemickou válkou, přímými invazemi, podporou násilných pučů, konfliktů v zastoupení, vydržováním zločinných despotů po celém světě a enormním ekonomickým nátlakem.
Z oficiálních dokumentů a na základě veřejných prohlášení předních amerických představitelů jasně vyplývají obrovské obavy z demokratických procesů (40), kdy se v ohrožení ocitlo výsadní postavení USA v té které zemi. V žargonu Bílého domu, příkladně slovy Henryho Kissingera o Chile, se jednalo o “virus, který by mohl nakazit ostatní - a to až v Itálii”(41) kvůli “nezodpovědnosti tamních obyvatel”; v reálu v pozitivním smyslu samozřejmě, neboť se vlády ujímali populární lídři a masová hnutí těšící se u lokálních populací všeobecné podpoře. Bylo zapotřebí utnout šíření kacířské Castrovy myšlenky o “braní věcí do svých vlastních rukou”, jak v roce 1961 vystihl kubánský efekt zvláštní asistent prezidenta Kennedyho Arthur Schlesinger, který zároveň varoval před atraktivitou komunismu v západní hemisféře jako “ventilu společenské zášti a také rychlou a spolehlivou cestou ke společenské modernizaci” (42). Další z tragických událostí, mezi něž patří Američany podporované politické vraždy v Jižní Koreji (43), indonéské politické masakry (44) či genocida ve Východním Timoru (45), jsou však do dnešních dní obestřeny tajemstvím a nezájmem, jak bychom v žádném případě nečekali u zločinů našich oficiálních nepřátel. Nevalné povědomí o těchto a dalších nepříliš známých kapitolách dějin 2. poloviny 20. století a otřesné role amerických vlád v těchto tragédiích potvrzuje dlouhé dekády prosazovaný proamerický bias v západních společenských kruzích.
Rozbíjí se tak pracně vytvářený mytologický obraz Spojených států jako spasitele jednotlivých zemí před expanzivním sovětským komunismem, jakožto i falešné dogma o benigním a blahosklonném přístupu USA vůči poválečným národně-osvobozeneckých ambicím a hnutím za sebeurčení po celém světě.
Poznámkový aparát:
1. Rachman Gideon, The Bretton Woods Sequel Will Flop, Financial Times, 11. listopadu 2008. Link: https://web.archive.org/web/20140116085300/http:/www.relooney.info/0_New_3860.pdf
2. Truman Harry, Truman Doctrine, společná schůze obou komor amerického Kongresu, 12. března 1947. Link: https://www.archives.gov/milestone-documents/truman-doctrine
3. Fernandes Desmond a Ozden Inskender, United States and NATO Inspired “Psychological Warfare Operations” Against the “Kurdish Communist Threat” in Turkey, Variant, www.variant.org.uk, jaro 2001. Link: https://www.variant.org.uk/27texts/Kurds27.html
4. Pero Mario Del, The United States and “Psychological Warfare” in Italy, 1948-1955, The Journal of American History, březen 2001. Link: https://www.jstor.org/stable/2674730
5. Krystel von Kumberg Angelica, Operation Gladio: The Two Italies and the Years of Lead, Springer Nature Link, str. 1-12, 14. prosince 2023. Link: https://link.springer.com/referenceworkentry/10.1007/978-3-031-05750-2_65-1
6. Kennan George, Report by the Policy Planning Staff, Office of the Historian, 24. února 1948. Link: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1948v01p2/d4
7. Trebat Nicholas Miller, The United States, Britain, and the Marshall Plan: Oil and Finance in the Early Postwar Era, scielo.br, duben 2018. Link: https://www.scielo.br/j/ecos/a/DLy6n9JWspsMbkQYnGqfGPL/?lang=en
8. Cumings Bruce, A Murdeous History of Korea, London Review of Books, 18. května 2017. Link: https://www.lrb.co.uk/the-paper/v39/n10/bruce-cumings/a-murderous-history-of-korea
9. Garner Dwight, Carpet-Bombing Falsehoods About a War That is Little Understood, New York Times, 21. července 2010. Link: https://www.nytimes.com/2010/07/22/books/22book.html
10. Humphrey Chris, 50 Years Since US Troops Left Vietnam, Bombs Continue to Kill, AL Džazíra, 26. června 2023. Link: https://www.aljazeera.com/news/2023/6/26/50-years-after-the-vietnam-war-ended-its-bombs-continue-to-kill
11. Bedau Hugo Adam, Genocide in Vietnam?, Cambdrige University Press, 6. září 2018. Link: https://www.cambridge.org/core/journals/worldview/article/abs/genocide-in-vietnam/D23AFCEC7DD136DA13B45A3A80086A8F
12. Owen Taylor a Kiernan Ben, Bombs Over Cambodia, Yale University, říjen 2006. Link: https://gsp.yale.edu/sites/default/files/walrus_cambodiabombing_oct06.pdf
13. Nunes Joe, East Timor: Acceptable Slaughters, 8. září 1999. Link: https://msuweb.montclair.edu/~furrg/nunestimor.html
14. Kiernan Ben, The of Genocide in Southeast Asia: The Deaths Tolls in Cambodia 1975-79, and East Timor 1975-80, Critical Asian Studies, Yale University, 2003. Link: https://gsp.yale.edu/sites/default/files/files/KiernanRevised1.pdf
15. Simpson Bradley, Economists with Guns: Authoritarian Develepoment and US-Indonesian Relations, 1960-1968, Stanford University Press, březen 2008. Link: https://www.sup.org/books/history/economists-guns
16. Bevins Vincent, What the United States Did in Indonesia, The Atlantic, 20. října 2017. Link: https://www.theatlantic.com/international/archive/2017/10/the-indonesia-documents-and-the-us-agenda/543534/
17. Chomsky Noam, Indonesia, Master Card in Washington´s Hand, Le Monde Diplomatique, červen 1998. Link: https://mondediplo.com/Indonesia-master-card-in-Washington-s-hand
18. Gellately Robert a Kiernan Ben, The Specter of Genocide: Mass Murder in Historical Perspective, Yale University, červenec 2003. Link: https://www.cambridge.org/us/universitypress/subjects/history/twentieth-century-regional-history/specter-genocide-mass-murder-historical-perspective
19. Research Study -- Indonesia-1965: The Coup That Backfired, CIA.gov. Link: https://www.cia.gov/readingroom/document/00186624
20. Priest Dana, U.S. Instructed Latins On Executions, Torture, Washington Post, 21. září 1996. Link: https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1996/09/21/us-instructed-latins-on-executions-torture/f7d86816-5ab3-4ef0-9df6-f430c209392f/
21. LaFeber Walter, Inevitable Revolutions: The United States in Central America, str. 355, The Harward Crimson,
21. listopadu 1983.Link: https://www.thecrimson.com/article/1983/11/21/a-terrible-history-pbabmericans-can-only/
22. Valdevit Danielle, The Role of the Unites States in the Guatemalan Genocide, Syracuse University Libraries, The Undergraduate History Journal 14, 2020. Link: https://surface.syr.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1006&context=chronos
23. Blum Willam, Killing Hope: U.S. Military and C.I.A Interventions Since World War II, str. 71-82, 2008. Link: file:///C:/Users/harun/OneDrive/Dokumenty/Full%20text%20of%20_BLUM%20killing%20hope.pdf%20(PDFy%20mirror)_.html
24. Foreign Relations of the United States, 1964-1968, Volume XXIII, Congo, 1960-1968, Office of the Historian. Link: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1964-68v23/d1
25. Kornbluh Peter, Kissinger and Chile: The Declassified Record, The National Security Archive, 11. září 2013. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB437/
26. Z. Mickey, Nothing But Human Rights, MIT Western Hemisphere Project, 16. srpna 2001. Link: https://web.mit.edu/hemisphere/events/kissinger-chile.shtml
27. Schlesinger Arthur, Memorandum From the President´s Special Assistant (Schlesinger) to President Kennedy, Office of the Historian, 10. března 1961. Link: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1961-63v12/d7
28. Park Ju-Hyun, “Wipe Out All Life”: Postwar Liberalism and Mass Killing in Korea, The Funambulist, 31. srpna 2021. Link: https://thefunambulist.net/magazine/against-genocide/wipe-out-all-life-postwar-liberalism-and-mass-killing-in-korea
29. Varagur Krithika, Declassified Documents Outline US Support for 1965 Indonesia Massacre, National Security Archive, Financial Times, 2017. Link: https://nsarchive.gwu.edu/sites/default/files/media_mentions/declassified_files_outline_us_support_for_1965_indonesia_massacre.pdf
30. ETAN, 30 Years On Justice for Timorese Remains Elusive, genocidewatch.com, 12. listopadu 2021. Link: https://www.genocidewatch.com/single-post/30-years-on-justice-for-timorese-remains-elusive
31. Bevins Vincent, What the United States Did in Indonesia, The Atlantic, 20. října 2017. Link: https://www.theatlantic.com/international/archive/2017/10/the-indonesia-documents-and-the-us-agenda/543534/
32. Chomsky Noam, Indonesia, Master Card in Washington´s Hand, Le Monde Diplomatique, červen 1998. Link: https://mondediplo.com/Indonesia-master-card-in-Washington-s-hand
33. Gellately Robert a Kiernan Ben, The Specter of Genocide: Mass Murder in Historical Perspective, Yale University, červenec 2003. Link: https://www.cambridge.org/us/universitypress/subjects/history/twentieth-century-regional-history/specter-genocide-mass-murder-historical-perspective
34. Research Study -- Indonesia-1965: The Coup That Backfired, CIA.gov. Link: https://www.cia.gov/readingroom/document/00186624
35. Priest Dana, U.S. Instructed Latins On Executions, Torture, Washington Post, 21. září 1996. Link: https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1996/09/21/us-instructed-latins-on-executions-torture/f7d86816-5ab3-4ef0-9df6-f430c209392f/
36. LaFeber Walter, Inevitable Revolutions: The United States in Central America, str. 355, The Harward Crimson, 21. listopadu 1983.Link: https://www.thecrimson.com/article/1983/11/21/a-terrible-history-pbabmericans-can-only/
37. Valdevit Danielle, The Role of the Unites States in the Guatemalan Genocide, Syracuse University Libraries, The Undergraduate History Journal 14, 2020. Link: https://surface.syr.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1006&context=chronos
38. Blum Willam, Killing Hope: U.S. Military and C.I.A Interventions Since World War II, str. 71-82, 2008. Link: file:///C:/Users/harun/OneDrive/Dokumenty/Full%20text%20of%20_BLUM%20killing%20hope.pdf%20(PDFy%20mirror)_.html
39. Foreign Relations of the United States, 1964-1968, Volume XXIII, Congo, 1960-1968, Office of the Historian. Link: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1964-68v23/d1
40. Kornbluh Peter, Kissinger and Chile: The Declassified Record, The National Security Archive, 11. září 2013. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB437/
41. Z. Mickey, Nothing But Human Rights, MIT Western Hemisphere Project, 16. srpna 2001. Link: https://web.mit.edu/hemisphere/events/kissinger-chile.shtml
42. Schlesinger Arthur, Memorandum From the President´s Special Assistant (Schlesinger) to President Kennedy, Office of the Historian, 10. března 1961. Link: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1961-63v12/d7
43. Park Ju-Hyun, “Wipe Out All Life”: Postwar Liberalism and Mass Killing in Korea, The Funambulist, 31. srpna 2021. Link: https://thefunambulist.net/magazine/against-genocide/wipe-out-all-life-postwar-liberalism-and-mass-killing-in-korea
44. Varagur Krithika, Declassified Documents Outline US Support for 1965 Indonesia Massacre, National Security Archive, Financial Times, 2017. Link: https://nsarchive.gwu.edu/sites/default/files/media_mentions/declassified_files_outline_us_support_for_1965_indonesia_massacre.pdf
45. ETAN, 30 Years On Justice for Timorese Remains Elusive, genocidewatch.com, 12. listopadu 2021. Link: https://www.genocidewatch.com/single-post/30-years-on-justice-for-timorese-remains-elusive
Diskuse