Izrael - zrcadlo sionismu

12. 8. 2025 / Faisal Ismail

 

Tvrzení, že nebezpečí pramení z arabských států, je úsměvné a již dávno neplatí. Stejně směšná je i domněnka, že hrozba pochází od Palestinců. Ti nemají jediný tank ani jednu stíhačku! Stačí se jen podívat, v jakých žalostných podmínkách žijí. Je vyloučeno, aby jakékoli vnější faktory mohly způsobit rozklad Izraele. Nebezpečí pro Izrael však může vyvstat pouze z nitra sionismu. I nadále se nabízí tato otázka k zamyšlení.

Choulostivost sionismu

Téma sionismu je nadmíru choulostivé. Není divu, že se mu zainteresovaní lidé více než málo vyhýbají, neboť může jím přinést nemalé, mnohostranné potíže. Zvláště to platí v dnešním českém prostoru, kde je svoboda projevu, nejen k tomuto tématu často jednosměrná.

Na počátku je výstižné podotknout základní axiomy jednoznačné pro věcné uvažování:

• Sionismus se nerovná židovství. Jsou to odlišné kategorie.

• Antisionismus se nerovná antisemitismu. Jsou to rozdílné kategorie.

Antisionismus není a nesmí být projevem antisemitismu, ať už náboženského či rasového.

Položit rovnítko mezi antisionismem a antisemitismem může jen člověk postrádající vědomosti, pokud tedy sám není sionistou či prosionistou. Stručně řečeno, sionismus je ideologie a politické hnutí, kdežto židovství je monoteistické náboženství. To první se zformovalo na konci 19. století, kdežto to druhé je více než tři tisíce let staré s kořeny u proroka Abrahama (asi 1800 let př. n. l.). Žid může být sionistou, ale ne každý Žid je sionistou. Sionistou může být nejen žid, ale i křesťan, paradoxně i muslim či příslušník jiného náboženství, dokonce ateista nebo osoba bez vyznání. Mohou jimi být nejen Izraelci, ale i občané jiných států. Naše české politické prostředí je toho důkazem. Na nedostatek drobných politiků a aktérů si občané stěžovat nemohou.

Sionismus v centru pozornosti

Díky válce v pásmu Gaza se sionismus stává středem pozornosti nejen aktivistů a lidí činných v politice, ale především světového veřejného mínění, překvapivě i na Západě, kde donedávna o něm panovalo celkem kladně ustálené mínění.

Sionisté na celém světě mají jednolitý řád. Uplatňují mimo jiné obecně známý kodex „Absolutní oddanost sionismu“. Platí pro ně tichá, nenapsaná zásada, a to upřednostňování zájmů sionismu nad národními zájmy vlastních zemí.

Kde hledat přes globalizaci doktríny pravý sionismus? Rozhodně v Izraeli. V domovině sionismu nalezneme jeho teorii i praxi, nalezneme jednotu jeho obsahu a formy. Izraelský stát je skutečně živým dokladem této doktríny se vším, co k tomu patří.

Nelogika izraelské válečné logiky

Poohlédněme se nyní na nelogičnost oficiální izraelské válečné doktríny. V Pásmu Gaza probíhá likvidační válka proti civilnímu obyvatelstvu, vše pod záminkou sebeobrany proti terorismu hnutí Hamás. Jak je známo, je to podle Izraele a Západu teroristickou organizací. Připusťme, že stát jako takový může praktikovat/opětovat analogický teror teroristům. Tož, budiž. Položme si však klíčovou otázku: smí mezinárodně uznaný stát, jakožto právnická a politická entita, aplikovat teror na nevinném civilním obyvatelstvu stejně jako teroristická organizace? a to s odůvodněním, že za to mohou teroristé?

Připomeňme v bodech podložené zločiny izraelské armády v Pásmu Gaza, prováděné systematicky s předchozím úmyslem: Válečné zločiny, Zločiny proti lidskosti, Genocida, Blokáda a hladovění, Nucené vysídlování obyvatelstva, Mučení a špatné zacházení, Zničení civilní infrastruktury, Zničení obydlí, škol, zdravotnických objektů, mešit a kostelů, Útoky na zdravotnické a humanitární týmy a mnoho jiných zdokumentovaných hrůzyplných skutků a praktik.

Uveďme dva online příklady z všestranné aplikace teroru izraelskou armádou. Prvním je průmyslové vyvražďování nevinných dětí a žen, a vůbec bezbranných civilistů v Gaze. Druhým pak vyhladovění jako zbraň masového zabíjení. Zde nacházíme mrazivou symetrii s hladovou blokádou aplikovanou nacisty v bývalém Sovětském svazu během druhé světové války. Autorem takzvaného Hladového plánu byl zločinec Herbert Backe, jeden z představitelů Třetí říše, který se vyhnul trestu v průběhu norimberských procesů sebevraždou. Hladový plán v Gaze je inspirován nacistickým předchůdcem. Bestiální skutky Izraele mluví hlasitěji než slova.

Pro mnoho lidí je absurdní, jak a proč Izrael takto zachází s Palestinci. Palestinci totiž nebyli jedním z národů, které historicky utlačovaly židovské komunity. Byly to právě evropské národy, které s tajnou či otevřenou podporou oficiálních úřadů, a nemalou měrou i za účasti církevních představitelů, vykonávaly protižidovské pogromy po mnoho staletí – ve středověku, v raném novověku, v moderním věku, a dokonce i poválečně (příkladem Polsko v roce 1946 a Slovensko v roce 1945). Nelze zapomenout, jak Židé v Evropě vytrpěli desítky exodů, především ze zemí jako Anglie, Francie, Španělsko, Portugalsko, německé a italské státy/města, Litva, Rakousko, Rusko a další. Proč mají být Palestinci existenčně neprávem potrestáni za zločiny, které spáchal někdo jiný a s nimiž nemají nic společného? Probudí se jednou evropské svědomí?

Obavy o osud sionismu

Je třeba si uvědomit, že čím více zločinů vykonává Izrael na nevinných civilistech, tím rychleji se sionismus blíží svému nechtěném osudu. Tuto kauzální spojitost si zřejmě počal uvědomovat i západní sionistický establishment, kromě amerického. Právě proto, ze strachu o neblahý osud sionismu, jsme v poslední době svědky náhlého probouzení svědomí západních politiků k hrůzám systematicky spáchaným na nevinných civilistech v Pásmu Gaza, především na dětech a ženách. Toto probouzení ve skutečnosti nemá nic společného s lidskými hodnotami. Scény shazování potravin letadly na hlavy hladovějících lidí v Gaze nejsou nic jiného než tragikomickou fraškou. Vždyť jen stovky metrů daleko trvale stojí u přechodu do Pásma Gaza stovky naložených kamionů s humanitární pomoci, které Izrael nevpouští k zbídačeným dětem, ženám a ostatním civilistům. Přitom potraviny shazované na padacích představuje jen nepatrný zlomek nákladů těchto kamionů. Jde o politický marketing, propagandu hollywoodského stylu. Jde pouze o politiku řízení reputace a image. Je to demonstrativní přehlídka směřující k domácímu nahněvanému veřejnému mínění v západních zemích, které již skoro dva roky online sledují zvěrstva izraelské armády. Jde o jednu z forem politického Woke Washing.

Oficiální český postoj

Oficiální česká pozice je bohužel velmi zoufalá. Není divu, že hodně lidí pokládají dogmatický politický postoj k probíhající válce v Pásmu Gaza za pro-sionistický, a to velmi mírně řečeno. Naše politická garnitura bohužel není mentálně schopna rozumné, vyvážené politiky, a to nejen ve prospěch českých národních zájmů, ale nakonec i v zájmu samotného státu Izraele. Naši přední politici zcela postrádají sebereflexi. Totiž taková slepá věrnost slepému sionismu může být horší než obávaný antisionismus. Lapidárně řečeno, chybí zde charisma.

Za tím postojem je více důvodů. Prvním je apriori ideologická předpojatost a zaujatost české politické šlechty k izraelsko-palestinskému konfliktu, bez ohledu na činy a jednání ultra-sionistické a krajně pravicové státní moci Izraele. Zde chybí racionální uvažování, byť zlomek. Je to vskutku absurdní politická zaslepenost. Jistě za tímto postojem stojí islamofobie, arabofobie, selektivní rasismus, etnocentrismus, xenofobie a primitivně zjednodušené narativy. Zajímavá je myšlenka, byť abstraktní, že „komplex maličkosti“ anebo „postsocialistický komplex“ často paradoxně vede ke kompenzačnímu extremismu. Následkem se vytváří iracionální přesvědčení, liché myšlení a chování, včetně politického.

Politická hloupost v daném případě ubližuje ovšem Palestincům, ale rovněž ubližuje samotným židům, a co víc, v mnoha ohledech poškozuje české státní zájmy. Prostě, škoda je větší než zisk. Nelze si zde nevzpomenout na výstižnou klasifikaci hlouposti, kterou rozebírá výtečný italský profesor Carlo M. Cipolla v eseji „Základní zákony lidské hlouposti“ z roku 1976. Hlupák je ten, kdo škodí protějšku i sám sobě. Inu, tam, kde schází úsudek, tam se vytrácí moudrost.

Česká vláda by měla překonat neschopnost rozpoznat komplexnost Blízkého východu a obecně třetího světa. Měla by kriticky přehodnotit svou politiku, zaujímat racionální přístup a vyváženou politiku vůči takto vyhrocenému konfliktu ve výsostně důležité oblasti světa. Negativní dopady mohou být globální, nevyjímaje Evropu a Česko. Strukturální neznalost anebo amatérismus v české diplomacii není polehčující okolností od právní, morální a historické odpovědnosti.

Pozice české veřejnosti

Česká veřejnost neprojevuje náležitý zájem o dění v Gaze, jako je tomu patrné v jiných evropských zemích či v USA. Odpověď na otázku „proč tomu tak je“ si žádá odbornější analýzu. Namátkou však uveďme dvě důležité poznámky. První, celkem je známá generační česká apatie vůči politickému dění ve světě, zvlášť pak ve třetím světě. Charakteristika lhostejnosti nebo nezájmu o cizí starosti je výstižně vyjádřena hovorově takto „Co mě nepálí, tak mě nepálí“. Tady jde o záměrné zdůraznění původního rčení „Co mě nepálí, tak mě nebolí“.

Druhá poznámka, ve věci války v Pásmu Gaza se odehrává cíleně ostrá manipulace veřejného mínění domácími médií. České sdělovací prostředky, především veřejnoprávní, vesměs provádějí všechny známé způsoby manipulace; třeba selektivní prezentace informací, zkreslování a manipulace s fakty, ovlivňování emocionálních reakcí, absence plurality názorů aj. Zvlášť pak veřejnoprávní média se v tomto ohledu chovají spíše jako vyhraněná politická instituce, a to nejen k dění v zahraničí, ale rovněž k domácímu dění. Vnímavý pozorovatel bez velké námahy by dobře rozpoznal, kdo/kde je řídící síla.

Na závěr uveďme dvě (z mnoha) pomatené pošetilosti v duchu sionismu. První je propagandistická průpovídka izraelských státníků „Izraelská armáda je nejmorálnější na světe“. Druhá pošetilost, izraelský premiér Benjamin Netanjahu předává americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi nominaci na Nobelovu cenu míru.

Svět je opravdu plný výsměchů.