Šikana vojenského potěru

25. 8. 2025 / Jiří Kalát

 

“Fronta začíná až za námi,” zařval na mě s výsměchem tak sedmnáctiletý kluk z raftu, po té co jsem ho upozornil, že při čekání na projetí jezu jejich skupina předjela frontu několik desítek lodí. Nebylo čemu se divit, jeho učitel jel v raftu před ním. S cigaretou v koutku, vojenských sestřihem, nadřazeným šklebem, vojenskými šortkami a potetovanými svaly vypadal jako nějaká parodie na G. I. Joe vojáka z béčkového akčňáku.

Takhle skupina studentů nasedla do zelených lodí několik kilometrů před Českým Krumlovem. Na parkoviště je přivezly autobusy s vojenskou poznávací značkou a nevšimnout si jich bylo prakticky nemožné. Tolik vojenské zelené a oblečení s maskovacími motivy jsem neviděl na řece za předešlých několik poslední dní. 

K drobnému incidentu došlo na Jezu U Papouščí skály a mnozí by ho přešli mávnutím ruky. Jenže drobný incident může být symptomem a ty by se přecházet neměly.  

Parodie na vojáka, alespoň podle mého názoru, sedící ve člunu a blahosklonně pohlížející na studenty středních škol, jako by byli nějakou kořistí, představuje přesně ten obrázek armády, jenž málokdo chce vidět. Mohl bych začít tím, že na školních akcích je zakázáno kouřit, což by mělo platit i pro učitele, minimálně, když jede se studenty na raftu. A končit například tím, že by příslušníci Armády ČR měli pomáhat řešit svízelné situace nikoliv je využívat pro svoje obohacení či získání výhody. 

Vzhledem k fyzickým proporcím “zeleného kormidelníka” a jeho očividně agresivně laděnému chování se mu nikdo nepostavil na odpor. Osazenstvo prvních zelených lodí těsně následujících svého vůdce to ohodnotilo povýšeným úsměvem, ale s počtem projíždějících lodí, se výrazy ve tvářích měnily až do stádia zahanbení a studu. Nebyl to hezký pohled a nutil k zamyšlení. 

Jen několik dní  po incidentu na řece mně překvapila informace o tom, že trestní stíhání proti čtyřem českým vojákům, kteří byli obžalováni z úmrtíí afghánského zajatce, zastavila krátce před zahájením soudního procesu abolice prezidenta Petra Pavla. Zřejmě i zde platí, že “fronta na spravedlnost” začíná až za nimi. 

K incidentu došlo v říjnu 2018, kdy příslušník afghánských ozbrojených sil Vahidulláh Chán na základně Šindánd v Afghánistánu spustil palbu na české vojáky,  psovoda Tomáše Procházku zabil a další dva zranil. Chán byl okamžitě zadržen, později vyslýchán českými vojáky. Podle obžaloby čeští vojáci Afghánce několikrát udeřili do obličeje, ten začal silně krvácet, což vojáci ignorovali, zajatci neposkytli lékařskou pomoc a on zemřel. Prohlášení jednoho z přítomných vojáků mluví asi za vše: „Já se o to postarám, už je tady ten zmrd?“

"Prezident republiky po pečlivém posouzení všech okolností tohoto případu zohlednil zejména mimořádnost válečné situace, v níž k prošetřovanému incidentu došlo,"  uvedla prezidentská kancelář jako jeden z argumentů zastavení procesu potrestání českých vojáků. Jenže ona válka jako taková je mimořádná situace a právě proto zde k vraždám, bití či znásilnění dochází. Aby se těmto excesům mohli zabránit, bylo vytvořeno například Mezinárodní humanitární právo, vojenské soudy a mnoho dalších institucí či dohod. Bez finálního potrestání pachatelů, však nic z toho nemá cenu ani papíru, na kterém jsou dané směrnice, zákony či smlouvy napsané.   

Shrnuto slovy prostého civilisty: “Vojáci se ze zajatce pokusili vymlátit informace až ho prostě umlátili k smrti a nyní dostali milost”. Jaký vzkaz situace vysílá směrem k armádě i směrem k civilní společnosti? 

Vojákům to dává jasně najevo, a pokud prošli stejnou školou jako naši známí z Vltavy, tak jistě ne poprvé, že si mohou dělat, co chtějí a ono jim to projde.  

Civilní společnosti pak zasévá do hlavy myšlenku, jestli potřebujeme vojáky stojící nad zákonem, kteří při první příležitosti využijí zdroje armády pro upevnění svého postavení a získání výhod. V historii, ale také současném světovém dění, by to nebylo poprvé, kdy pod příkrovem slibu vítězství a míru si páni vojáci neprosadili výhody pro sebe a své blízké. 

My jako stát i jako společnost, a zvláště pak v dnešní době, potřebujeme silnou a kvalitní armádu. Potřebujeme však armádu, která nebude šikanovat své občany, jelikož je má naopak chránit, a bude bojovat proti nepříteli bez toho, aby se dopouštěla zvěrstev, mučení či genocidy. Potřebujeme tak armádu stejně efektivní jako morální, bez kombinace obou vlastností, se nebudeme nijak lišit o států, kteří páchají genocidy 21. století, jako například Rusko, Izrael i mnohé další. 

Ztráta svobody, stejně jako základních principů liberální demokracie, začíná malými kroky a drobnými ústupky! Je pak naprosto jedno, jestli jde o krytí násilí na zajatcích nejvyšším velením nebo prohlášení vojenského potěru na Vltavě: “Fronta začíná až za námi!”