Bruselské střípky – „Suši v pohřebním salonu“

20. 5. 2026 / Pavel Tychtl

V bezprostřední blízkosti našeho domu se nachází nemocnice svatého Michala a domov pro seniory. Ti měli ještě donedávna výhled přímo na pohřební ústav. Pohřebními ústavy se to v naší ulici jen hemží a nové stále přibývají. Cestou do nemocnice tak příchozí mine „Good bye funerals“ v místě, kde byl ještě donedávna obchod s květinami. Ve vitríně je namísto tulipánů a narcisů umístěna rakev v pastelových barvách. Provozovatelem jiného pohřebního ústavu „Human objects“ byl také náš soused, který je nyní již několik v důchodu V době, kdy pohřební ústavu ještě provozoval, občas zaparkoval s pohřebním vozem před svým domem. A protože jde o laskavého člověka, nabízel mi příležitostně, ze mne odveze do práce. S díky jsem to odmítal, i když jsem si občas představoval překvapené reakce kolegů, když bych ráno před naší kancelářskou budovou vystupoval z pohřebního vozu.

Nový pohřební ústav je i na rohu naší ulice, kde bylo po dlouhá léta kadeřnictví, které provozovali dva sympatičtí Španělé. Žijeme tedy v blízkosti memento mori a pohřebním ústavům se na rozdíl od mnoha jiných živností velmi dobře daří.

Jedinou výjimkou je pohřební ustav naproti domovu pro seniory, o kterém jsem psal na začátku. I když byl na stejném miste dlouhá léta a patřil k jedné z nejstarších institucí tohoto druhu v naší čtvrti, z nějakého důvodu skončil. Po nějaké době se na stejném místě objevila pizzeria a když ani ta nezaznamenala velký úspěch, nový nájemce tam nyní prodává suši. Ti, kdo znají místní historii se místu nejspíš vyhýbají obloukem, ale zda se, že se obchodu i navzdory historii daří. Pokaždé, když jdu kolem myslím na to jak lidská společnost dokáže být nesentimentální, a tak tam, kde kdysi byl vystaven seznam nabízených pohřebních služeb, visi dnes nabídka různých druhu suši „to go“.

Příště o tom, kde jsou ty knihy.