Jak Češi v Praze v pátek oslavovali svůj útlak
16. 5. 2026 / Jan Čulík
čas čtení
4 minuty
V předvečer svátku tzv. sv. Jana Nepomuckého dne 16. května se v pátek na Vltavě v Praze konaly obří katolické orgie, navštívené obrovským množstvím lidí.
Nakonec proč by se lidi nemohli jít podívat na benátské lodice na Vltavě nebo poslouchat koncert, i když hráli docela pokleslou, komerční hudbu.
Jenže mně přijde docela ironické, že oslavou toho pofidérního světce Jana Nepomuckého Češi nevědomky oslavují svůj minulý útlak.
Osobní přiznání: Já sám jsem Jan Nepomucký a mám dnes, 16. května svátek. Když jsem se v dávné minulosti narodil, můj otec byl nadšeným katolíkem a tak mě pojmenovali po tomto "světci". K stáru to katolictví otce už poněkud přešlo, pojmenování svého prvorozeného syna po pochybném světci však můj otec hájil. Říkal: Češi byli v osmnáctém století považováni za druhořadý národ, protože neměli řádného světce. Kanonizace pražského Jana Nepomuckého jej v katolickém světě povýšila mezi významné národy.
Tak jak to bylo?
Umělá inteligence vysvětluje:
Jan Nepomucký byl kanonizován (prohlášen za svatého) 19. března 1729 papežem Benediktem XIII. [1]
Svatořečen byl zejména kvůli svému mučednickému postoji. Podle legendy raději podstoupil krutou smrt, než aby králi Václavu IV. prozradil zpovědní tajemství královny. Dalším klíčovým důvodem pro kanonizaci byl objev údajně neporušeného jazyka při otevření jeho hrobu v roce 1719, což církev uznala jako zázrak. [1, 2, 3]
Více podrobností o jeho životě a legendě si můžete přečíst v encyklopedii na Muzeu Karlova Mostu nebo na turistickém portálu Kudy z nudy.
Po katastrofě na Bílé Hoře, kdy se české království stalo plně rakousko-uherskou kolonií, byl z devadesáti procent protestantský národ násilně rekatolizován.
Sto let po Bílé Hoře byla už tato rekatolizace víceméně dokončena, ale problém bylo pořád povědomí Jana Husa, který zůstával v českém vědomí jako vynikající hrdina.
Proti tomu bylo nutno začít aktivně bojovat a tak si propagandistické oddělení katolické církve vymyslelo jmenovce Jana Husa, Jana Nepomuckého.
Velkým problémem katolické církve bylo, že se po celou dobu rakousko-uherské okupace českého království stoprocentně mocensky identifikovalo s vládnoucí Vídní. Identifikace církve se světskou mocí je vždycky diskreditující a problematická.
Ve snaze vykonstruovat obraz někoho, kdo by mohl vymazat vzpomínku na hrdinského Jana Husa, si katoličtí propagandisté v roce 1729 vymysleli nesmysl, že prý král Václav IV. ve čtrnáctém století chtěl, aby mu Jan Nepomucký sdělil, co mu říkala jeho manželka při zpovědí, a protože ten odmítl porušit katolické zpovědní tajemství, Václav IV. ho tedy nechal zabít a pak ho prý hodil z Karlova mostu do Vltavy. Skutečně jsme si jisti, že toto se ve čtrnáctém století opravdu stalo? A svědectví, že prý katoličtí hodnostáři nalezli v roce 1719 v Nepomukově rakvi údajně neporušený jazyk, je jistě také naprosto spolehlivé.
Ta propaganda, která Čechům v osmnáctém století vnucovala toho Jana Nepomuckého, byla tak intenzivní, že sochy Jana Nepomuckého jsou dodneška skoro v každé vesnici.
Když bylo Česko kolonií Sovětského svazu, byla všude prosovětská propaganda, rudé prapory, hesla "Se Sovětským svazem na věčné časy", a tak dále. Naštěstí byla prosovětská propaganda vyrobena z netrvalého materiálu, z látky nebo z papundeklu. Takže dávno zmizela.
To není případ katolické propagandy vnucující českému národu uměle vykonstrovaný příběh Jana Nepomuckého. Propagandistické sochy světce, vyráběné z kamene ve velkém měřítku, jsou s námi dodnes.
Nic nemám proti tomu, aby si Pražáci užívali zábavních akcí na řece Vltavě, ale možná by mohli vědět, co se oslavuje.
PS. Stejnou oslavou útlaku byla znovuvýstavba mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí, který demonstranti z dobrých důvodů v roce 1918 zničili.
279
Diskuse