Summit NATO: Otázka evrospké bezpečnosti

6. 7. 2026

Na rozdíl od vzájemných obvinění ze strany evropských a amerických atlantistů nezačaly problémy NATO až s politickým vzestupem prezidenta Donalda Trumpa v roce 2016. Jde o strukturální problém: konkrétně se zájmy a priority USA a Evropy od konce studené války stále více rozcházejí.

NATO bylo založeno s jediným cílem – odradit mocného sovětského soupeře od vpádu do západní Evropy. Nebylo vytvořeno pro svět po roce 1991, v němž je Evropa více než schopná řídit své vztahy s Ruskem prostřednictvím uvážlivé kombinace odstrašování a dialogu. Pro USA již neexistuje žádný přesvědčivý důvod, aby i nadále vystupovaly jako hlavní garant bezpečnosti v regionu, zejména v době, kdy se americké priority přesouvají do indicko-pacifického regionu a na západní polokouli.

Pokusy předchozích prezidentů o vyvážení transatlantických vztahů byly neúspěšné, protože problém plně nepochopili. Jádrem problému není to, že by evropské státy měly více utrácet na obranu, ale že musí převzít konkrétní funkce a schopnosti, které jsou nedílnou součástí evropské bezpečnosti.

Iniciativa administrativy pro NATO 3.0, kterou vede náměstek ministra obrany pro politiku Elbridge Colby, je prvním skutečným pokusem USA institucionalizovat rámec nejen pro sdílení zátěže, ale i pro její přesun. Probíhající snižování počtu vojáků Pentagonu je důležitým krokem směrem k europeizaci evropské obrany a v následujících letech by na něj měly navázat ještě výraznější škrty s cílem omezit přítomnost amerických sil na přibližně 20 000 vojáků. Ti budou zodpovědní hlavně za logistiku, údržbu a další podpůrné úkoly.

Administrativa si uvědomuje, že pokud má být tento proces úspěšný, musí být omezování vojenské přítomnosti našim evropským partnerům předloženo jako hotová věc. Jakýkoli pokus o dosažení konsensu ohledně vojenské přítomnosti v rámci NATO by totiž narazil na neúprosnou byrokratickou a politickou obstrukci ze strany evropských lídrů. Jejich cílem je udržet USA v roli garanta bezpečnosti regionu.

Omezení musí být doprovázeno přísným rozdělením úkolů v rámci aliance. Jakékoli snahy o dosažení společného postoje NATO vůči Číně jsou od samého počátku odsouzeny k naprostému neúspěchu, vzhledem k tomu, že USA a Evropa mají vůči Pekingu zcela odlišné zájmy. Odvrátily by tak pozornost evropské složky NATO od toho, na co by se měla plně soustředit, a to na převzetí primární odpovědnosti za svou obranu.

Přiměřené omezování závazků USA, ačkoli je zásadní a mělo být provedeno již dávno, je však pouze jednou ze složek toho, co je zapotřebí k oživení transatlantických vztahů. Zkušenosti z války na Ukrajině ukázaly, že USA se nemohou trvale stahovat z Evropy, zatímco jejich partneři v NATO zůstávají uvězněni v eskalující spirále s Ruskem.

USA by v souladu s vizí NATO 3.0 měly podniknout kroky k tomu, aby se aliance znovu zavázala ke svému původnímu mandátu územní obrany v rámci trvale vymezených hranic. V personálním obsazení aliance, ve veřejných sděleních, v intelektuální produkci i v celkovém organizačním étosu by se mělo odrážet, že NATO existuje proto, aby splňovalo náročné bezpečnostní požadavky svých členů, a nikoli proto, aby sloužilo jako prostředník pro prosazování demokracie.

Je v zájmu USA zdůraznit, že evropské odstrašování musí být, má-li být účinné, vyváženo formami pragmatické spolupráce mezi Východem a Západem. Pokud má Bílý dům v úmyslu přizpůsobit rozsah vojenské přítomnosti USA v Evropě, bylo by promarněnou příležitostí nespojit probíhající snižování počtu vojáků s širším bezpečnostním dialogem s Moskvou. Tento dialog by měl být zaměřený na získání ruských ústupků. Mezi tyto ústupky mohou patřit omezení nasazení sil na východním křídle NATO, závazek Ruska, že se nebude dopouštět aktů agrese proti zemím NATO, a dialog o kontrole zbraní.

Jedná se jak o chytrou politiku, tak o rozumnou strategii. Je zcela v zájmu Evropy podporovat diplomatická opatření a mechanismy pro předcházení konfliktům, které by snížily celkovou zátěž Evropy v oblasti odstrašování. Stejně tak by bylo snazší prosadit omezování vojenské přítomnosti u skeptiků na Kapitolu a institucionalizovat jej jako pilíř americké politiky v nadcházejících letech, pokud by to bylo součástí balíčku opatření pro stabilnější evropský řád, který by zahrnoval konkrétní kompromisy ze strany Ruska.

Aliance jsou vždy prostředkem k dosažení cíle, nikdy cílem samy o sobě. Ačkoli USA z NATO čerpají určité geostrategické výhody, organizace se odchýlila od svého základního poslání způsobem, který je stále více v rozporu se základními americkými zájmy. Poprvé od roku 1991 se naskýtá příležitost k řízené rekalibraci NATO, která nejenže přispěje k vyváženějším transatlantickým vztahům, ale také vytvoří podmínky pro mír a stabilitu na východním křídle NATO.

Oživení aliance bude vyžadovat jasnou strategickou vizi a dostatek politické vůle. Bílý dům tím, že učinil první krok, položil základy, které by měly být jednoznačně potvrzeny na příštím summitu v Ankaře a v následujících letech dále upevněny.

 

Celý článek v angličtině ZDE