Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

KVIFF 2026: Tichá přítelkyně: První, a to vynikající, ale nikoliv moc srozumitelný film

4. 7. 2026 / Jan Čulík

čas čtení 4 minuty

Shodou okolností byl první film, který jsme zhlédli letos v Karlových Varech, téměř tříhodinový, snímek nazvaný Tichá přítelkyně od maďarské režisérky Ildikó Enyedi (20250. Ale - maďarský?

Film má uveden jako země výroby Německo, Francii i Maďarsko a mezi mnoha institucemi se na jeho výrobě podílela i německá kulturní televizní stanice ZDF. S níž máme své (špatné) zkušenosti, když jsme připravovali mezinárodní animovaný dětský televizní seriál a editoři z ZDF do scénáře neustále obsesívně vrtali, vnucovali tvůrcům editační principy své stanice, tak jsem byl zvědav, do jaké míry zvorali tento film.

Vůbec se jejich editace neprojevila. Film je to vynikající, i když musím přiznat, že tak trochu nevím, o čem je. Vynikající kamera, vynikající režisérský výkon, Hned zpočátku jsem si povšiml systematického ozvláštňujícího režisérsko-kameramanského triku: v záběrech je zpočátku často hlavní osoba rozostřená a kamera se zaostřením soustřeďuje na nějaký zdánlivě podružný detail v záběru.

Film je od samého počátku obrovskou poctou přírodě, stromům, rostlinám, a vztahu přirozeného světa k světu člověka. Od samého počátku komunikuje prostřednictvím dlouhých, přírodních, filozofických záběrů.

Ve fimu se proplétají tři příběhy. Začíná vlastně tím, že hongkongský neurovědec, profesor přijede poskytnout sérii přednášek na německé univerzitě, kde hovoří o tom, že se snaží analyzovat, jaký je rozdíl mezi vnímáním dospělého člověka a kojence. Informuje, že zjistil, že zatímco dospělý člověk vnímá tak, že se soustředí na jednu věc a všechny ostatní vytěsní, kojenec vnímá kolem sebe všechno, Je tomu tak, jako by jeho mozek, jehož všechny části jsou intenzivně funkční, byl pod vlivem nějaké silné stimulující drogy.

Brzo po přednáškách hongkongského profesora dojde ke covidu a profesor uvízne na německé univerzitě úplně sám, jen v přítomnosti jednoho poněkud nerudného správce, s nímž se však nakonec spřátelí a prostřednictvím překladu v mobilu (správce neumí jiný jazyk než němčinu) mu vysvětlí podstatu svého výzkumu.

Ten se během filmu posune od zkoumání kojenců k zjišťování, zda něco komunikují rostliny a k pokusům zpřístupnit jejich komunikaci lidem. Na tomto výzkumu se podílí jak hongkongský profesor, tak různí nadšení botanici, včetně nesmírně nadané dívky na německé univerzitě někdy kolem roku 1908, kterou při přijímání na vysokou školu (dosud tam žádné dívky neměli) tvrdě zesměšňují a terorizují přijímací němečtí profesoři. Film je mozaika tří příběhů, jednoho z předcovidové a z doby covidu o hongkongském profesorovi, druhého o nadané botanistské z roku 1908 a třetí o dvou mladých lidech, kteří se v roce 1972 snaží zjistit, co jim komunikuje pelargonie...

Ta "tichá přítelkyně" je brovský strom jménem jinan dvoulaločný, který roste od 19. století na univerzitním kampusu v Německu, kde se zmíněné příběhy odehrávají. A proč "přítelkyně"? Tyto stromy existují totiž ve dvou pohlavích a tento strom je rodu ženského.

Celé je to pozoruhodná poetická mozaika. Opravdu to stojí za to sledovat. Jestlipak se takový film někdy dostane do normální distribuce českých kin? Možná je to film jen pro fajnšmekry na festivale, jako jsou Karlovy Vary.

Mimo jiné je ten film obrovskou poctou mezinárodní spolupráci. Už jsem se zmínil, že je maďarsko-francouzsko-německý, ve filmu se hovoří čínsky, německy, anglicky, francouzsky, a závěrečné titulky byly obrovským seznamem naprosto mezinárodního, mnohočetného výrobního filmového týmu. Je to celé taková monumentální, mezinárodní pocta vztahu člověka a rostlin a stromů.

KVIFF 2026