Ruský vůdce údajně tento týden řekl Donaldu Trumpovi, že jeho „speciální vojenská operace“, která nyní vstupuje do pátého roku, probíhá podle plánu. Trump mu možná věří. Západní analytici rozhodně ne. Vzhledem k vojenským neúspěchům a obrovským ztrátám čelí jeho režim rostoucímu domácímu ekonomickému a veřejnému tlaku, aby válku ukončil. Putin se však zřejmě domnívá, že jeden poslední velký úder může konečně zlomit vůli Ukrajiny. Trumpovo obnovené vměšování – po měsících nečinnosti poslal minulý víkend své posly, Jareda Kushnera a Steva Witkoffa, zpět do Moskvy (poprvé také navštívili Kyjev) – udržuje v Kremlu iluze o vítězství. Nyní se hovoří o dalších jednáních. A mezitím Putin zabíjí a zabíjí. Každý den je zločinem proti lidskosti.

Tato perspektiva každodenního masového zabíjení, bujících válečných zločinů, podvýživy, bezdomovectví a obnoveného rozsáhlého vysídlování ukrajinských civilistů – tato sílící ruská teroristická kampaň – je nesnesitelná. Proč tedy západní spojenci a NATO nezasáhnou, aby tomu zabránili?

Hlavním důvodem je chronická rozpolcenost a nespolehlivost USA, která z Ukrajiny udělala zdánlivě neřešitelnou věčnou válku. Bývalý prezident Joe Biden v roce 2022 hodil Ukrajincům záchranné kruhy, poté je však nechal, ať se topí nebo plavou. Trump se od té doby snaží je utopit. Přestože se podařilo zastavit pozemní invazi a přenést boj do srdce Ruska, je Ukrajina vůči leteckým útokům zranitelnější než kdy jindy. Je to z velké části proto, že Trump ustoupil od svého slibu umožnit Ukrajině vyrábět protiletadlové rakety Patriot a pozastavil dodávky zbraní. Evropě se zatím nepodařilo tuto mezeru zaplnit. Trumpovo podlézání a oslavování Putina, které bylo k vidění na loňském odpudivém summitu na Aljašce, a jeho šikanování prezidenta Volodymyra Zelenského podkopávají ukrajinský odpor, evropskou bezpečnost i naděje na urychlené urovnání. Cenu za to platí bezbranní civilisté.

Mnozí Ukrajinci jsou válkou unaveni. Podle nedávného průzkumu se asi 60 % vyslovuje proti postoupení území Donbasu Rusku, ale podobný počet by podpořil příměří, podložené západními bezpečnostními zárukami, které by zmrazilo současné pozice. Většina Rusů také chce, aby to skončilo. A stejně jako Moskva i Kyjev pociťuje finanční tísně, navzdory půjčce od EU ve výši 100 miliard dolarů. Je zřejmé, že je možné dosáhnout dohody. Putin však (stejně jako Trump v případě Íránu) veřejné mínění ignoruje. Lhostejnost autoritářských vůdců k vůli lidu, natož k celosvětovému mínění, je dalším důvodem, proč se nekonečné války šíří. Ať už jde o konflikt na Ukrajině, v Gaze nebo v Íránu, obyčejní lidé, kteří vše sledují z okraje dění, se cítí bezmocní a neschopní ovlivnit události. Zvyklost s postupem času otupuje smysly. Celá ta hrůza je děsivá a znepokojující. Je snazší odvrátit zrak.

Vladimir Putin a Donald Trump se setkávají ve vojenském areálu Elmendorf-Richardson na Aljašce, 15. srpna 2026. Fotografie: Julia Demaree Nikhinson/AP

Úsilí o zastavení americko-izraelské války proti Íránu, která začala v únoru a nyní se rozšířila až k Rudému moři (Trump, jak si jistě pamatujete, tvrdil, že potrvá jen pár týdnů), a neúprosného násilí v okupované Palestině po roce 2023 je, stejně jako na Ukrajině, brzděno absencí důvěryhodných a nezávislých mírových procesů. To je další významný faktor, který živí moderní fenomén nekonečných válek. Trump se neohrabaně vložil do sporu mezi Kyjevem a Moskvou a bezostyšně se přiklonil na jednu stranu. V žádném okamžiku se nezabýval tím, zda je Putinova válka, kterou si sám zvolil, správná či nesprávná. Jeho cílem nebylo zachránit životy, ale získat Nobelovu cenu míru (a navíc lukrativní ruské energetické kontrakty).

Sobecké pohnutky podobně zmařily naděje na záchranu civilistů v Gaze před izraelskou armádou a hnutím Hamás. Trumpova „rada pro mír“ a dvaceti bodový plán jsou především prostředkem k uspokojení jeho ega a chamtivosti, nikoli věrohodnou cestou ven z politické, vojenské a humanitární slepé uličky. Co se týče ukončení íránské katastrofy, americký prezident o ni ztratil zájem. Jeho odmítání – podobně jako u Putina – přijmout zřejmé skutečnosti, přiznat, že se mu nepodařilo dosáhnout válečných cílů, a hledat kompromis s Teheránem oslabuje regionální zprostředkovatele a spojence z perského zálivu, kteří se oprávněně obávají, že boje se budou táhnout donekonečna. Zoufale jsou zapotřebí nestranní míroví vyslanci s mandátem OSN, kteří by přiměli obě strany k dohodě.

Věčné války vznikají a zakořenují se v nepřítomnosti autoritativních, univerzálních právních rámců, které by všichni respektovali a dodržovali. Pohrdání, které projevují Trump, Putin a izraelský premiér Benjamin Netanjahu vůči základním principům poválečného světového řádu – právnímu státu, národní suverenitě, dohledu a vymáhání práva Mezinárodním soudním dvorem a Mezinárodním trestním soudem – přímo přispívá k prodlužování konfliktu. Jakmile jsou pravidla odsunuta stranou, je vše dovoleno. To nevyhnutelně vedlo k zvěrstvům v podobě válečných zločinů, jaká zažívá Gaza od masakrů 7. října; v Buchě, Mariupolu a dalších městech po celé Ukrajině; a v Minabu na jihu Íránu, kde americká řízená střela Tomahawk údajně zabila více než 100 školaček v únoru. Pachatelé téměř bez výjimky unikají trestu. Je to beztrestnost povýšená na zákon. Je to věčná anarchie.

Dalším stále častějším rysem nekonečných válek je bránění plné veřejné kontrole a zodpovědnosti prostřednictvím nezávislých médií a vyšetřování OSN. Od začátku války s Hamásem izraelská armáda přísně omezuje přístup mezinárodních novinářů do Gazy. Navzdory úsilí odvážných reportérů tato politika nevyhnutelně zamlžuje a zkresluje skutečný obraz toho, co se tam děje, a to nejen pro Izraelce. Stejně tak americký ministr obrany Pete Hegseth zveřejňuje pouze omezené a selektivní informace o operacích souvisejících s Íránem. To vedlo například k nedostatečnému informování o rozsahu a nákladech úspěšných íránských útoků na americké základny v Perském zálivu. Ruská státní média rutinně cenzurují zprávy z Ukrajiny. Většina Rusů nemá ani tušení, jak špatně se válka vyvíjí. Obecně řečeno, neznalost veřejnosti napomáhá zneužívání a prodlužuje konflikt.

Věčné války jsou v konečném důsledku způsobeny selhávajícími, pošetilými vůdci. Jistě, generálové dělají chyby. V boji věci málokdy jdou podle očekávání. Chytré strategie se obrátí proti nim. Jádrem problému jsou však politici, kteří slibují příliš mnoho, podceňují své protivníky, ignorují méně „mužné“, mírové alternativy, domnívají se, že stojí nad zákonem, nechtějí přiznat chyby – a bez studu či výčitek lžou přímo do očí. Jedná se o prastarý problém, pro který neexistuje rychlé řešení. Ukrajinský lid, který čelí pekelnému období, však nyní naléhavě potřebuje další pomoc.

Západní demokracie nemohou nečinně přihlížet, zatímco počet civilních obětí barbarských útoků Moskvy každým dnem stoupá. NATO musí konečně přejít do ofenzívy, jasně dát najevo, že další válečné zločiny nebudou tolerovány, pohrozit leteckými údery na ruské odpalovací základny dronů a raket (jak již bylo dříve opakovaně vyzýváno zde) – a donutit Putina ustoupit, než se jeho „věčná válka“ stane válkou vše 

Zdroj v angličtině ZDE