Pro izraelskou politickou elitu je snad nejtěžší to, že se jedná o příběh vyprávěný výhradně v hebrejštině 24 anonymizovanými izraelskými vojenskými zasvěcenci, z nichž mnozí pocházejí z elitních jednotek.

Dokument zachycuje širokou škálu názorů, které všechny vedou ke stejnému závěru: účast na programu masového zabíjení, kde existovalo jen málo hranic mezi bojovníky a civilisty, ve válce, v níž bylo zabito více než 73 000 Palestinců. Někteří popisují, jak se za své zkušenosti stydí. Někteří zaujímají neutrální postoj. Jiní popisují vzrušení a pocit „zábavy“, čímž ospravedlňují své činy.

Film bude mít premiéru v amerických kinech 30. září, plány na mezinárodní distribuci budou oznámeny v nejbližší době. Vlny ovací sílily mezi těmi několika, kteří film viděli ještě před newyorskou premiérou, avšak v Izraeli vyvolal film zcela odlišnou reakci.

Pravicoví politici se rychle vrhli na obvinění jeho režisérů – izraelských filmařů a držitelů Oscara Yuvala Abrahama a Rachel Szorové – ze „zrady“. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který již dlouho chová antipatii vůči kritickým médiím, ve středu prohlásil, že bude usilovat o nové zákony, které zbaví občanství lidi, kteří podle něj „pošpiňují“ izraelské vojáky.

Demonstranti a členové krajně pravicových skupin zašli ještě dál a volali po násilí proti této dvojici a po zbourání jejich domů. Před domem rodičů Rachel Szorové ve středním Izraeli demonstranti volali po „trestu smrti pro zrádce“.

Úvodník v levicově orientovaném deníku Haaretz varoval, že jejich životy jsou reálně ohroženy. Desítky organizací na ochranu lidských práv a míru v Izraeli se spojily na obranu tvůrců filmu, stejně jako mezinárodní organizace na ochranu svobody tisku.

Náhlá a zuřivá reakce, a to i uprostřed bouřlivé volební kampaně, v níž je ústředním tématem postoj Izraelců k válce v Gaze, překvapila dokonce i ty z izraelské levice a komunity bojující za lidská práva, kteří jsou již dlouho terčem podobných obvinění.

Odpor vůči tomuto dokumentu je jednak důkazem jeho síly a jednak dokladem toho, jak izraelská pravice využívá film, který většina lidí dosud neviděla, k vytvoření vlastní verze toho, co podle ní tento film představuje.

Kritici v Izraeli se chytili dlouhodobě zastávané myšlenky, že Izraelci by neměli kritizovat svou zemi před zahraničním publikem.

Ofer Winter, kontroverzní bývalý pravicový armádní důstojník, který se stal politikem, prohlásil na volebním shromáždění své strany „Lid Izraele“ v Rishon LeZionu: „Izraelský občan, žid, sklízí bouřlivý potlesk za to, že vyšel na veřejnost a pomlouvá a hanobí svůj vlastní lid.

„Chápu, že se bojíte vrátit do Izraele,“ posmíval se režisérům. „Máte pravdu. Nemáte se k čemu vracet. Je to hanba a ostuda vrátit se poté, co jste plivli do tváře svému vlastnímu lidu.“

Pravicový novinář Yehuda Schlesinger z Kanálu 14, stanice považované za mluvčího Netanjahua, zašel ještě dál, když prohlásil, že Abraham a Szor by měli být „pronásledováni“ a „loveni“, aby se nemohli vrátit do Izraele, a popsal ovace v Benátkách jako „25 minut antisemitského potlesku“.

Ve středu se do debaty zapojil i Netanjahu, který oznámil, že předloží dva návrhy zákonů proti „hanobení“ izraelských vojáků a státu Izrael.

„Zrušíme občanství každému, kdo po celém světě hanobí vojáky IDF – tvrdě to pocítí na vlastní kapse.“

V některých případech se výhrůžky násilím staly skutečností.

Ve středu novinář Haggai Matar, ředitel levicově orientovaného nezávislého časopisu +972 Magazine a portálu Sicha Mekomit (Local Call), kde ve spolupráci s deníkem Guardian vyšla Abrahamova první reportáž o těchto obviněních, uvedl, že do jejich kanceláří vnikli pravicoví aktivisté, kteří si tento vpád natočili na video.

„Diskuse o NAZA byla milionkrát výraznější než oznámení sankcí ze strany Velké Británie,“ uvedla Dahlia Scheindlinová, izraelská odbornice na politiku a průzkumy veřejného mínění, která píše sloupek pro deník Haaretz, a dodala, že pravice využívá současné nemožnosti Izraelců film zhlédnout a utvořit si vlastní názor.

„Dokud ho lidé nevidí, lze z něj udělat něco volebně silného, co Izraelci v současné době nedokážou demystifikovat.“

Film také přichází uprostřed výrazně zhoršující se atmosféry vůči odlišným názorům, která je napjatá od smrtícího útoku Hamásu na jižní Izrael 7. října 2023, přičemž film zpochybňuje dlouho udržované očekávání, že izraelská média v době konfliktů praktikují autocenzuru.

Vzhledem k tomu, že Izrael je na mezinárodní scéně stále více izolován jak kvůli situaci v Gaze, kde nezávislé vyšetřování OSN zjistilo, že Izrael pokračuje v páchání genocidy, tak kvůli rostoucímu násilí ze strany osadníků na okupovaném Západním břehu, zdá se, že film zasáhl i složitější strunu v kolektivní psychice Izraele.

Nadcházející říjnové volby v Izraeli působily jako katalyzátor pro pravicové strany v zemi, jejichž rétorika se pod vedením Netanjahuovy krajně pravicové koalice stala tvrdší a extrémnější.

Aktivisté za lidská práva, kritičtí novináři, levice v širším smyslu a dokonce i idea nezávislé justice jsou již dlouho krajní pravicí prezentováni jako vnitřní nepřátelé; zdá se, že se tato strana snaží film zneužít jako zbraň proti širší komunitě kritiků Izraele a jeho armády.

Samotná extrémní reakce Netanjahua a jeho spojenců byla odsuzována.

Komentátor deníku Yedioth Ahronoth Nahum Barnea označil výzvy k odebrání občanství tvůrcům filmu za „bláznivé“.

Bývalý šéfredaktor deníku Jerusalem Post Yaakov Katz napsal: „Takový krok nejenže Izrael neposiluje, ale vyvolává dojem, že máme co skrývat a bojíme se kritiky. Vypadá to, jako bychom se báli postavit se za naši pravdu a za to, v co věříme.“

A pro Etana Nechina z deníku Haaretz, který film viděl na tiskové projekci v New Yorku na začátku tohoto týdne, je reakce na film NAZA příznakem vážného problému.

„Ve zdravé demokracii by byl film NAZA uveden ve večerních zprávách, jeho obvinění by vyvolala veřejné pobouření a stát by slíbil důkladné vyšetřování,“ napsal. „Místo toho byli Abraham a Szor po benátské premiéře filmu prakticky donuceni k exilu.“

Zdroj v angličtině ZDE