Zloději času
10. 11. 2026 / Ivan Větvička
čas čtení
9 minut
Pachateli, který by v Itálii ukradl
kabelku za 1 900 eur, hrozí bez přitěžujících okolností 0,5 – 3 roky vězení.
Pokud by se někdo zapojil do rabování během demonstrací, hrozí mu 8 – 15 let
odnětí svobody.*)
Mě úředníci na univerzitě Sapienza v Římě
připravili naráz o 2 419 eur z Erasmu, které jsem už měl na účtu a musel
jsem je vrátit, navíc mi zásadně zkomplikovali studium.**) Ale
protože mi peníze nevytáhli z kapsy a neudělali nic, aby se jich sami zmocnili,
zůstanou nepotrestaní. Oni škodili „jenom“ tím, že nedělali svoji práci.
A co
z toho mají? Osobní pohodlí. Současné demonstrace, které ve zmenšené
intenzitě pokračovaly i 7. a 8. listopadu, se v Itálii snaží mimo jiné
narušit právě tuto „pohodindu“ veřejných zaměstnanců.
Nečinnost je také krádež!
Úředníci na Sapienze okrádají univerzitu tak, že berou mzdu za práci, kterou nevykonávají (nebo nevykonávají včas). Zároveň svojí liknavostí, která v některých případech přechází v nečinnost, okrádají studenty o kvalitní studium, o možnost včas řádně plnit studijní povinnosti a na univerzitě se nezdržovat déle, než je nezbytně nutné. Vždyť každý průtah znamená velké výdaje na stále dražší bydlení a zajištění životních potřeb v univerzitním městě a zároveň finanční ztrátu v podobě ušlé mzdy, o kterou student přichází tím, že místo nástupu do zaměstnání bojuje s úřední hydrou a mrhá časem na fakultě, kde by už dávno nemusel být, kdyby tamní zaměstnanci dělali svoji práci v přijatelných časových lhůtách.
Liknavost a nečinnost zaměstnanců nejenom na
univerzitách, ale ve veřejné sféře obecně (vzpomeňme na 27 měsíců čekání na
odplombování vodoměru, které jsem jako příklad uvedl v jednom
z minulých článků) je v Itálii natolik běžná, že se z ní stala
de facto beztrestná společenská norma.
Kdo si lépe umyje ruce?
Úřednice a úředníci na Karlově univerzitě (na
FF UK i na rektorátu) pracují mnohem lépe než jejich italští kolegové. Během
studia jsem s nimi jednal nesčetněkrát. Potřebné administrativní úkony
prováděli správně, včas, ochotně mi poradili a v mezích předpisů mi vyšli
vstříc. Ale v případě zmařené účasti na kurzu italštiny na Sapienze mi
nemohli nijak pomoci.
Studijní a zkušební řád UK ale pamatuje i na takové
situace a dovoluje, aby oborová rada (složená především z docentů a
profesorů; mimo jiné dohlíží na řádný průběh doktorského studia) studentovi
prominula povinnost, v jejímž splnění mu zabránily překážky na straně
univerzity.
Student na toto prominutí nemá automatický nárok, záleží na
rozhodnutí oborové rady. O prominutí jsem požádal oborovou radu
germanoslavistiky, pod kterou spadám, a byl odmítnut s odůvodněním, že
italsky se mohu naučit a zkoušku z jazyka složit i v Praze.
To je
samozřejmě pravda, ale plně to přenáší následky za chybu partnerské univerzity
na bedra studenta. Zatím to vypadá tak, že akademici si, na rozdíl od
administrativních pracovníků UK, závažnost problémů na Sapienze
nepřipouštějí.
Současná předsedkyně oborové rady docentka
Škarpová i její předchůdkyně profesorka Heczková veškeré mé informace i
stížnosti na nefunkčnost administrativy na Sapienze a na další dlouhodobě
neřešené těžkosti, které se se studiem v Římě pojí, odbývaly
konstatováním, že v rámci studia v režimu double degree jsem
studentem i na Sapienze a jsou to moje problémy na druhé škole, kde studuji,
tudíž bych si je měl samostatně vyřešit tam.
Rovněž na studijním i na
zahraničním oddělení FF UK mi řekli, že v mé věci mohou poslat nanejvýš
urgenci (což opakovaně opravdu udělali), ale více mi pomoci nemohou, protože
v Římě nemají žádné pravomoci.
Na podzim roku 2025 jsem studium na obou univerzitách přerušil.
Od roku 2023 do Říma posílám poplatky, dokumenty k vyřízení, dotazy, prosby, žádosti, urgence i stížnosti. Jak ale mohu své zájmy samostatně hájit, když Sapienza na mé podněty nereaguje vůbec, případně s nepřijatelným zpožděním (které může mít devastující následky, jako v případě mého krátkodobého Erasmu) a pokud vůbec obdržím odpověď, obvykle neobsahuje snahu o řešení problému? Bývá to ryze formální text napsaný jenom proto, aby dotčený zaměstnanec mohl nadřízeným říci, že zareagoval.
Italští úředníci i akademici mají čas, zjevně moře času. To já nemám, blíží se konec doby, na kterou mohu studium v Itálii přerušit a následně na mne zatlačí termín, do kdy bych měl v Itálii ukončit studium. Už nemohu déle čekat na Godota. Proto jsem o poměrech na Sapienze na jaře 2026 informoval Evropskou kancelář Odboru zahraničních vztahů rektorátu Univerzity Karlovy a poprosil o pomoc se zjednáním nápravy, v srpnu jsem se obrátil rovněž na rektorku Sapienzy, profesorku Antonellu Polimeni. Kromě zlepšení komunikace se studenty jsem žádal také sjednocení podmínek přerušení studia doktorandů v režimu double degree na obou mateřských univerzitách – v mém případě tedy o možnost delšího přerušení studia v Itálii.
A věci se pohnuly. V září mne tehdejší
vedoucí germanoslavistiky na Sapienze, profesor Cristiano Diddi, informoval, že
mé předchozí žádosti o prodloužení přerušení studia (z března 2026, doba
přerušení měla běžet od 1. 5.) bylo vyhověno, a požádal mne, abych už paní
rektorce nepsal.
Z Evropské kanceláře rektorátu UK mě informovali, že vedoucí
zahraničního oddělení FF UK se setkala s vedoucí téhož oddělení na FF Sapienzy
a komunikace se studenty by se měla zlepšit.
Dne 26. září mne profesor Diddi informoval, že studium v Římě již nemohu přerušit na dobu delší než zbývajících 6 měsíců. Potom se musím ke studiu vrátit, nebo bude mé studium ukončeno – v takovém případě ale mohu dostudovat v Praze a diplom si nechat uznat i v Římě, a to i po letech. Tento postup ale není automatický, musí ho schválit příslušné orgány obou univerzit. Požádal jsem profesora Diddiho o písemné potvrzení tohoto postupu a jeho podmínek.
Zároveň jsem požádal oborovou radu germanoslavistiky (ORG) FF UK o přijetí navrženého řešení. Předsedkyně ORG, doc. Škarpová, moji žádost v říjnu nejprve odmítla přijmout s odůvodněním, že takovou žádost nemohu ORG zaslat, dokud mám přerušené studium, a v odpovědi na následnou přeformulovanou žádost o posouzení možnosti dokončení studia podle návrhu profesora Diddiho tuto alternativu odmítla. Odvolala se na současný smluvní rámec studia germanoslavistiky v režimu double degree na FF UK a na Sapienze.
Takže konec? Možná ne. K meziuniverzitním smlouvám je možné uzavírat dodatky a má situace je tedy administrativně řešitelná, ale to se neobejde bez dobré vůle na obou univerzitách, kterou nemohu nárokovat. Stejně tak mne může mít oborová rada plné zuby a „popraví“ mne při první příležitosti. Odpověď docentky Škarpové mi už dvakrát nasadila oprátku… Projevil profesor Diddi svým návrhem mimořádnou dobrou vůli (za což bych mu byl v takovém případě upřímně vděčný, bez ohledu na konečný výsledek), nebo si nade mnou v souladu s římskou tradicí elegantně umyl ruce a předhodil mě oborové radě v Praze?
Poznámky
* ) Za 1 900
eur v Itálii koupíte například kabelku Speedy Bandoulière 20 značky Louis
Vuitton. Trestní sazby stanoví čl. 624 (krádež) a čl. 419 (devastace a
rabování) italského trestního zákoníku, přijatého královským dekretem č. 1398
ze dne 19. října 1930. Vládní dekret s mocí zákona č. 190, účinný od 23. října
2026, zavádí podstatné zpřísnění – za rabování obchodů a skladů během
demonstrací nově hrozí až 22,5 roku vězení. Na činy spáchané před 23. 10. se
nevztahuje.
** ) Studuji
germanoslavistiku v režimu double degree současně na Filozofické fakultě
Univerzity Karlovy v Praze a na univerzitě Sapienza v Římě. Na UK mi
bylo z programu Erasmus+ přiděleno 2 419 eur na měsíční studijní pobyt na
Sapienze, kde jsem plánoval absolvovat intenzivní kurz italštiny a složit
zkoušku předepsanou studijním plánem. Abych se ale mohl přihlásit na zvolený
kurz, bylo nutné dokončit administrativní náležitosti na zahraničním oddělení
Filozofické fakulty na Sapienze a získat tam požadované podepsané dokumenty.
Jenomže tyto dokumenty mi navzdory urgencím
nepřišly včas, kapacita jazykového kurzu se mezitím naplnila a přihlásit jsem
se už nemohl. Když jsem poprosil o pomoc děkanku Filozofické fakulty na
Sapienze, odbyla mne konstatováním, že se jedná o administrativní problém,
jehož řešení jí nepřísluší. Do Říma jsem proto nejel, 2 419 eur jsem
v Praze vrátil a dokud zkoušku z italštiny nesložím, nemohu se
přihlásit ke státní doktorské zkoušce. Psal jsem o tom zde:
https://www.blisty.cz/art/136524-jedete-na-erasmus-nevybirejte-univerzitu-jenom-podle-postaveni-v-mezinarodnim-zebricku.html
121
Diskuse