Svoboda zlikvidovat veřejné zdraví

15. 11. 2026 / Bohumil Kartous

čas čtení 3 minuty
Problém této české vlády nejsou jen otevření populisté a extremisté, ale u ti členové, kteří svou zdánlivě vyšší přijatelností dodávají vládě zdání částečné přijatelnosti. 

V této souvislosti se mluví o ministrech Vojtěchovi a Plagovi, kteří u části odborné veřejnosti platí minimálně za ty, kteří rozumí své práci a od nichž dokonce někteří lidé očekávali reálná zlepšení v oblasti zdravotnictví a školství. 

Jak ukazuje zcela nepochopitelné rušení závazných výživových standardů ve školních jídelnách, je to v lepším případě naivita, v tom horším jen kariéristické pokrytectví. 

Nehledě na to, že oba dva přičinlivě sekundují všem politickým zločinům vlády, ve které sedí, dopouštějí se ve svých rezortech téhož, čeho se na jiných ministerstvech dopouští kolegové - diletanti s otevřeně populistickými a extremistickými postoji. 

Trefně to shrnuje Filip Sajler:

Veřejné zdraví se neničí jen velkými rozhodnutími. Někdy stačí postupně odstranit pravidla, která ho mají chránit. A tvářit se, že tomu říkáme svoboda.

Roky odborné práce, diskusí a hledání kompromisů. Výsledkem byla vyhláška č. 310/2025 Sb., která měla posunout kvalitu školního stravování a následně i nemocniční a institucionální. A dnes se diskutuje o tom, že její závazné výživové standardy budou jen dobrovolným doporučením.

Tohle není reforma. Tohle je rezignace na odpovědnost.

Jako kuchař a člověk, který celý život pracuje v gastronomii, vím jednu věc: bez jasných pravidel, standardů, systému a disciplíny nefunguje žádná profesionální kuchyně.

Ve francouzské gastronomii se kuchyňskému týmu někdy říká bílá armáda. Ne proto, že by kuchaři neměli svobodu. Ale proto, že špičková gastronomie stojí na řádu, odpovědnosti, profesionalitě a respektu k pravidlům.

A teď máme věřit, že když školním jídelnám odebereme závazné výživové standardy, automaticky tím zlepšíme kvalitu jídla?

Svoboda vaření není svoboda rezignovat na kvalitu.

Švédsko a Finsko dlouhodobě chápou školní stravování jako součást vzdělávání, prevence a veřejného zdraví. Zákonnou odpovědnost za nutričně kvalitní jídlo tam doplňují odborné metodiky a důvěra v kuchaře.

Proč se neinspirovat?

Zachovejme závazné výživové standardy. Přetvořme vyhlášku v praktický systém závazných pravidel a odborných metodik. Dejme školním jídelnám svobodu v recepturách a postupech, ale ne v tom, zda budou respektovat základní požadavky na zdravou výživu.

A především si přestaňme plést deregulaci s evolucí a inovací.

Na jedné straně mluvíme o prevenci, dětské obezitě a rostoucích nákladech na zdravotnictví. Na druhé straně zvažujeme oslabení pravidel, která měla pomáhat zdravějšímu stravování dětí.

Jakou to má logiku?

Chceme investovat do zdravých dětí, nebo jednou platit za léčbu nemocných dospělých?

Nechci, aby stát diktoval kuchařkám recepty. Chci, aby garantoval kvalitu jídla, které naše děti každý den dostávají.

A od politiků očekávám, že místo líbivých hesel o svobodě převezmou odpovědnost za důsledky svých rozhodnutí.

Protože zdraví dětí není politický experiment. A prevence není něco, co můžeme vyškrtnout jedním podpisem.

Filip Sajler

#ŠkolníStravování #ZdravíDětí #Prevence #VeřejnéZdraví

0
Vytisknout
189

Diskuse

Obsah vydání | 13. 11. 2026