Izraelská lobby, sionismus a Bakerův plán

14. 12. 2006 / Daniel Veselý

čas čtení 8 minut

V poslední době se na stránkách BL vyskytují výrazy typu sionistický, antisionistický, a to v kontextu s tzv. Výzvou pro Irák. Tento termín je jakoby zahalen zednářským tajemstvím a mnoho z nás v podstatě neví, jak vůbec souvisí s politikou Spojených států na Blízkém východě. Na začátek bych uvedl několik strohých čísel a nudnou statistiku pro pana Klepetáře a ostatní zájemce, statistiku, která souvisí s první arabsko-izraelskou válkou a etnickou čistkou palestinských domorodců v letech 1947 až 1949.

V bojích mezi židovskými osadníky a arabskými domorodci zahynulo přes 6 000 židovských osadníků a bojovníků, naproti tomu ve válečném zápolení o přežití zemřelo až 13 000 palestinských bojovníků a civilistů. Nutno uvést, že počet usmrcených Palestinců se podle nepřesné statistiky pohybuje od 5 000 až po 15 000, avšak židovské oběti byly sečteny téměř přesně na hlavu. Podle odlišných odhadů sčítání bylo vinou války z domovů vyhnáno něco mezi 750 000 až 850 000 Palestinců, převážně civilistů, kteří o sionistickém plánu na založení tzv. Velkého Izraele neměli potuchy. Izraelci srovnali se zemí téměř 500 palestinských vesnic a osad. Masakry ozbrojených a nevinných palestinských domorodců se uskutečnily v následujících lokalitách: Tantoura, Abbasiyya, Beit Daras, Bir al-Saba, Haifa...

Zdroj: Wikipedia, Z Magazine

O příčinách vzniku a fázích vývoje sionistického hnutí se můžeme dovědět více z odkazů, uvedených u článků pana Klepetáře. Jednoduše - jde o židovský myšlenkový proud, který vznikl v 19. století coby reakce na sílící antisemitské nálady a pogromy v Evropě (Dreyfusova aféra, kauza Hilsner). Myšlenkovým pilířem sionismu je návrat do Palestiny, odkud byli Židé vyhnáni Římany na počátku našeho letopočtu. Tento požadavek je však v rozporu s ortodoxní židovskou naukou, která praví, aby Židé zůstali v diaspoře. Toto přesvědčení ale muselo zákonitě vzniknout, stejně jako marxismus, a to z ušlechtilých pohnutek. Realita je ale poněkud odlišná. V rámci objektivity bych doporučil navštívit webové stránky encyklopedií Wikipedia a Britannica, jelikož tyto považuji za velice konzervativní zdroje.

Tzv. židovská neboli izraelská lobby, jejímiž členy jsou vesměs fanatičtí stoupenci sionismu, má enormní vliv v americkém Kongresu a Senátu - i na samotného prezidenta, co se týče formování americké politiky na Blízkém východě. Republikánská strana je těsněji přimknuta k této izraelské lobby, ačkoli roční rozpočet Demokratické strany z 65% pokrývají proizraelští multimilionáři, tudíž politika demokratů se od republikánské příliš neliší.

Zdroj: Petras, J.: The Power of Israel in the United States

Velice jednoduše by se daly nastínit sionistické zájmy "šedé eminence" americké politiky jako úsilí o extenzi silného židovského státu na úkor "méněcenných" domorodců (Palestinců), neboť oni zde nemají co pohledávat. Tato snaha (v současnosti) musí eliminovat regionální hrozby -- rozuměj - Írán a Sýrii - ať to stojí, co to stojí. Izraelský premiér Olmert považuje americko-britský útok na Irák v březnu 2003 a jejich stálou přítomnost v této zemi jako "pozitivní efekt na bezpečnost a stabilitu v regionu". Olmert dále souhlasí s tvrdým kurzem USA vůči Íránu, nevyjímaje vojenský vpád do této země.

Zdroj: Haarec, 14. 11. 2006

Izraelská vláda s pomocí vlivné izraelské lobby skrze masmédia a peněžité granty atakuje a ovlivňuje veřejné mínění způsobem, kdy zveličuje hrozbu íránského jaderného programu a jeho chtíče zničit Izrael pomocí hesel typu Írán je horší než nacistické Německo a vážně ohrožuje existenci židovského národa. A to navzdory tomu, že se specialisté na jaderné programy unisono shodují v tom, že Írán žádnou atomovou bombu nevlastní a výhledově vlastnit nebude. Olmertova proválečná rétorika, světovému antimilitaristickému přesvědčení navzdory, spolu s dezinformační a rasistickou kampaní proti Íránu a Sýrii, je široce distribuována celoplošnými listy, jako jsou Wall Street Journal, Foreign Policy, Washington Post, New York Times, New Yorker atd.

Zdroj: Petras, J.: The Power of Israel in the United States

Zatím však ve stínu mediálně atraktivnějších událostí již pět měsíců probíhá zesílený izraelský útok na Gazu (navzdory přesvědčení pana Klepetáře), při němž bylo zabito 400 Gazanů – členů odboje i civilistů, 40 000 lidí bylo z Gazy vypuzeno, tisíce osob byly zraněny a zmrzačeny izraelským ostřelováním, 1 500 obyvatel přišlo o domov, 105 domů bylo zničeno. Mezitím demolice bytových jednotek na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě v tichosti pokračují, 40% území Západního břehu patřícího Palestincům bylo nezřídka násilně uloupeno židovskými osadníky, často za asistence izraelské armády (IDF) a buldozerů apod.

Destrukce v izraelském městě Sderot i jinde, způsobená hlavně odpalovači "dětských" raket z Gazy, je ve srovnání s humanitární katastrofou v Pásmu zaviněnou ostřelováním izraelské armády (IDF) zanedbatelná, i když zmařené životy izraelských obyvatel jsou také tragédií cyklu násilí a odvet.

Zdroj.: www.btselem.org , Peace Now

Aktuální politický pohled administrativy Spojených států na blízkovýchodní otázku je nyní rozdvojen vedví. Tzv. Bakerův plán, který navrhuje současné vládě Spojených států alternativní cestu při řešení irácké krize a současně izraelsko-palestinského konfliktu, preferuje diplomatická jednání, včetně zapojení Íránu a Sýrie. Druhý způsob řešení těchto problematických otázek je protlačován mnoha kongresmany a senátory, mediálními agenturami pod záštitou izraelské lobby, a to cestou konfrontace, územní expanze, rasismu a války s Íránem a Sýrií.

Zdroj: Petras, J.: The Power of Israel in the United States

Členové izraelské lobby považují jakoukoliv kritiku Izraele za antisemitskou a antisionistickou, což alespoň v případě nařčení z antisemitismu beru jako hrubou urážku obětí holocaustu, jež se nemohou bránit. Toto cynické zneužívání jedné z nejhorších lidských tragédií všech dob je v naprostém rozporu se stávající izraelskou politikou destrukce a konfrontace.

Vedle Bakerova plánu se v otázce mírového řešení problémů Blízkého a Středního východu, tedy kauz Izrael/Palestina, Irák, íránský jaderný program, Libanon, za diplomatická jednání letos postavila kontroverzní Sýrie. Taktéž Írán je připraven zasednout k vyjednávacímu stolu, rovněž militantní Hamas, neboť oproti tomu co tvrdí celoplošné sdělovací prostředky, cesta k míru v Bagdádu vede skrze Jeruzalém. Toto řešení preferuje i Itálie, Francie a Španělsko. Bushova administrativa pod vlivem proizraelských multimilionářů naopak trvá na cestě konfrontace a víření válečných bubnů.

Financial Times 14. 11. 2006, Reuters, Haarec 21. 11. 2006

Izrael smetl ze stolu nabídku Hamasu a zamítl jeho vstřícné gesto (leden 05 až červen 06) ohledně vyjednávání - přestože izraelské buldozery na okupovaných územích rovnaly se zemí palestinská obydlí, civilisté byli zabíjeni a palestinské území na Západním břehu bylo ilegálně konfiskováno.

Zdroj: BBC 24. 11. 2006, Financial Times 14. 11. 2006

Postoje a názory izraelské lobby, které jsou v naprostém rozporu s názory samotných Američanů a světového společenství, není radno podceňovat, přihlédneme-li k jejímu extrémnímu vlivu na americký Kongres, Senát a vládu. Její vize Iráku rozbitého na tři části byla naplněna, palestinská práva a nároky jsou již desetiletí potlačovány a nyní se hovoří o "vraždě palestinského národa". Extrémní propaganda proti Íránu a Sýrii (neobjasněná Haríriho vražda) nese šťavnaté plody. Bude-li však její sen o Velkém Izraeli naplněn, může to mít nedozírné následky nejen pro region, ale i pro celý svět.

 

0
Vytisknout
7316

Diskuse

Obsah vydání | 22. 12. 2016