Přímá volba prezidenta -- problém?

10. 2. 2012 / Jiří Baťa

Nakolik je to reálné, nakolik jen úvaha či prognóza? Vzhledem k současnému politickému systému, resp. současnému znění Ústavy ČR, to lze považovat za pravděpodobné. Jenže veškeré události kolem dávno připravované změny zákona o volbě prezidenta se odvíjely v podmínkách Ústavy ČR i politického systému. Tlak na změnu volby prezidenta z nepřímé na přímou byl veden především ze strany občanů a jen částečně ze strany politiků, tedy poslanců, zvláště opozičních. Pravicoví politici, v současné době koaliční, se jako vždy této snaze o prosazení přímé volby očividně bránili a oponovali mnoha důvody.

Poslední léta vládnutí pravicových stran v "demokratickém" systému občany dostatečně přesvědčilo, že nejsou a ani nemohou být spokojeni. Je více než dostatek důvodů, které je vedou k nespokojenosti zvláště se současnou koaliční vládou, ale i vládami předešlými. Vládnutí a politika všech politických stran od r. 1989 má k dnešnímu dni jedno velké, nezávidění hodné vysvědčení: Dluh více jak 1,5 bilionu korun. To hovoří za vše, v tom jsou skryta všechna negativa, které předchozí vlády a politické vládnutí (v mnoha případech výrazně i jednotlivci) vyprodukovaly. I zde hrají prim známé skutečnosti: stranické a osobní zájmy nad zájmy celospolečenskými, z toho plynoucí korupce, potlačená nestrannost justice, zainteresovanost policie na nezákonné (trestné) činnosti a následná bezmezná (nevyšetřovaná) zlodějna na všech úrovních státních orgánů v součinnosti s mafií, kmotry, lobbyismem a již zmíněnou korupcí. To jsou důvody, pro které veřejnost vyjadřuje krajní nespokojenost nejen s vládou, ale s celým politickým systémem. Prezidentskou roli nevyjímaje.

Z toho vyplývá, že přímá volba prezidenta je jen prvním krokem k nějakému potenciálnímu zlepšení situace a demokratizace společnosti. Je zcela logické, že výše popisované skutečnosti jsou sice politikům známy, nicméně je nehodlají řešit, pozornost jim věnují jen okrajově. Stále mají jiné a důležitější zájmy, než řešit oprávněnou nespokojenost občanů, musí totiž řešit především svou vlastní spokojenost. Alespoň do té doby, dokud to jde, neboť jistý možný obrat samozřejmě tuší.

Jestliže např. senátor Kubera (a možná někteří další) kritizuje výsledek hlasování senátu, stejně jako např. politolog Lebeda soudí, že z voleb nevyjde ideální nadstranický státník ale člověk, který bude zavázán politické straně, která jej v kampani podpořila, může to mít racionální opodstatnění. Nemyslím však, že by to mělo mít až takový dopad, jak říká docent Lebeda, že "Ač jsme nemuseli, dobrovolně jsme si vyrobili problém". Ten problém je totiž evidentní jen z pohledu současného politického systému, vycházející z Ústavy ČR, kterou si v devadesátých letech politici vyrobili k obrazu svému.

Jinými slovy, přímá volba prezidenta bude problematická jen do té doby, dokud nebude změněna i Ústava ČR. Ne však jen kosmetickými úpravami, ale komplexně tak, aby mohla být považována za "Občanskou ústavu" schválenou občany referendem. Bude-li změněna Ústava ČR, bude-li vše přepracováno na zcela jiných základech a principech (přímé demokracie), odpadnou i obavy, výtky a kritiky, resp. možné problémy, které jsou dnes s přímou volbou relativně možné. Pokud bude všeobecný zájem se těmto problémům vyhnout, nezbývá, než respektovat požadavky občanů. Nespokojenost občanů je již značná, i když pro vládu zatím nikoliv nebezpečná. Ale jen zatím. Je řada aktivit, iniciativ, hnutí a občanských sdružení, které jednoznačně dávají najevo náladu většiny občanů a zaměstnanců z různých oborů, jejich celkovou nespokojenost a důrazný požadavek na odstoupení vlády a vypsání předčasných voleb. Občané jsou si vědomi, že především volby (notabene byly-li by na zcela jiném principu, tzv. systémem "zdola") jsou základem pro potřebné změny ve společnosti a jsou také připraveni tyto změny si vynutit. Ty změny jsou zásadní a nutné nejen proto, aby se nekomplikovala funkce přímo zvoleného prezidenta, ale proto, že se společnost nachází v natolik kritickém stavu, že je tím ohrožena svoboda, (ne)demokracie a vlastní existence občanů. K tomu nestačí jen změna volby prezidenta, ani nějaké drobné úpravy, novely či nepodstatné (mnohdy stupidní a v osobním zájmu protlačené) nové zákony, to vyžaduje "z gruntu" změnit systém, zavést pořádek a spravedlnost. Což zcela pochopitelně není něco, čemu by měla současná politická garnitura být nakloněna, natož tomu tleskat.

Přímá volba, jakkoliv může svým způsobem v současných politických podmínkách přinést jisté problémy, však byla prosazena a schválena. Je to sice malé či jen částečné zadostiučinění občanům, kteří si takovou volbu přáli, ale zdaleka to není vše. Stejně tak důležitý, neřku-li důležitější je zákon o všeobecném referendu, protože jen ten může naplnit podstatu skutečně demokratického státu a spravedlivého života společnosti. Jen tak může sloužit, nikoliv vládnout vláda, bude-li sestavena z kandidátů, které si vybrali občané a ne lídři politických stran. Současná demokracie nemá se skutečnou demokracií nic společného, ta skutečná zůstává zatím pro občany stejně vzdálená, jako byl za totality komunismus! Tedy přinejmenším do doby, kdy bude vypracována jak nová Občanská ústava ČR, tak zákon o všeobecném referendu.