Obejde se politika bez lobbistů?

28. 3. 2012 / Michael Kroh

Pan Roman Janoušek, jinak také Mazánek, Kolibřík, Lord Voldemort etc., čelný představitel -- řečeno s Miroslavem Kalouskem -- vekslácké mafie, která ovládla (zprivatizovala) významnou pražskou organizaci ODS, nebude na minulý týden vzpomínat v dobrém. Na jeho počátku se plně provalily jeho nekalé praktiky a kontakty s tehdejším primátorem Bémem a na jeho konci dokázal ve stavu naprosté opilosti vyrobit z banální autonehody horor, který jen shodou šťastných okolností neskončil smrtí nevinné osoby. Semlelo se to tak rychle a nečekaně, že člověk by snad podlehl nutkání věřit na pověstné Boží mlýny, které melou sice pomalu, ale jistě.

Ať již se dostaly odposlechy Janouška a jeho kumpánů na veřejnost tak či onak, dlouhá léta budovaný korupční a klientelistický systém dostal ránu tak silnou, že i ti, kteří nad ním dříve blahosklonně mhouřili oči, cítí povinnost zasáhnout. Janoušek v tom přece nejel sám a nehovořil jistě jen s Pavlem Bémem. Pokud policie neodhalí další souvislosti, stane se možná bývalý primátor obětním beránkem, který to odskáče za všechny ostatní články řetězce. Nelze vyloučit, že to korupční mafie celé narafičila tak, aby v tom uvízli jen jí nepohodlní kmotři a systém zůstal pokud možno zachován.

Dočkáme se možná ještě mnohých překvapení, ale prvotní šok by neměl bránit střízlivému hodnocení případu. Vždyť Bém s Janouškem hovořili o běžných věcech, které jsou obsahem politiky a které by jistě mohly být odposlouchány i v jiných sekretariátech. Dosadit na významné místo "svého" člověka usiluje přece každá politická strana a použije pro to s klidem i služby lobbyisty. Bohužel nám investigativní novináři ještě nepředložili žádný důkaz, že dotyční vybírali vítěze budoucího výběrového řízení na důležitou zakázku. A přesto si o vlivu Janouška, Hrdličky, Rittiga a jim podobných na zadávání zakázek nejen na pražském Magistrátu, ale i podnicích se státní nebo městskou účastí (Lesy ČR, České dráhy, DP hl. m. Prahy, IKEM atd.) štěbetali vrabci na střeše. Přesto nikdo nic zatím nezjistil, nikoho z nich neobvinili. Janouškovi na zahraničním kontě protečou miliardy a nic. A tak dopadne zřejmě jako kdysi Al Capone, který byl posazen do vězení za nicotný daňový únik a ne za vraždy.

Problematické na konverzaci primátora s lobbyistou není jen samotné téma, ale i časté přehození rolí obou aktérů. V odhalených rozhovorech nevystupuje Janoušek pouze jako poskok, najímaný na špinavou práci, ale častěji jako ten, který Praze de facto vládne a primátor je jen loutka tažená na provázcích. Problémem také je, že nešlo o oficiálního poradce a řádně vykazované služby, nýbrž o spiknutí mafiánského typu.

Kauza Janoušek ukazuje, že naše legislativa je (zřejmě záměrně) děravá, chybí v ní fungující zákon o veřejné službě a právní úprava lobbyismu. Politika je o jednání, zájmech, vztazích a neúčastní se jí jen volení funkcionáři a ústavní činitelé. Důležitou úlohu sehrávají i odborníci a kuloároví vyjednávači, zastupující zájmové skupiny. Bez nich se politika skutečně neobejde. Jejich činnost je u nás bohužel naprosto neregulovaná a proto na rozdíl od proslavených lobbyistů v bruselské centrále EU často překračují zákon nebo minimálně etické normy. Za svoji činnost zasluhují lobbyisté přiměřenou odměnu, nesmí to však být pohádkové korupční sumy "odkláněné" do daňových rájů, vzniklé umělým předražováním zakázek. Vrcholem zkázonosného působení nepoctivých prostředníků je ovládnutí části nebo dokonce celé politické strany. To se stalo nejen v některých regionálních organizacích ODS, ale předmětem takového "podnikání" se stala i celá strana Věci veřejné. Ta byla lobbyisty přímo založena a financována.

Dokázat korupci jednotlivcům je velmi obtížné, vyžaduje to dlouhodobou, trpělivou práci s využitím nepřímých důkazů, agentů provokatérů či policejních informátorů. Proto se lehce může stát, že se hlavní aktéři korupčních případů ani nedostanou před soud. A nemusí to být jen v důsledku zametání případů zbabělými či zalobovanými státními zástupci. Jenže to, co v současné době vyplývá na povrch, svědčí o tom, že zde existují přinejmenším dvě politické strany, které budovaly v zájmu části podnikatelských kruhů (především pozemkových spekulantů, developerů či reklamních a mediálních magnátů) pokoutně a mimo oficiální struktury systém, který přímo ohrožuje samotné základy demokratického státu. Je zajímavé, proč na ně opozice nevytáhne nový institut trestní odpovědnosti právnických osob. Ta je zde očividná a mohla by mít za následek i nucené rozpuštění provinilých subjektů. Že by se i opoziční politici měli čeho bát?

0
Vytisknout
8827

Diskuse

Obsah vydání | 30. 3. 2012