Chci se zastat Víta Bárty, částečně i Věcí veřejných

17. 4. 2012 / Luděk Prokop

čas čtení 5 minut
V předchozím režimu bylo poměrně zřetelné co za co, kdo a co smí, nesmí, může či nemůže. Kde a jaké jsou tomu vymezené hranice. V tom dnešním braiglu a chaosu není jasné naprosto nic. Kdo, kdy a komu za "téměř nic" z toho "téměř nic" dokáže vyrobit průser jak hrom. Ano, existují veřejně činné osoby jménem Kalousek a Vondra, kterým projde vždycky a všecko, aneb se vždy najde nějaký ten úslužně ambiciozní Nečas, třtina ve větru se klátící, na přikrytí slizkých a odporných záležitostí.

Umím si představit, že v soudržné partě, kdy společnému úsilí se daří, šéf takové party nabídne členům party v dobrém rozmaru, v podpoře vyhlídky na hladký chod věcí příštích, nějaké ty výhody. Například bezúročné půjčky. Umím si představit, že dle přísloví "kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde" může jiná parta všehoschopných všeumělů vyrobit z takového dobrého rozmaru to mnohé, co v daném případě vyrobeno bylo. Zvláště pak, když v soudržné partě se najdou k tomu vhodné kreatuty. A ty se v dnešní době, pro ně jakoby stvořené, nacházejí poměrně snadno.

Ve snaze dobrat se přečinu, který měl Vít Bárta spáchat a za který byl nepravomocně odsouzen, čtu pozorně výtah odůvodnění rozsudku nad Bártou a Škárkou. Co se týče Škárky, je zde obsáhle popisováno, co je to za podvodníka a lháře vysokého kalibru a jsou zde uváděny důkazy potvrzující tuto skutečnost. Jako mimořádně nevěrohodnou soud hodnotí výpověď svědkyně Kristýny Kočí.

A co se Víta Bárty týče? Ani při pozorném čtení dokumentu se nedozvíme, za co konkrétně měl Vít Bárta uplácet. Co konkrétně za úplatek formou půjčky požadoval. Co se soud domnívá či nedomnívá je jedna věc, a co může prokázat je věc jiná a měla by snad být pro rozhodnutí podstatná.

Bez ohledu na skutečnost, co všechno lze považovat za úplatek, bez ohledu na to zda vysvětlení soudu o úplatcích a jeho formách silně připomíná skvělý film "Jáchyme hoď ho do stroje" lze o prokazatelnosti úplatkářského chování Víta Bárty s úspěchem pochybovat. Když už ne jinak, tak rozhodně v souvislosti s aférami typu "PROMOPRO" pod vedením místopředsedy ODS Vondry. Zvláště a zejména ale po někdejším průšvihu současného místopředsedy ODS Drobila, jehož stíhání absolutně nezávislý soud opětovně zastavil.

Jo, to jsou nám věci.

A když už po vzoru nezávislého soudu zapátráme po logice celé té slizké a nechutné záležitosti, pak nevyhnutelně dojdeme ke zdroji a k závěrům podobným úvahám o puči zosnovaném ve stranách koaličních soudruhů, kterým nedalo až tolik práce vytipovat si u VV ty správné, ochotné a všehoschopné kolegy. O vysoké morálce zúčastněných vrcholných představitelů naší vlasti nelze pochybovat, stejně jako o jejich nezměrné vůli nadále vládnout za jakoukoli cenu. Skutečně slizké a odporné. V tom Kalousek nelhal. Pouze jaksi opomenul do tohoto vyhodnocení zahrnout po právu všechny tři koaliční subjekty.

Před volbami jsem se snažil poukazovat na nesrovnalosti ve VV, na rozpory budící oprávněné pochyby. Dnes musím přiznat, že je dobře, že dostaly tolik hlasů, že jim to umožnilo dostat se k lizu a zřetelně odhalit co je to za sebranku v téhle vládě. Nepochybuji o tom, že Škárka nebo Kočí se nevydali na cestu provokací a zveřejňování zákulisních praktik ve VV jen tak nějak sami od sebe, z rozmaru. Nepochybuji, že svým způsobem obdobné praktiky, jenom podstatně lépe tajené, fungují i v ostatních stranách.

Nicméně to co se děje v současnosti je snad vrchol, doufejme, že nepřekonatelný. Veřejné špinění koaličních kolegů s hulvátstvím nebývalých rozměrů. Razantní, halasná a opakovaná prohlášení o ukončení koaliční spolupráce, o předčasných volbách. A následně, znovu a znovu, usmiřování a usmíření. A to v jediném zájmu a žádném jiném. V zájmu udržení se nadále u koryt.

Udržení se u koryt aby mohlo dojít k dokončení převodu státních financí. Toho mála, co by ještě mohlo jít. Převodu do rukou soukromých subjektů. Udržení se u koryt aby mohlo dojít k dalšímu ožebračení státu pod záminkou vyrovnání s církvemi. O tom, že za převody a vyrovnáním s církvemi se skrývají ještě jiné, souběžné či následné toky peněz, toky financí, o kterých dnes nemáme ani ponětí, o tom netřeba pochybovat. Nevypočitatelný začátečník Bárta s jeho nevypočitatelnou stranou se do takového záměru hodit nemohou. Kdoví jak velký podíl by byl nárokován a kdoví co všechno by mohlo vyjít na veřejnost.

A tohle všechno je dnes provázeno zřetelně průhledným žvaněním, či lépe plytkým plkáním a vrcholně trapným blábolením o rozpočtové zodpovědnosti. A za to, že jsou tyto věci tolik zřejmé, za to lze Bártovi i jeho straně, včetně Škárky a slečny Kočí jen poděkovat.

0
Vytisknout
8280

Diskuse

Obsah vydání | 17. 4. 2012