Velbloud a církevní restituce

13. 11. 2012

Mnoho již bylo řečeno o tématu církevních restitucí. Zdá se, že panuje většinová shoda, že jde o největší Kalouskův (a nejen jeho) tunel v historii České republiky, píše Petr Meluzín. Jen malá část názorů je souhlasných, zdá se dokonce, že výrazně méně než oněch 12 procent odpovídajících počtu křesťanských věřících v Česku (i beze všech ostatních u nás menšinových církví a náboženských organizací). Možná jsou zaskočeni rozsahem restitucí v době, kdy -- optimisté prominou - začíná opravdová ekonomická krize, stát se zadlužuje, přesto stále chybí finance na sociální a zdravotní systém a čím dál více lidí se propadá pod hranici chudoby. Pan Marek Štván v příspěvku "Církevní restituce trochu jinak" však zaskočen není a má ve věci jasno.

Kromě úvodního náznaku, že i on se (tak trošičku) obává, zda nejde o tunel, následuje pouze chvála Kalouskovy party a stesky na výhradně negativní komentáře v tisku. Zjevně se rozhodl pozvednout pro většinu společnosti odpudivou korouhev zastánců restitucí a činí to dosti agresivním způsobem (proč se nikdo nepozastaví nad výplody typu, že na to církev nemá nárok, protože už netáhne tolik lidí, ... upálila Husa nebo čarodějnice a já nevím jaké bláboly ještě? ...) Fráze "co bylo ukradeno, musí být vráceno" je citací Mirka "Dušína" Kalouska, k tomu autor přidává další svaté dogma o nedotknutelnosti osobního vlastnictví s odvoláním na ústavu. Další právní argumenty žádné.

S tímto přístupem autora ovšem souhlasím. Právní stránka restitucí je složitá i pro odborníky a my laici těžko najdeme pravdu -- tedy tu podle platných (byť nedokonalých) pozemských zákonů. Pro věřícího křesťana, kterým Marek Štván je nebo se to alespoň domnívá, však existuje zákon nadřazený všem pozemským pravidlům hry. Zákon, který katolická církev po celou dobu své existence kontinuálně porušuje, ač ho ve svých počátcích sama formulovala sestavením svaté knihy zvané v našich křesťanských zemích Biblí. Je to již dlouho, co jsem se seznamoval s odkazem muže z Nazaretu, s myšlenkami, které byly pro většinu jeho současníků téměř stejně cizí, jako jsou dnes, po pouhých dvaceti letech mafiánského kapitalizmu. Tehdy jako dnes platilo římské "Člověk člověku vlkem" a starozákonní "Oko za oko". Do takové temnoty přinesl syn člověka světlo -- Nový zákon. Kromě základních axiomů skutečného křesťanství -- "Bůh je láska" a "Miluj bližního svého jako sebe sama" mi utkvěl tento obecně známý Ježíšův výrok: "Dříve projde velbloud uchem jehly nežli boháč do království nebeského." Nuže, milí církevní hodnostáři -- šťastnou cestu. .

0
Vytisknout
4770

Diskuse

Obsah vydání | 13. 11. 2012