Vážený pane inspektore, musíte se zlepšit

12. 11. 2012

Předmluva k následujícímu textu:

V textu nejde jen o matematiku, nejde jen o učitele matematiky, nejde jen o učitelovi žáky, nejde jen o určitou školu, nejde jen o určitého inspektora, nejde jen o školní inspekci, nejde jen o vzdělávání v Británii, nejde jen o vzdělávání. Je možné do hlavních rolí (učitel, inspektor) dosadit podle libosti. Otázky, které je možné si na základě tohoto textu klást: Co, jak a kým hodnotit? V jakých podmínkách? Co je smyslem hodnocení? Jak získat/udržet respekt v procesu hodnocení? Je vůbec (institucionální) hodnocení podstatné? Další nechám na úvaze čtenáře, píše Jaroslav Vávra.

Text vyšel v sekci pro vzdělávání (teachernetwork) v britském deníku The Guardian, 10. listopadu 2012. Český překlad je mírně upravený.

Vážený pane inspektore,

na začátku školního roku jsem požádal žáky, aby napsali, jak si představují ideálního učitele matematiky. Jejich postřehy jsou pro mne užitečné a napomáhají mně zlepšit výuku; myslím si, že by se toto dalo využít i pro další podobné příležitosti.

Ideální inspektor by pro mne mohl být alespoň přinejmenším výjimečným a inspirujících učitelem. To by mně pomohlo znovu získat chuť do učení, když bych viděl, co dělám správně a bylo by pro mne užitečné okamžitě vidět po vzájemné výměně zkušeností, kde se mám zlepšovat. Byl by to dobrý model, jak prakticky pracovat ve výuce a byl bych více ochotný se vzdělávat a více naslouchat zkušenějším.

Ve třídě učím s otevřenými dveřmi. Ve škole jsem ve výuce velmi šťastný, protože se cítím naprosto neomezovaným v tom, co dělám. Ochotně vítám hospitace na mých hodinách, jak kolegů, tak hostů. Je to proto, že pracuji ve škole, ve které jsou podmínky vyhovující dobrým učitelům. Mám volnost nejen si vyzkoušet nové nápady, ale cítím důvěru v to, co dělám a toto je podstatou kvality, kterou čekám od ideálního inspektora -- to znamená, že nejsem posuzovaný/souzený. Dostanu poctivou zpětnou vazbu, kterou využiji pro své zlepšování. Jinak není nic, co bych od pozorovatele vítal v mé výuce; každý z nás či oba potřebujeme se něco naučit.

Jsem dobrý učitel. To vím, protože dostávám zpětnou vazbu od svých kolegů, rodičů, z pokroku žáků a z jejich studijních výsledků. Takže když jste se rozhodl podívat se do mé třídy v prvním týdnu tohoto školního roku, já jsem stále tvořil podmínky, které tento rok budu se třídou dodržovat. Neměnil jsem kvůli vám svůj plán výuky. Možná to bylo naivní a idealistické, avšak zaměřoval jsem se na své žáky. Chtěli jsme se zlepšovat, poznávat se navzájem a (jeden ze vzdělávacích cílů) naučit se prohrávat. Když jsem vám před vstupem do hodiny nabídl své cíle hodiny, zdvořile jste je odmítl a dal jste přednost formuláři s inspekčním záznamem.

Jediné co si z vaší "inspekce" pamatuji, že jste řekl toto: "Ale já vám nemohu dát výborné hodnocení, protože ..." Oba jsme věděli, že to byla výborná hodina; že navzdory vašemu stresujícímu vpádu do třídy, byla ve třídě dělná atmosféra. Avšak "Nový rámec pro inspekci ve školách" stanoví, že všichni žáci by měli pracovat rychle a neustále dělat pokroky (či nějak tak. Vím, že některé školy nyní učí takovým způsobem, že co stihly dříve za jednu hodinu, tak teď stíhají za půl vyučovací hodiny. Chtějí ukázat, že to jde).

Zřejmě jste právě teď zjistil, že tři slabí žáci v mé třídě neudělali takový pokrok, jaký by měli udělat. Kdybych to měl přejít vtipem, musel bych říci, že byste naopak měl tvrdit, že 23 žáků pokrok udělalo. Není žádný opravdový dialog mezi námi, žádná skutečná diskuse o mých cílech, a nedal jste mně žádnou příležitost zlepšit výuku. Chtěl jste jen důkaz o zhoršení naší výuky a zdá se, že toto bylo tím hlavním, o co jste se zajímal.

Vaše hospitace ve mně zanechala pocit, jako kdybych byl fyzicky napadený a dostal ránu do břicha. Váš inspektorský tým se zdál být rozhodnutý snížit hodnocení mé školy i přes vynikající výsledky, které naše škola kdy získala, i přes velké zlepšení, které v posledních hospitacích inspekce zjistila. Ale to hodnocení se asi netýkalo mojí výuky.

Jsem naštvaný, opravdu naštvaný, protože kromě energie a času, který věnujete školám, jsem neviděl, že by inspekční tým zlepšil výsledek u jednoho jediného dítěte. Vaše činnost stojí ohromné peníze, a jak jsem zjistil, demoralizujete mou vynikající školu. Soucítím s mými kolegy, kteří neměli takové štěstí, jako mám já, kteří pracují ve školách, kde pouze přežívají v atmosféře šikany, kde je malá možnost se zlepšovat, a malá šance stát se učitelem, kterého mají všichni rádi. Spíš tito kolegové učí ve školách, kde mají možnost se stát další obětí politické války vůči učitelské profesi.

Budu pořád učit s otevřenými dveřmi? Ano. Bude moje výuka volně přístupná? Ne. Pokud neukážete zlepšení v následujících bodech, nevstupujte do mé třídy. Pokud nejste otevřený výuce, nechoďte soudit. Vaše soudy mou výuku nezlepšují. Naučte se poskytovat zpětnou vazbu, která se odehrává v dvousměrném dialogu, ve kterém vy nasloucháte tomu, čeho chci dosáhnout (to spíš posiluje zlepšování a potlačuje strach). A předtím mně řekněte, co se podařilo, a pak mluvte o možných způsobech, jak by se to mohlo zlepšit. A to nejdůležitější, potřebuji od vás ukázat, jak rozumět právě tomu, jak u mladých lidí vnuknout lásku k matematice, a to každý den.

Co bych potřeboval, je inspirace. Co zbylo po vaší inspekci? Vyčerpaný učitel, uštvaný více než na konci školního roku. A to není dobře, protože moji žáci potřebují, abych je učil plný energie a nadšení. Musím inspirovat příští generaci matematiků.

Takže vám dám užitečnou zpětnou vazbu - doufám, že jste otevřený výuce a ke zlepšení vaší profese. Ustoupíte-li od zlepšování standardu ve vzdělávání, zlepšíte výsledky žáků. To zlepšení výsledků se vám při poslední návštěvě mé školy nepovedlo. Řekl jsem vám, jak to zlepšit. Do té doby než toto uděláte a zajistíte, nebudete v mé výuce vítaným hostem.

Zdroj ZDE

0
Vytisknout
3062

Diskuse

Obsah vydání | 13. 11. 2012