Nízká a vysoká politika

27. 9. 2013 / Štěpán Cháb

Podívejme se na politiku z hlediska lékařství. Pojmenujme si čtyři zdravotní stavy. Chřipka, rakovina, kóma a smrt. K těmto stavům si přisuďme čtyři instance politiky. Chřipce dejme městské zastupitelstvo, rakovině národní vládu, kóma si vezme Evropskou unii a smrt dejme hypotetické globální vládě.

První stav postiženého nakrkne, ostatní tři ho s nejvyšší pravděpodobností hodí pánubohu do oken (díky, Klus).

Proti chřipce se lze účinně a vcelku jednoduše bránit. Schválilo-li by zastupitelstvo nějakou vyhlášku jdoucí proti občanům, starosta i se zastupiteli by měli s docházkou na večerní gáblík do hospody utrum. Vyhláška by, po jemném nátlaku, byla změněna ve prospěch občanů.

Jukněme na rakovinu. Je tu možnost nad rakovinou zvítězit. Jednou dvakrát za století se stane zázrak a celý národ se spojí proti cizáckým uchvatitelům z vlastních řad. Všelijakým cinkáním klíčky od trabantů se lze zbavit nádoru, ale metastáze většinou už bují v prsou revolucionářů.

Co my a kóma? Kóma vlastními silami zlomit nejde. Člověk je naprosto neschopen pohybu, myšlení, tedy i obrany. Jen vegetuje jako ta květena. Je tu velmi malá pravděpodobnost, že kóma samo zmizí, to se spíš na Sněžce urodí hojná zásoba banánů, než se toho dočkáme.

A nakonec smrt. Někdo říká, že po smrti je život, ale něžně to odporuje logice věci. Se smrtí člověk už neudělá ale lautr nic. Už nemá ani tu naději. Je tu možnost vzkříšení, ale to se povedlo jen Kristovi, zatím.

A teď to vezměme sestupně. Hypotetickou smrt uložme prozatím do decentního mlčení. Život nám nejvíce ovlivňuje kóma, politici v Bruselu jsou dokonale obrnění proti jakékoliv revoluci. Prostor prakticky celé Evropy je z pohledu politiky natolik obézní, že se mu nelze, pro změnu z pohledu občana, vzepřít. Je cizí a nesmírně daleký. Na prostou defenestraci by si obyčejný člověk musel vzít týden dovolené a stejně by byl zastaven. Už jen nemožností domluvit se na skutečné revoluci s ostatními občany. Španěl se neshodne s Portugalcem, Francouz s Italem, Čech se Slovákem, jediné, co mají nejspíš všichni společné, je takový zvláštní, snad až podvědomý, odpor k Němcům.

Proti rakovině se bojuje svým způsobem stejně, jako proti předchozí instanci. Jen není třeba vyčerpat plný týden na dovolenou, stačily by dva dny. I národní vláda sedí v kukaních vlastní neodvolatelnosti a kuje pikle.

A konečně chřipka. Na defenestraci stačí polední pauza. Odvolatelnost relativně snadná, možnost ovlivnit, skutečně ovlivnit, chod svého okolí velmi vysoká.

Z tohoto pohledu je zvláštní, kterou z instancí si necháváme více ovlivňovat život. Radnice řeší z pohledu politiky podružnosti, svoz odpadu, uklizené chodníky, registraci psů a další. Ostatní politické choroby řeší a ovlivňují celý život, určují výši ceny potravin, míru zdanění a vůbec směrování celé společnosti. Čím výš se ovšem dostaneme, tím hůře se nám může podařit něco skutečně ovlivnit. Volby nezmění na této úrovni nic, protože hra na levici a pravici má pravidla určená tak, aby vyhrál vždy jen politik a občan byl bit.

Výhodnější a pro společnost zdravější, by byla obrácená cesta politické odpovědnosti. Nejdůležitějším politickým orgánem by byla právě radnice, která by si určovala směr politiky a která by tím jednala vždy ve prospěch obyvatel a to z jednoduchého důvodu. Občané by to k defenestraci neměli daleko, s politiky by přicházeli denně do osobního styku. Stát by plnil jen funkci jakéhosi desatera, zajišťoval by fungování Ústavy a Základní listiny práv a svobod. EU by byla jen institucí zajišťující volný obchod, ke kterému byla původně i zkoncipována.

Tento systém by vymýtil tunelování ve velkém, špatné zákony, které uvrhnou celý stát do neštěstí, neukočírovatelné řádění exekutorů by se v tu chvíli stalo minulostí, koncerny by neničily malé podnikatele, politika by si konečně začala všímat toho, kvůli čemu existuje, tedy člověka. Hlavní slovo by měl volič, nikoliv ten, kdo dá více.

Globalizace vlády je velmi nešťastné řešení, v kterém není ani kousek místa pro jednotlivce. Občan je v záplavě takové politiky zcela zbytečný, ne-li nadbytečný. Politika se tak děje jen pro politiky. Nedej bože, abychom se někdy vydali do osidel celosvětové vlády, to už hlas voliče bude opravdu jen a pouze předmětem smutného výsměchu.

0
Vytisknout
6201

Diskuse

Obsah vydání | 30. 9. 2013