Jak byl pan Tusk rád

17. 11. 2013 / Cyril Podolský

"Vyhodili vám pokladní ze supermarkétu, poněvadž jí sebrali židli a ona nemohla za tou pokladnou stát. Natejkaly jí prej nohy." Povídal pan Pejčoch svým třem kamarádům u stolu, v hospodě U Tradáka. Byl podzim a od řeky to sem zaléhalo lehkým šuměním řeky.

"Vyhodili vám pokladní ze supermarkétu, poněvadž jí sebrali židli a ona nemohla za tou pokladnou stát. Natejkaly jí prej nohy." Povídal pan Dufour svým třem přátelům u stolu, v kavárně U Traversiho. Byl podzim a od moře sem zaváněl čerstvý slaný vítr.

"To jsou ale svině!" rozčílil se mistr Vejpražka, elektrikář. "Přeci jí mohli dát ještě šanci, přeci měli počkat až si dojde pro ňáký léky a třebas jí ty nohy přestanou natejkat."

"To sice jó," přidal se kamnář Sáček, "ale já vám přesně řeknu jak to je. To je totiž úplně jinak. Tady jde o princip."

Společnost utichla. Ne že by zpozorněla, jen se nikomu nechtělo pouštět do hádky dřív, než by doopravdy začala.

"Tam je totiž jedno, kdo má pravdu." Vysvětloval Sáček. "Tam jde o to, že ona nesmí bejt blbá a zjistit si, kdo za tím přesně stojí," usmál se světácky. "Pak zase najít jeho slabost a dát mu to pořádně sežrat. Já to musím vědět, já už si tím prošel. A když budu chtít, můžu vám říct o co tam tenkrát šlo."

"Lidi by se z práce vyhazovat neměli, protože kde jí maj pak shánět?" zamyslil se úředník Kučera. "Když to vidím u nás na sociálce. To máte lidi, co ani nevěděj, co po tom státu můžou chtít a tak dostanou akorát prd, protože, to víte, to já jim nemůžu ani říct na co maj nárok. A pak ňáký cikány, co si to zjistěj a dostanou takový prachy, že se vám o tom ani nezdálo!"

"No jasně," zamračil se pan Hubálek, četník ve výslužbě. "Ty supermarkety to vždycky byly mrchy. A vláda aby s tím něco udělala? Vždyť to je jeden debil vedle druhýho. Ale můžu já vyměnit vládu? A kde budu levně nakupovat, když v normálním obchodě je to dražší? Každej má takovou práci, jakou si zaslouží a v dnešní době si nikdo vybírat nemůže! Komu se nechce dělat, nemůže se divit, že zůstane bez baráku, zvlášť když má napučováno. Člověk musí bejt taky trochu rozumnej, aby moh vším proplouvat a trochu s tím i vyjebávat a nic ho přitom neohrozilo. A s těma cigánama? To bych vám moh vyprávět, jak ty jsou vychcaný!"

"Jo jo, vychcaný, bez toho to dneska nejde, chlapi!" souhlasil Sáček. "Už moji rodičové říkali: Drž se při zemi! Nevyčuhuj! Mysli si co chceš, ale nech si to pro sebe!" Natáhl sklenku vodky. "Co koho zajímá, jestli má ta ženská pravdu? Já za ní pak účty platit nebudu. Ty supermarkety tady akorát dělaj bordel a kradou a ona místo aby byla ráda, že z toho aspoň něco má, tak se kroutí. Nikdo si v životě nedělá, co chce. Nikdo neříká, co si myslí. Každej to nějak šolíchá. Tak co si myslí, ta husa?"

"No já si myslel, vzít sekery a hole!" rozohnil se mistr Vejpražka. "A vyrazit na Prahu a vyházet tu vládu z oken! A všichni, to vám říkám, by se přidali!" Otřel si z čela pot. "Ale je to na nic. Tady s tím stejně nikdo nezačne."

"Kvůli nějaký huse od pokladny si půjdu nechat rozbít hubu? To jo." Uchechtnul se Sáček.

"Na to se musí jinak. Já tomu rozumím, já mám známý o kterejch vám tady ani nemůžu říkat. Vláda půjde, to vám říkám. A nemá smysl se tady zabejvat ňákou ženskou, kterou ani nikdo nezná. Nebo vy víte, jak to s ní doopravdy bylo? Já to totiž vím, ono to nebylo tak, jak se říká. Já mám svoje zdroje, hošánci."

Pejčoch mávnul rukou na ostatní a ti se sklonili nad stolem. Zašeptal: "Zejtra je fotbal. Až to skončí, půjdou prej do bytovek na cigoše."

"Znám kámoše, který je choděj mydlit každej čtvrtek. Vymlátěj celej barák, partaj od partaje. U všech najdou pokaždý ňáký kradený věci. A cigoši se nestačej divit. Bez nich by tady ten bordel nebyl."

"Já už se nebojím ničeho. Ani toho, že si tady o tom teď takhle otevřeně šeptáme. Kdo ví, kdo nás může poslouchat, že jo?" šeptal Kučera, že mu skoro nebylo rozumět. "Doufám, že to zejtra těm kofolám daj i za tu holku od pokladny, že jo!"

"To nejni možný!" hněval se vinař Lenox. "To se musíte mejlit. V dnešní době? Jenom jestli si to slečínka nevymyslela protože se jí nechce pracovat ručičkama? A žádá teď odškodnění, viďte?"

"Právě že nežádá," zachmuřil čelo traktorista Mergault. "Ona prej odešla sama, jsem slyšel. Jako na protest."

"A to se jí nikdo nezastal?" Pročísl bílou kštici hřebenem tahací harmonikář Bonneton. "Chudák holka, to vám řeknu."

"To je přece spravedlnost! Ale co my s tím tady?" mračil se Lenox jak na lesy.

"Co by?" přivoněl si ke skleničce Mergault. "Ať si každej dělá co chce. Já si už v tom supermarketu od teďka nic kupovat nebudu."

"To je ono! Příště přeci něco takovýho můžou udělat kterýmukoliv z nás. To budu radši běhat po krámkách po návsi celý odpoledne, když se tam takhle chovaj k lidem." Bouchl pěstí do stolu Lenox.

Dufour mávnul rukou na ostatní a ti se sklonili nad stolem. "A víte co?" zaklepal si prstem na čelo. "Od zítřka tam nebudeme nakupovat nikdo".

"A ostatní se k nám přidají, uvidíte!" usmál se Lenox.

"A tu pokladní pak vezmou zpátky a ještě se jí nakonec omluví," uvažoval Mergault. "A už se tak k nikomu chovat nebudou, to si pište!" na to Bonneton a natáhl duši harmoniky.

"To je divnej příběh, pane Tusk!" zlobil se šéfredaktor Mazowiecki na svého redaktora. "Tomu nebude nikdo rozumět."

"Ale proč myslíte?" divil se Tusk.

"No proč? To by se přece takhle nikdy nemohlo stát," poučoval. "A kdyby, pak je lepší o tom vůbec nepsat. To už by si každý mohl říct: to je jako u nás v marketu v Bogatyni, nebo v Jelení Goře, a to by nebylo dobře. Víte co?" zapřemýšlel Mazowiecki zhluboka.

"Co?"

"No," mrkl na Tuska spiklenecky, "Kavárna ať si stojí, kam jste ji dal. Je to dost daleko. Ale napište, že ten supermarket je v Severní Koreji a ta hospoda v Číně. To je kus cesty na to, aby nad tím někdo zbytečně přemýšlel."

"Ale," vyvalil bulvy Tusk, "to se ten sloupek přece vůbec nemusí tisknout!"

Mazowiecky pohladil Tuska po rameni "Vidíte, to vůbec není špatný nápad."

0
Vytisknout
8099

Diskuse

Obsah vydání | 19. 11. 2013