Kerry: Monroeova doktrína je mrtva

19. 11. 2013

Ministr zahraničí John Kerry včera na konferenci Organizace amerických států oznámil konec takřka dvousetletého období, v němž se vztahy Spojených států k Latinské Americe řídily takzvanou Monroeovou doktrínou.

Doktrína přijatá v roce 1823 bývalým prezidentem Jamesem Monroem zakotvila politiku, která považovala jakoukoliv kolonizaci a zasahování ze strany evropských zemí prováděné v Severní a Jižní Americe za agresivní akt, který vyžaduje intervenci USA. Během času ovšem došlo k velmi "kreativní" proměně definice toho, co bylo považováno za kolonizaci a zasahování, kdežto reakce v podobě intervence zůstala beze změny. Jinými slovy, Monroeova doktrína byla používána jako nástroj odůvodňující soustavné intervence USA do záležitostí zemí Latinské Ameriky, které byly považovány za omezeně suverénní - podobně, jako mnohem později (po roce 1968) sovětské satelity v rámci tzv. Brežněvovy doktríny kodifikující politiku SSSR de facto uplatňovanou v celém poválečném období.

Monroeova doktrína byla později doplňována a rozšiřována. V 80. letech 19. století ministr zahraničí James G. Blaine formuloval politiku "Velkého bratra", která směřovala k podřízení latinskoamerických zemí vedení USA a otevření jejich trhů americkému zboží.

Prezident Theodore Roosevelt byl autorem tzv. Rooseveltova dodatku k Monroeově doktríně z roku 1904. Než se stal Th. Roosevelt prezidentem, označil intervenci USA na Kubě v roce 1898 za aplikaci Monroeovy doktríny, ačkoliv Kuba tehdy byla již existující španělskou kolonií a doktrína se proto na ni zcela jasně nevztahovala. Když se stal prezidentem, po venezuelské krizi z let 1902-1903, kdy se USA rozhodly nepovažovat námořní blokádu Británie, Německa a Itálie kvůli neplacení dluhů a poškození evropského vlastnictví ve venezuelské občanské válce za kolonizaci a zasahování, vyhlásil, že si Spojené státy nárokují právo intervenovat v Latinské Americe v případech "flagrantního a chronického provinění ze strany latinskoamerického státu".

Rooseveltův dodatek byl nejdůležitějším doplněním originální doktríny a byl široce kritizován za to, že z de facto obranné Monroeovy doktríny zaměřené na zastavení zasahování evropských mocností na americkém kontinentě se stává nástroj odůvodňující vojenskou intervenci USA, ze kterých se stává "policajt" západní polokoule.

Během Studené války byla Monroeova doktrína uplatňována jako základní rámec politiky USA vůči Latinské Americe. Když po kubánské revoluci (1953-1959) vznikla na ostrově komunistická vláda s vazbou na SSSR, poté co selhal pokus navázat normální vztahy s USA, doktrína byla uváděna jako odůvodnění amerických intervencí s cílem "zastavit šíření sovětského komunismu" v Latinské Americe. Spojené státy tedy poskytovaly zpravodajské informace a vojenskou pomoc latinskoamerickým vládám, které tvrdily, že jsou ohroženy podvratnými aktivitami komunistů.

K velké debatě o Monroeově doktríně došlo v 80. letech minulého století, po odhalení aféry Írán-contras. Zpravodajská služba CIA tehdy tajně prodávala americké zbraně islámskému Íránu, s nímž USA přerušily oficiální diplomatické styky, který válčil s Irákem Saddáma Husajna a potřeboval udržet v provozu americké zbraňové systémy dodané v době šáhova režimu. Za takto získané prostředky CIA vyzbrojovala guerillovou organizaci bojující proti levicovému sandinistickému režimu v Nikaragui. Kongres tehdy odmítal poskytovat prostředky na podporu contras.

Monroeova doktrína byla často označována za projev "amerického izolacionismu"; kritici však tvrdí, že USA nikdy oficiálně nezastávaly izolacionistickou politiku. Již ve 40. letech 19. století, v době úřadování prezidenta Jamese K. Polka, doplnila Monroeovu doktrínu idea tzv. Manifest Destiny odůvodňující územní expanzi USA na indiánská území na Západě. Často ovšem dochází k tomu, že anexe indiánských území není považována za expanzi na cizí území. Jenže Polkova politika expanze na Západě byla jednoznačně intervencionistická, nikoliv izolacionistická.

Podle Kerryho doba Monroeovy doktríny je u konce a USA uznávají latinskoamerické země za rovnoprávné a budou s nimi rozvíjet partnerské vztahy.

Kerry byl začátkem roku široce kritizován, když před zákonodárci označil západní polokouli za "náš zadní dvorek" a někteří latinskoameričtí lídři reagovali hněvem.

Bolívijský prezident Evo Morales v reakci na Kerryho výrok vykázal ze země agenturu USAID a odsoudil USA za snahu "politicky a ekonomicky manipulovat". Kerry v pondělí uznal, že USA v minulosti diktovaly politiku v rámci celé západní polokoule, a prohlásil tuto etapu za ukončenou.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9764

Diskuse

Obsah vydání | 19. 11. 2013