Katastrofy vyžadují socialismus

8. 2. 2014

Uprostřed katastrofálních záplav v Anglii se konzervativní premiér David Cameron účastní nouzových zasedání vlády a pak o tom posílá zprávu na Twitteru. To je asi tak všechno, píše v deníku Guardian Alex Andreou. Katastrofální škrty ve vládním Úřadě pro životní prostředí, o nichž mnozí dávno varovali, že ochromí zvládání povodní, zrušeny nebyly.

Reakce nynější britské konzervativní vlády na katastrofální záplavy v Somersetu zvýrazňují obrovské dilema, jaké má každá pravicová, neoliberální vláda. Je to totiž boj populismus versus ideologie. Takto obrovská katastrofa totiž vyžaduje, aby se vláda chovala jako socialisté. Je zapotřebí dobře koordinované, pevné zeshora řízené reakce a investice z daňových příjmů na odstranění zoufalé situace, a to striktně na základě potřeby lidí, nikoliv na základě profitability. Proti tomu se přece bouří duše každého neoliberála. Rád by řekl veřejně: "Je to vaše vlastní chyba. Koupili jste si nemovitosti v oblasti ohrožené povodněmi. Měli jste na to být připraveni. Měli jste si platit nákladné pojištění, které by vás zachránilo." Žádný konzervativní politik se to ale teď neodváží říct, protože by to byla jeho politická smrt.

Důsledkem tohoto vnitřního konfliktu je, že se vláda chová pasivně, nikoliv aktivně. Mlží a váhá už celou řadu týdnů. Je jasné, proč tomu tak je. Prevence katastrof vyžaduje dobře financovaný, paternalistický stát. Zvládání katastrof vyžaduje silný stát. Odstraňování důsledků přírodních katastrof vyžaduje přerozdělování majetku. A tohle všechno je nesmírně obtížné, když je vaším cílem stát co možná zeštíhlit a dovolit volnému trhu volnou ruku; když snížíte daně na minimum a seškrtáte služby státu.

A tento druh konfliktu nevznikl jen s povodněmi. Totéž bylo lze vidět při skandálu s koňským masem (a v ČR při metanolovém skandálu, pozn. red. BL). Zdecimujte nejprve státní Úřad pro kontrolu kvality potravin a pak se strašně divíte, že vznikl skandál. Totéž se dělo při nepokojích v Anglii, kdy se vysocí konzervativní politikové neochotně vraceli ze svých luxusních dovolených, zatímco anglická města hořela. Tyto katastrofy jasně odhalují vážný problém, který je v jádru pravicové politiky: Tito lidé se chtějí dostat k moci, ale jejich politickým cílem je moc zrušit.

Současná britská konzervativní vláda vyhodila na dlažbu třicet procent zaměstnanců Úřadu pro životní prostředí, jehož úkolem je bránit povodním, drsně seškrtala rozpočet komunálních úřadů, drasticky snížila počet armádního personálu. Mělo by být naprosto jasné i těm nejnaivnějším osobám, že země bude mít katastrofální potíže, jestliže dojde k situaci, kdy se bude muset na tyto organizace spolehnout o pomoc.

Není náhodné, že George W. Bush, který také drasticky zeštíhloval vládu, byl po dopadu hurikánu Katrina také naprosto neschopen jakkoliv si poradit s následky zaplavení New Orleansu.

Tentýž princip platí i v oblasti dlouhodobé politické strategie. Často se ptám sám sebe, proč pochází tolik popíračů globálního oteplování z pravicového spektra politiky. Do určité míry to vysvětluje finanční sponzorství od velkých firem, ale to není všechno. Dalším důvodem je ideologie. Zvládání životního prostředí vyžaduje dlouhodobou strategii, jejímž cílem není vydělávat zisky - vyžaduje to zdaňování a státní intervence. Takové postoje jsou pro neoliberály kacířstvím. Neoliberálové odmítají připustit, že by mohl existovat problém, protože ideologie, v kterou věří, nemá prostředky k tomu, jak ten problém vyřešit.

Takže když dojde ke krizi a je zapotřebí jednat, konzervativní politikové dělají jen prázdná gesta. Jestliže budu hlasovat pro politickou stranu, která explicitně slibuje, že oslabí stát, zmenší daně a zbaví se většiny politických rozhodovacích pravomocí, v kritickém okamžiku, kdy budu potřebovat pomoc při přírodní katastrofě, budu mít stát, který nemá zdroje, infrastrukturu ani koordinaci udělat cokoliv smysluplného.

Tak aspoň předstírají, že jednají na mimořádných schůzích.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
9649

Diskuse

Obsah vydání | 11. 2. 2014