Problémy s adopcí dětí a s umělým oplodňováním

1. 8. 2014 / Miloš Kaláb

Paní Cathy Murphyová, výkonná ředitelka mezinárodní agentury pro adopci dětí Children's Bridge vysvětluje zájem floridských matek o adopci svých dětí kanadskými rodinami tím, že je kanadská společnost mnohem otevřenější než floridská a že děti, které jsou dávány na adopci, budou vystaveny rasismu v Kanadě podstatně méně, než by tomu bylo na Floridě. Zprávu přinesla paní Elizabeth Paynová v novinách The Ottawa Citizen. Potvrzuje to paní Karyn Bakelaarová, která má na starosti adopci dětí na Floridě.

Kanaďani adoptují děti z Floridy už déle než 10 roků. Začalo to na západním pobřeží v Britské Kolumbii a rozšířilo se to na mnoho dalších provincií. Je smutné dozvídat se důvody, proč floridské matky volí Kanadu, ale není to překvapující. Podlle profesorky práv na Kalifornské univerzitě v Berkeley Joan Heifetz Hollingerové se dostává na mezinárodní adopci ročně kolem 500 amerických dětí. Za posledních 10 roků bylo v Kanadě adoptováno tisíc amerických dětí. Proč si nepřejí mladé matky, aby jejich děti vyrůstaly na Floridě? Hodně prý k tomu přispěla vražda černého 17-letého středoškolského studenta Trayvona Martina v r. 2012. Tento hoch nebyl ozbrojen, když ho zastřelil pan George Zimmerman, koordinátor pro bezpečnost v obci uzavřené zdí a bránou. Pan Zimmerman odůvodnil střelbu tím, že se bránil podle kontroverzního floridského zákona nazvaného Hajte svoje stanovisko. Při soudním projednávání byl později osvobozen.

Zatímco v mnoha zemích se končí s poskytováním dětí pro mezinárodní adopci, na Floridě se objem tohoto programu za několik posledních roků více než zdvojnásobil. Na rozdíl od zbývajících programů mají adoptující rodiny, které si vybírají matky, aby jim předaly svoje děti na adopci, zájem především o novorozence. Tato situace je zajímavá proto, že i občané Spojených států adoptují děti v cizích zemích, ale sami také poskytují děti pro adopci do zahraničí. Tato adopce se ale týká v naprosté většině dětí afro-amerického původu.

Agentura Children's Bridge, která se ještě poměrně nedávno zabývala adopcí dětí z Číny a Jižní Koreje, zprostředkovala loni adopci 4 floridských novorozenců v Ontáriu, kde probíhá v současné době adopce dalších 10 malých Floriďanů. Do Britské Kolumbie odcházejí na adopci floridští novorozenci již déle než 10 roků.

Rodným matkám dětí určených pro adopci v Kanadě se dává na vybranou buď otevřená nebo polootevřená adopce, což znamená, že dochází k osobnímu styku obou rodin - rodné i adoptivní. Podle kanadských úřadů to bývá nejlepší, když se adoptované dítě dostává do rodiny, která žije v multikulturním prostředí.

Adopce dětí z Floridy překvapila paní Frances McRaeovou (která adoptovala dvě děvčátka z Číny), poté, co se stala členkou výboru agentury Children's Bridge. Poznala, že obava z rasismu na Floridě není záležitostí několika ojedinělých matek. Řekla: "Máme tento program v naší agentuře proto, že je o něj velký zájem". Paní Bakelaarová se ale domnívá, že si některé floridské matky situaci v Kanadě idealizují, protože i v této zemi ještě existuje rasismus. Ty matky ale byly asi vystaveny rasovému útlaku po celou dobu svého života a nevidí, že by se situace zlepšovala, aby z toho mohly mít případně prospěch jejich děti.

Některé ženy, které mají potíže s otěhotněním, hledají nejprve pomoc na klinikách pro plodnost než se případně rozhodnou pro adopci. Paní Jessica Barettová přinesla ve stejných novinách zprávu o jediné klinice v Calgary v kanadské provincii Alberta. Tamní občanka Catherine (která si nepřála, aby bylo prozrazeno její příjmení) žije osaměle a chtěla se tedy dát na klinice oplodnit darovaným spermatem. Šokovalo ji ale sdělení lékaře, který ji vyšetřoval, že se to bude moci provést jen s pomocí spermatu od muže stejné rasy jako byla ona, tedy kavkazské (bílé). To paní Catherine velice rozhněvalo, jenže Dr. Calvin Greene, administrativní ředitel kliniky, potvrdil slova vyšetřujícího lékaře, že totiž klinika neposkytne oplodnění dvojici nebo osamělé ženě spermatem od dárce, který není stejné "ethnicity" čili rasy. Navíc dodal, že si nemyslí, že by měla klinika produkovat "duhové rodiny" jen proto, že si to některá pacientka usmyslí". Tento názor se na klinice dodržuje už od 80. let minulého století.

Na webové stránce kliniky stojí psáno, že Regionální klinika pro plodnost nedovoluje používání semene od dárce, které by mělo za následek narození dítěte, které by bylo rasově odlišné od příjemkyně semene nebo jejího partnera. Dr. Greene dodal, že se lékaři na klinice domnívají, že by mělo narozené dítě mít možnost identifikovat se se svými etnickými kořeny.

S tímto stanoviskem souhlasí Albertská komise pro lidská práva, jejíhož rozhodnutí se také použilo asi před 5 roky, když si bílá dvojice stěžovala na kliniku. Nebyla neplodná, ale doufala, že jí klinika dodá sperma nebílého muže. Dr. Greene sdělil, že dvojice nebyla neplodná a že psycholog, který ji vyšetřoval, neviděl důvodu, proč by dvojice požadovala oplodnění dárcem z kulturního (etnického) prostředí, k němuž neměla dvojice žádné vztahy.

Dvojice, v nichž jdou oba partneři odlišné rasy, dostávají na vybranou sperma dárců etnicky shodných s jedním nebo druhým partnerem. Jak řekl Dr. Greene, většina pacientů si přeje, aby se jim děti podobaly.

Podle albertské Koleje lékařů a chirurgů mohou lékaři odmítnout poskytnout pomoc v situaci, která není naléhavá, na základě svého morálního přesvědčení, ale musí odkázat takového pacienta na lékaře, který by zákrok provedl. Regionální klinika je ale jedinou klinikou v Calgary, takže nespokojení pacienti by museli na kliniky v Emontonu, Saskatoonu nebo ve Vancouveru nebo i dál, jestliže nesouhlasí s politikou kliniky. Ženy, které prodělávají umělé odplodnění, potřebují péči každý den, často až po dobu několika měsíců.

Dr. Greene uvedl, že podobná pravidla platí pro adopci a pěstounskou péči, takže děti se umisťují ve stejném kulturním prostředí, pokud to je možné. Obrátil se na paní Catherine s otázkou, proč si nehodlá vybrat dárce ze stejného prostředí, z jakého sama pochází. Ta odpověděla, že má důvodů celou řadu. Poté, co zúžila skupinu potenciálních dárců na ty, kteří odpovídali kanadské normě, byli dobrého zdraví, měli stejnou krevní skupinu, zůstávalo jí na vybranou jen "z malé skupinky 20 bílých dárců". Při tom bylo jejich sperma už použito v Calgary jinými pacientkami.

"Je to otřesné", řekla paní Catherine, "kolik pacientek použilo stejného dárce pravděpodobně právě vinou tohoto nařízení. Moje přítelkyně právě použila sperma dárce, o kterého jsem měla já sama zájem". Kdyby se prý rozhodla pro nějaké jiné etnikum, významně by se tím zvýšil počet možností. Zatímco si mnoho lidí přeje, aby se jim děti podobaly, jí samotné prý bylo celkem lhostejné, jakou barvu kůže její dítě bude mít, protože jí více záleží na povaze, osobnosti a kvalitě zdraví, které by její dítě mohlo zdědit po dárci spermatu. Dr. Greene ale namítnul, že je mnoho kvalitních dárců s bílou pokožkou. Poznamenal: "Měla by hledat usilovněji, protože vám řeknu, že rozumní lidé mohou snadno najít vhodného dárce". Dr. Greene rozhodně zastával stanovisko kanadského zákona o asistované lidské reprodukci, který požaduje, aby lékaři měli především na paměti dobro budoucích dětí a varovali se vytváření dětí na objednávku. Oponoval mu profesor práv Albertské univerzity Tim Caulfield, který je právním odborníkem na umělé oplodňování, slovy, že je zákon zastaralý a že názor, že barva pokožky určuje kulturu a stav spokojenosti, je nešťastný".

Jako člověk, který vybral tyto dva články pro čtenáře Britských listů, mám dávno za sebou období reprodukce, kdežto se mi nahromadily poznatky z reprodukce jiných lidí. Mám tedy za to, že se jinak vysvětluje původ dítěti, které bylo adoptováno a jinak dítěti, které bylo záměrně počato dárcem na žádost maminky. Podobně i oba druhy dětí, když dorostou, budou mít od sebe odlišné otázky, které svým maminkám budou dávat.