Jak potopit Bohuslava Sobotku, aneb Konec sociální demokracie v Čechách

16. 6. 2017 / Karel Dolejší

Bohuslav Sobotka v křesle předsedy (podle jména sociálně demokratické) strany nebyl důvodem propadu voličských preferencí; rozhodně nepředstavoval důvod hlavní. ČSSD totiž především radostně následuje vzorec ODS: Navěsila se jako nikdy nedospěvší dítě na falešnou otcovskou postavu - ještě i tam, kde ji to vede do záhuby. Ani "triumvirát" Sobotka-Zaorálek-Chovanec na scénáři nic nezmění. Volební lídr Zaorálek prohraje v podzimním hlasování a novým předsedou strany se s největší pravděpodobností stane Milan Chovanec.

Pod jeho vedením strana nazývaná sociální demokracie definitivně přestane být sociální demokracií.

Sobotka byl dlouho považován za jakousi záruku solidního politického vývoje, včetně vyhýbání se regionálním tendencím k orbánizaci. Ve druhé polovině funkčního období své vlády však taková očekávání stále více zklamával, jak během proměn rovnováhy sil regionálních mafií uvnitř strany lavíroval a zbavoval se liberálněji smýšlejících spojenců. Nakonec lze říci, že ve své polovičatosti pootevřel dveře k národovectví, xenofobii a sekuritizaci politiky - což jsou témata, kterým se slušné sociálně demokratické strany světa zpravidla co nejopatrněji vyhýbají.

Tento trend bude po Sobotkově odchodu dovršen. Rozchod s internacionalismem potvrdil už na sjezdu i ministr zahraničí (!!!) Zaorálek, když označil humanismus bez vlastenectví za "prázdný". Opuštění institucionálního rámce liberální demokracie je trend otevřený v ČR naprosto nesystémovou přímou volbou prezidenta, s katastrofálními důsledky pro zemi - i pro samotnou ČSSD.

Pro tuto chvíli strana nebude přímo prosazovat vystoupení ze západních integračních struktur, z klíčové Evropské unie a pokulhávajícího NATO. Avšak společné hodnotové základy, které měly tmelit spojení "tradičních" členských zemí s postkomunistickými Zemanistány všeho druhu, budou pryč. Nejen že se Západoevropané budou ptát, zda ještě i za Trumpa stojí za to udržovat při životě Severoatlantickou alianci. Na stole bude otázka, proč vlastně východňárské vidláky Moskvě jednoduše nenechat - když neustále všechny své problémy nekonstruktivně svádějí na "Brusel" a koneckonců vyhrožují, že by se mohli trhnout a napodobit Orbána na cestě "přizpůsobení" Kremlu. - Takže proč jim to nedopřát?

Prababička ČSSD, Českoslovanská sociální demokracie, kdysi vyvinula ohromné a úctyhodné úsilí začlenit diskriminované dělnictvo do společnosti jako rovnoprávného člena. Činila tak nejen návrhy zákonů srovnávajících práva, ale také vzděláváním svých příznivců, kteří si měli osvojit vyšší kulturu a stát se dostatečně reprezentativními i pro snoby z lepší společnosti.

Ale dnešní ČSSD se - zatím ještě váhavě, jenže po volbách již plnou parou - pohybuje přesně opačným směrem. Skrze všechny své Paroubky, Škromachy, Jandáky, Foldyny a Chovance se snaží srazit celou společnost (ekonomicky, ale v neposlední řadě také intelektuálně) na úroveň průměrného vidláka. Místo aby povznášela ty dole, podkuřuje jim a dělá z jejich zaostalosti a omezenosti zlaté tele. A dokonce věří, že pokud tuto modlu bude vzývat dostatečně okázale, přinese jí to volební úspěch zvíci Babiše.

Jenže české sociální demokracii už dávno došly ideje i nápady - a koblihy, na ty prostě nemá.