18. 6. 2017 / Miloš Dokulil
Je-li něco v závorce, může to vyjadřovat i nemalé rozpaky nad tím, co je před závorkou. A je-li za závorkou vykřičník, jako kdyby takto mělo být naznačeno doprovodné varování. Obé se vztahuje na jednu aktuální programovou metu ČSSD. Hned neřešme, zda k těm 40 000 Kč průměrné hrubé mzdy v roce 2022 vůbec mohou být reálné podmínky, když letos zatím ta průměrná hrubá mzda je těsně pod hranicí 28 000 Kč. A nelamme si nutně hlavu nad tím, co všechno a jak asi je v takto vytčené programové metě mimo realitu, když by to zároveň muselo znamenat problematicky každoročně průměrný růst těch mezd o jakoby pouhých číselně 2 400 Kč, a tedy jenom v průměru o 200 Kč měsíčně. (Takže hned ten první „od boku“ uvažovaný modelový rok – při předběžně nastavených těch pěti letech jakoby nejdřív pokaždé stejnými přískoky – v prvním měsíci by to znamenalo zvýšení mzdy o pouhých 30 Kč, zatímco v prosinci toho roku by to bylo již 370 Kč; a pak skoro již dvojnásobek toho ročního průměru.)
Ale stejným způsobem by ovšem nebylo možné pokračovat! Tj. nebylo by přece možné v tom dalším roce v lednu opět zvýšit tu mzdu znovu jenom o 30 Kč. Čili by bylo nutné začít s méně pozoruhodným stoupáním té mzdy, aby bylo možné zachovat přiměřenou a plynule navazující progresi, tj. stále rostoucí sazbu, a to na celý pětiletý průběh času.
Přitom již tento toporně (a takto neproveditelně) nastavený příklad (aby byl názorný a hned svou orientací srozumitelný) snad okamžitě naznačuje potíže s tímto paušálně navrhovaným modelem spojené a ovšem znamenal by navíc pravidelný roční růst té mzdy o celých 8,5 %! A za těch 5 takto mechanicky nastavených štědrých let by ten růst mezd představoval víc jak dvě pětiny původní jejich výše. Aniž bylo uvedeno, kde a jak na to brát! Nehledě na ty skokem narůstající nároky rovněž na spotřebitelský trh. (Pokud by ovšem navíc za takových podmínek mohla zůstat zachována reálná kupní síla měny. A pokud by se již předem nejednalo o číselně stanovenou metu, k níž nevede žádná reálná cesta!)
Ještě něco takhle k tomu špitněme předběžně. Že by k tomuto cíli kromě přímého růstu těch platů mělo přispět svým dílem také uvažované snížení daňového zatížení zaměstnanců pobírajících mzdu. Nikterak nebylo hned přijatelně řečeno, kde a jak jinde by potom mohly být získány dodatečné finanční prostředky k úhradě běžných nákladů na státní výdaje. Nemůžeme nadto tušit, jak by mohlo vypadat krytí přímých výdajů spojených přímo s výrobní sférou, kdyby ta měla rovněž – a pochopitelně – k nominálnímu (leč reálně nepodloženému) krytí toho programovaného zvyšování mezd a platů aktivně a bez rozpaků znát.
Nebudu teď zabíhat konkrétně do dalších podrobností. Jen na jednom letmém – ale ve dvou variacích opakovaném – příkladu rychle uvedu, proč bylo zcela nesolidní ten shora zde citovaný programový bod vůbec vytrubovat. Kdybych měl například sám hrubý měsíční plat třeba 25 000 Kč a pomyslný čtenář těchto řádků zrovna tak hypoteticky (ale zaslouženě, že ano?) 55 000 Kč (a pak víc jak dvakrát tolik!), sečteno a pak vyděleno dvěma to přece hned dá oněch jakoby kýžených 40 000 Kč té statisticky průměrné hrubé mzdy. Ale zrovna tak může být, že dva příjemci mzdy mohou mít každý třeba jen po 20 000 Kč. Pak stačí, aby tu byl někdo třetí s platem 80 000 Kč, a k té vytčené metě průměrných 40 000 Kč se opět jednoduchou a spolehlivou aritmetikou dostaneme. A ani bychom nemuseli dělat dalekosáhlá opatření třeba v daňové politice. (Nechci být škodolibý, ale výsledná průměrná statistická čísla se mohou zvýšit jak tím, že by k růstu těch mezd došlo nejen adresným soustředěním na zaměstnance v nižších platových pásmech, nýbrž naopak též tím, že by ty mzdové výhody takto naopak získali ti nejlépe placení pracovníci; i když mimo zrovna zmíněný výhledový program ČSSD.)
Takže: Je nepochopitelné, že vůbec takto formulované (a možné realitě naprosto neodpovídající) tvrzení ke mzdové politice bylo teď puštěno do větru. (I když přímo se s ním L. Zaorálek jako volební lídr ČSSD neztotožnil.) Jenže když se vypouštějí podobně podložená hesla před volbami, v té zjitřené atmosféře je pak někdo z volebních konkurentů může vzít doslova; a byl by (tj. bude) malér!
Diskuse