Letmé postřehy z Bosny a Hercegoviny

Bosenské kostely a mešity

18. 7. 2017 / Daniel Veselý

Navštívil jsem na skok Bosnu a Hercegovinu, zemi divokých hor a nespoutaných řek a současně zemi s pohnutou minulostí. Vrátil jsem se po mnoha letech do míst, jež mi kdysi učarovaly svou nespoutaností a zároveň až kýčovitou mírumilovností. Třebaže krvavý konflikt, který provázel rozpad jugoslávské federace, skončil před více než dvaceti lety, válečné šrámy jsou zde patrné na první pohled dodnes.

 K tomu o děsivém traumatu války v bývalé Jugoslávii: 

Rozhovor Britských listů 118. Karlovy Vary vzdorně ruší nesmysly šířící se v České republice

V 80. letech jsem s rodiči strávil několik dnů u známých v jednom bosenském městečku, na jehož název si již nevzpomenu. Matně si vybavuji spokojenost našich hostitelů a jejich luxusně vybavený dům, což v pozdně normalizačním Československu nebylo příliš obvyklé. Válka, jejímž katalyzátorem byly národnostní rozpory, doprovázené dlouho opomíjenými národnostními ambicemi, a tlaky vnějších mocností, tento zdánlivý klid a mír rozmetala.

Dnes lze v této zemi stále spatřit spoustu bombardováním a dělostřeleckou palbou pobořených domů a přímo ze silnice cedule varující před minami. Válečné hrůzy, o kterých jsme denně slýchávali v první půli 90. let, jako by za sebou zanechaly nesmytelnou stopu v podobě neobyvatelných trosek a lebek se zkříženými hnáty.

V současnosti je ekonomika Bosny a Hercegoviny zatížena značnou byrokracií a korupcí a nezaměstnanost je dlouhodobě vysoká (ostatně válečné strádání ze země vyhnalo spoustu ekonomicky aktivních obyvatel, a ti se již do vlasti nevrátili). Netušené ekonomické možnosti však skýtá turistický průmysl, který je ale třeba v porovnání se sousedním Chorvatskem stále v plenkách. 

V hostelu v Banja Luce, kde jsem nalezl dočasné ubytování, jsem se dal do řeči s recepčním. I když nebyl příliš sdílný, z jeho slov vyplynulo, že před válkou se v Bosně a Hercegovině žilo rozhodně lépe než dnes. Mnozí lidé totiž s nostalgií v srdci vzpomínají na biedermeier Titovy Jugoslávie, ač už v této době pod povrchem bublaly ignorované národnostní pohnutky, pěstovaly se křivdy a sebelítost.  

Tyto neléčené chronické neduhy se přetavily do přepjatého nacionalismu, jenž se stal roznětkou válečného běsnění. Recepční však uvedl, že nacionalistické běsy jsou již dávno zažehnány a důkazem toho je takřka bezproblémové soužití Bosňáků, Chorvatů a Srbů, tedy muslimů, katolíků a pravoslavných křesťanů. Jsem dalek toho, abych mohl zasvěceně hodnotit etnické a náboženské problémy současné Bosny a Hercegoviny, nicméně skutečnost, že téměř v každém městě nebo vsi, jimiž jsem projížděl, stojí mešity a kostely, naznačuje, že démoni etnické a náboženské nesnášenlivosti jsou snad jednou provždy poraženi. 

Bývalá Jugoslávie budiž varovným mementem. Vyhrocený nacionalismus a náboženská nevraživost zažehly krvavou lázeň, která na starém kontinentě neměla od konce 2. světové války obdoby. A to je v době, kdy nejen v České republice sílí slepé nacionalistické pudy a pěstuje se nenávist vůči jiným etnikům a náboženským skupinám, nadmíru ilustrativní.

0
Vytisknout
5036

Diskuse

Obsah vydání | 20. 7. 2017