18. 2. 2014
Přesně před třiceti lety poté, co byl v Sarajevu zažehnut r. 1984 olympijský oheň je to město znovu v plamenech. V posledních týdnech demonstranti zaútočili na vládní budovy v explozi hněvu nad svou sociální situaci, děsivou chudobou, skomírající ekonomikou a stagnujícím společenským a politickým životem, píše v deníku Guardian Igor Štiks. V roce 1984 byl olympijský oheň v Sarajevu symbolem prosperity, míru a nekonečných možností.
Tehdy vytvářelo o sobě Sarajevo obraz toho, čím chtěla Evropská unie učinit své členské země: prosperující, různorodé a světské společnosti s fungujícím průmyslem, sociální rovností, obdivuhodnou sociální mobilitou a trvalým růstem. Dnešní Evropské unii se tyto ambice nepodařilo splnit.
Deset let po olympijských hrách bylo Sarajevo v troskách, byl to přesný obraz toho, o čem si Evropa myslela, že to už opustila: obklíčené a zničené město, oběť vzdutého nacionalismu a sektářství, krajina v Bosně naplněná koncentračními tábory a masovými hroby. Evropa se na to dívala, aniž by cokoliv učinila, jakoby obraz, o němž se domnívala, že ho navždy opustila, byl příliš mesmerizující.
A nyní znovu nastavuje Sarajevo a Bosna zrcadlo Evropě, její přítomnosti a budoucnosti. Bosenská města se podobají Londýnu v létě roku 2011 a předměstí Paříže v roce 2005. Je to výbuch hněvu a anarchistické ničení všech symbolů politické, sociální a hospodářské moci. Téměř dvacet let po mírové dohodě z Daytonu se zdá, že místní elity i mezinárodní politikové dosáhli konsensu jen v jediné věci: jak rychle obnovit kapitalismus v zemi. Avšak kapitalistická masová privatizace vedla k téměř totální deindustrializaci a závislosti na dováženém zboží a službách, financovaných dluhovým otroctvím občanů a jejich slabého státu.
Důsledkem je, že ento-nacionalistické elity, které nesou velkou vinu za válku, byly v době míru odměněny nejen etnickým rozdělením země, ale také veškerým bohatstvím území, které ovládají. Toto byla elita, s kterou mezinárodní společenství a Evropská unie prostřednictvím svých marginálních politiků, vyslaných jako "vysocí představitelé" zacházeli jako se svými hlavními partnery. S občany nekomunikovali.
Ale situace v Bosně se jednou zásadní skutečností odlišuje od nepokojů v jiných evropských městech a tím hovoří dnes Bosna přímo k dnešní evropské situaci: toto není vzbouření několika málo diskriminovaných a do ghetta uvržených skupin. Je to vzbouření celého obyvatelstva, které se stalo obětí ekonomického ožebračení, sociální devastace a politické deprivace. V tom je Bosna obrazem Evropy budoucnosti: nezvládnutelné obyvataelstva, vyčerpané opakovanými škrty a nechané na pospas po rozkladu sociálního státu - stát bez vyhlídky na hospodářský růst, spravovaný elitami s pochybnou legitimitou, kteří používají těžce ozbrojenou policii na ochranu před obyčejnými občany.
Avšak Bosna-Hercegovina dnes vysílá ještě další obraz. Po celé zemi byla vytvořena lidová shromáždění. Zvlášť chvályhodné je plénum v Tuzle, které je nyní tak významné, že je schopno jmenovat osoby do místní správy. Hovoříme tu o obyčejných lidech, kteří jsou zoufalí a rozhněvaní, ale zároveň rozhodnutí usilovat o lepší život, navzdory všem překážkám, které jim dávají do cesty instituce.
Bosna nám ukazuje scénáře nepokojů v jiných evropských městech, ale také řešení, prostřednictvím boje svých občanů za sociální spravedlnost, rovnost a demokracii. Bosna vlastně nabízí obraz toho, čím se musí Evropa stát, aby znovu slepě nenapochodovala do katastrofy jako před sto lety, kdy usmrcení Franze Ferdinanda v Sarajevu vyvolalo první světovou válku. Evropa tehdy neposlouchala stejně jako nenásledovala obraz, který sarajevský olympijský plamen šířil roku 1984. Pochopí Evropa nyní zprávu, kterou jí posílají dnes bosenští občané? Bude se Evropa angažovat při uhašení tohoto plamene, aby byla svědkem toho, jak se objeví velmi brzo někde jinde na našem kontinentě, až bude příliš pozdě?
Kompletní článek v angličtině ZDE
Diskuse