Mezitím v Absurdistánu 42:

Finanční podvody, masakr psa sekerou a vynikající nový polský kanál z Baltského moře

24. 10. 2017 / Tomasz Oryński

čas čtení 10 minut
Fotografie prezidenta Zemana, jak mává atrapou samopalu, určeného "na novináře",  jsou z jakéhosi záhadného způsobu populární mezi několika málo pravičáky v mé sociální bublině. Proto by tito lidé měli být šťastni, že polská vláda se rozhodla už dříve vypořádat se s neposlušnými novináři. Je pravda, že zatím na ně nestřílí kulkami (ani becherovkou), nicméně novináři mají pocit, že už se na ně zaměřila.



Podle novináře z Onetu Andrzeje Stankiewicze se konečně prokuratura vedené ministrem vnitra Zbigniewem Ziobrem konečně začala tak trochu zajímat o skandál SKOK. Pro ty, kdo o tomto skandálu příliš mnoho nevědí, SKOK, síť kooperativních spořitelem a úvěrových institucí, je údajně mlýnkem na peníze pro stoupence a aktivisty strany Právo a spravedlnost. Tyto instituce vznikly začátkem devadesátých let, podle vzoru spořitelen z 19. století, jako byla rakouská spořitelna Raifaissen, kterou tehdy v Rakousko-uherskem okupovaném Polsku založil Franciszek Stefczyk. Zpočátku fungoval SKOK jen v malém měřítku a často jej podporovali pravicoví politikové. Později z toho vznikl větší holdin, v jehož čele stál Grzegorz Bierecki a další aktivisté strany Právo a spravedlnost. Zanedlouho se staly významnou konkurencí řádným bankám, až na to, že nepodléhaly předpisům finanční správy.

Mnoho novinářů, především Bianka Mikołajewska z týdeníku  Polityka, zkoumají abnormality v systému SKOK už déle než deset let. Poukazují na to, že namísto toho, že by to byla demokraticky vedená družstva, jsou to podnikatelské nástroje pro hrstku lidí spojených se stranou Právo a spravedlnost. Novináři zjistili, že instituce v systému SKOK byly používány k nepřímé podpoře podniků PiS (například tím, že si kupovaly reklamu v médiích, podporujících stranu Právo a spravedlnost, anebo že provozovaly vlastní propagandistický portál na podporu PiS - stefczyk.info).   Grzegorzi Biereckému se tako podařilo odčerpat ze systému obrovské množství peněz pro své vlastní soukromé podniky. SKOK se několikrát pokusil  Mikołajewskou žalovat, ale bezvýsledně, protože se ukázalo, že její práce je vysoce profesionální, její investigace jsou velmi dobře zdokumentovány a Mikołajewska ve všech soudních sporech zvítězila.

Mezitím, v roce 2012, tuto záležitost zkoumala vláda Donalda Tuska. Vzhledem k tomu, že SKOK se stal jedním z hlavních operátorů poskytujících v Polsku spotřebitelské půjčky, skutečnost, že jej nereguluje ani na něj nedohlíží finanční správa, se ukázala jako problematickou. Vláda požadovala audit, z něhož vyplynulo, že většina institucí sdružených ve SKOKu jsou v tragické finanční situaci. Vláda se pak pokusila tento trh regulovat. To vyvolalo od strany Právo a spravedlnost zuřivou opozici a regulace tohoto trhu byla proto o několik let odložena, což umožnilo, aby bylo ze systému odkloněno ještě více peněz. Když nakonec byly instituce SKOKu podřízeny státní finanční regulace, pro mnoho z nich to už bylo příliš pozdě, zbankrotovaly a jejich zákazníkům musely být jejich peníze vyplaceny z bankovního bezpečnostního fondu, který financují všechny banky, fungující v Polsku. Takže peníze, které ze SKOKu odčerpala strana Právo a spravedlnost, byly zákazníkům nahrazeny zákazníky jiných bank.

Člověk by si řekl, že takový obrovský případ vyvolá velký skandál, zejména vzhledem k tomu, že rozsah tohoto podvodu je řádově větší než skandál finančního pyramidového projektu Amber Gold. Ten skandál Amber Gold nyní intenzivně používá strana Právo a spravedlnost k pomlouvání Donalda Tuska - dokonce byla ustavena parlamentní komise, která, jak se zdá, funguje na základě jediného principu - najít něco, čím by se dal skandál Amber Gold přímo provázat s Donaldem Tuskem. Drzost strany Právo a spravedlnost je vidět v tom, že jí nestačí útočit na Tuska jen proto, že k tomuto skandálu došlo za jeho vlády (navzdory tomu, že to byla právě strana Právo a spravedlnost, která blokovala přivedení parabankovních institucí pod správu finančních úřadů, což umožnilo Amber Gold fungovat zcela bez konroly), snaží se také údajnou spojitostí s tímto skandálem pošpinit i jiné politiky z Občanské platformy. Když začal SKOK kolabovat, strana Právo a spravedlnost měla tu drzost, že se pokusila odvést od toho pozornost médií snahou spojit prezidenta   Bronisława Komorowského a tajné služby s finančním podvodem, do něhož byl zapleten právě SKOK.    Poslední fackou Polákům bylo rozhodnutí jmenovat Grzegorze Biereckého, nyní senátora PiS, šéfem Komise pro rozpočet a veřejné finance.

Takže byste si mohli myslet, že je právě načase, aby začala vláda tento skandál zkoumat. Výše zmíněný novinář  Andrzej Stankiewicz byl jedním z mnoha, které povolala policie k výslechu o jejich článcích o skandálu SKOK z doby před několika lety. Stankiewicz má být obžalován, že SKOK poškodil tím, že zveřejnil informace o těch auditech,  které dokázaly, že je v letech 2012-2013 SKOK na pokraji bankrotu. Natolik tedy se splnila naděje, že strana, která má v názvu slova "Právo a spravedlnost" učiní cokoliv pro vyšetření největšího finančního podvodu posledních desetiletí v Polsku.

Ale na to byste už měli být zvyklí: V Polskou jsou si lidé rovni, ale někteří si jsou rovni víc. A to se netýká nutně jen aktivistů strany Právo a spravedlnost. Například: jaký trest, myslíte si, můžete v Polsku dostat za zabití? Záleží to na tom, kdo jste. Jestliže jste myslivec, dostanete rok. Podmíněně.   A manželka oběti dostane odškodné ve výši 10 000 zlotých (60 000 Kč). A to navzdory skutečnosti, že soud nevěřil vašemu absurdnímu vysvětlování, že jste se díval na svou oběť déle než 15 minut dalekohledem a že ten muž "chodil po čtyřech a choval se jako divočák". Mimochodem, pokud nejste myslivec a právě jste se rozhodli zabít svého psa sekyrou, půjdete na celý rok do vězení nepodmíněně.

Také, pokud jde o postoj polské vlády k nezvládnutelným novinářům, vláda strany Právo a spravedlnost se učí od těch nejlepších. Během nedávné návštěvy tureckého prezidenta Erdogana v Polsku se aktivisté snažili na demonstraci protestovat proti nedávným událostem v Turecku, především proti věznění novinářů. K šoku veřejnosti v Polsku zkonfiskovalia tyto transparenty turečtí tajní   - a tento bezprecedentní útok na polské občany polská policie naprosto ignorovala. Byla sice při konfiskaci transparentů přítomna, ale zůstala úplně v nečinnosti. Podle mluvčího polské policie to bylo naprosto v pořádku, protože úkolem policie je v první řadě chránit zahraniční potentáty a teprve pak polské občany a jejich akce mohla zahraniční návštěvníky ohrozit. Avšak policie posléze hovořila s jedním demonstrantem a dokonce přijala jejich stížnost, že byl spáchán trestný čin. Takže to je v pořádku. Jsem si jist, že polská policie nyní z Turecka rychle vyreklamuje protizákonně zkonfliskované transparenty, aby jich bylo možno použít při legálním protestu proti Erdoganově návštěvě... No, na to si tedy počkáme...

Vláda strany Právo a spravedlnost také, jak se zdá, dělá všechno, co je v jejích silách, aby potěšila Rusy. Bylo oznámeno,  že výstavba kanálu skrze pobřežní poloostrov u řeky Visly, kteerý má umožnit lodím přístup do říčního přístavu Elbląg, aniž by se muselo plout ruskou Baltijskou úžinou, bude zahájena do jednoho roku. Je sice pravda, že ruská blokace přístupu do jednoho z polských přístavů může být mírně iritující, je sporné, zda vykopání kanálu je opravdu dobrým řešením tohoto problému. Tento vlajkový projekt strany Právo a spravedlnost nedává totiž ekonomicky vůbec smysl: Elbląg je prostě jen malý přístav na malé řece asi 10 kilometrů ve vnitrozemí (pokud to měříme od laguny řeky Visly). Vůbec to není důležité průmyslové ani logistické centru, a trvá to méně než dvě hodiny dojet po moderní dálnici kamionem do velkých přístavů Gdańsk či Gdynia. Na druhé straně, laguna řeky Visly je příliš mělká na to, aby jí mohly proplouvat opravdu velké lodě, i kdyby se neustále prohlubovat navigační kanál. I turistický význam takového kanálu je pochybný, vzhledem k tomu, že do Elblągu, který sám není zrovna turistickou atrakcí, se už dá doplout vnitrozemskými vodními cestami z Gdańsku a námořní jachty by se stejně příliš daleko nedostaly, vzhledem k omezením, které má Elblągský kanál, vybudovaný v 19. století.

Jestliže vezmeme všechno toto v úvahu, odhadovaná návratnost investic je asi 400 let.

Avšak strana Právo a spravedlnost je výstavbou tohoto kanálu doslova posledlá. Na ekonomice totiž nezáleží, pokud máte možnost udělat provokativní vzdorné gesto proti Rusku. Ale znamená to, že Rusové budou tou věcí opravdu otráveni? Předstírají, že ano, ale kdybych já byl Rus a neměl rád Polsko, nebyl by pro mě lepší dárek než tento kanál. Seděl bych prostě pohodlně s miskou popcornu a díval se, jak Polsko hází miliony do bláta (doslova), namísto toho, aby je investovalo do daleko naléhavějších věcí, jako je například zdravotnictví. A pak, až ten kanál dobudují, byl je pohnal k mezinárodním tribunálům, aby zaplatili odškodné za poškození křehkého ekosystému laguny řeky Visly, kterou sdílí jak Polsko, tak Rusko, a pak bych zase otevřel Baltijskou úžinu pro mezinárodní provoz, čímž by Rusko ukradlo Elblągu všechny turisty i byznys. Tolik škody Polsku, a aniž by pro to bylo nutno vůbec hnout prstem! A to všechno v důsledku údajně protiruské vládě strany Právo a spravedlnost!

Mnoho lidí uvažuje, jestli je strana Právo a spravedlnost opravdu tak pitomá, anebo zda jedná aktivně ve prospěch ruských zájmů. Obyčejně se tato otázka objeví, když se hovoří o ministru obrany Antonim Macierewiczovi, ale já jsem přesvědčen, že by měla být vznášena i v jiných oblastech činnosti této vlády. 

0
Vytisknout
9000

Diskuse

Obsah vydání | 26. 10. 2017