Jak by Česká televize a Český rozhlas fungovaly podle představ okamurovců?

26. 10. 2017 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Tomio Okamura, předseda SPD a paranoidní politický dobrodruh v jednom, ve vysílání Radiožurnálu navrhl, aby Česká televize a Český rozhlas přešly do rukou státu, aby byly zrušeny koncesionářské poplatky a aby jejich hospodaření bylo podrobeno kontrole NKÚ. Tato myšlenka sama o sobě není zdaleka tak skandální, jak by se snad na první pohled mohlo zdát, kdyby ji však neprosazoval bigotní rasista, který setrvale lže a jemuž je konspirátorské vnímání světa bytostně vlastní. Můžeme mít celou řadu výhrad vůči fungování obou institucí, ať už máme na mysli jejich chod nebo produkci, ale představa, že by veřejnoprávní sdělovací prostředky pracovaly tak, aby byla bizarní klaka v čele s Tomiem Okamurou spokojena, je tuze strašidelná.

SPD je líčena jako strana bojující proti establishmentu, zavedeným institucím a oficiálním autoritám. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, kdyby si okamurovci neotevřeli prosperující živnost se šířením za vlasy přitažených konspirací a zaséváním neodůvodnitelného strachu z lidí, které v životě nepotkali a jejichž kultuře ani za mák nerozumějí.

Podle SPD tradiční sdělovací prostředky zamlčují fakta o migraci, jsou zamořena politickou korektností a ustavičně lžou o aktivitách Tomia Okamury. Návrh na zestátnění České televize a Českého rozhlasu je ve skutečnosti chabě tutlanou snahou o politickou kontrolu nad oběma institucemi a taktéž úsilím o legitimizaci paranoidních okamurovských bludů a protiprávních opatření, jímž je v první řadě zákaz propagace islámu.  

Nechci ani omylem tvrdit, že veřejnoprávní média fungují bez chybičky; ostatně se ve spoustě svých textů zamýšlím nad jejich systematickým selháváním. Nicméně tudy cesta nevede a je absurdní, že česká politická a mediální scéna laje Okamurovu návrhu zaklínajíc se svobodou slova. Ano, veřejnoprávní sdělovací prostředky mají neustále co zlepšovat; v první řadě je nutné se zbavit přetrvávajících ideologických předsudků a informovat bez stranění tomu či onomu civilizačnímu okruhu nebo tomu či onomu politickému systému, což je, jak se zdá, běh na příliš dlouhou trať a koneckonců téma na samostatný text. V této souvislosti za zamyšlení stojí kupříkladu názor mediálního experta Ondřeje Höppnera, který tvrdí: „Česká televize opakovaně selhává. Systém je třeba nastavit jinak, musí se to zanalyzovat a rozmyslet. Stejný problém nyní řeší třeba v Británii s BBC. Zestátnění je legitimní krok. Musí se hlavně najít způsob, jak zajistit objektivitu.“  

Vraťme se ale k samotným okamurovcům, konkrétně k novopečeným poslancům za SPD. Tato plejáda obskurních figur je totiž hlavním argumentem proti Okamurovu návrhu. Jejich společným poznávacím znakem je, že názory si tříbí četbou dezinformačních webů, jako jsou Parlamentní listy nebo Aeronet. Například šéfka SPD v Plzeňském kraji a poslankyně Jana Levová šířila poplašnou zprávu, když na Facebooku napsala, že po dopravní nehodě linkového autobusu na Plzeňsku se do okolních lesů rozprchlo asi třicet uprchlíků. Podle Levové média o incidentu mlčela, což má být důkaz cenzury. Poslanec Jan Hrnčíř zase odhalil nenechavou ruku Bruselu, jehož lobbisté se údajně snažili zakázat rumové aroma v tuzemáku. Poslankyně Lucie Šafránková za Jihomoravský kraj se podle dostupných informací živí jako obchodní manažerka, avšak uživatelé sociálních sítí se nyní baví směšným videem, kde nabízí zajištění večírků, zatímco se ve sporém oděvu marně pokouší o erotický taneček.

Nekorunovaným králem komiků mezi okamurovskými exoty je patrně člen předsednictva SPD a poslanec Miloslav Rozner, který se blýskl v předvolební debatě ČT 24, kde byl prezentován jako odborník na kulturu. Čtyřicetiletý manažer kapely Argema má silný dojem, že česká kultura nebývale upadá, nicméně není schopen spatra definovat základní priority SPD pro tuto oblast a navíc je sám příliš nechápe. Rozner chvílemi působí, jako by vynalezl vlastní řeč, jejímuž kódování rozumí snad jen on sám.

Sám duchovní otec SPD Tomio Okamura je proslulý svými nepřebernými lžemi, v nichž se jen málokdo orientuje, neboť jsou jich desítky, jak detailně dokládá web Demagog.cz. Pár perel pro ilustraci, jak by mohla vypadat produkce České televize a Českého rozhlasu za bedlivého dozoru okamurovských sekerníků: „Eritrejci jsou mimochodem na prvních dvou místech ve znásilňování ve Švédsku.“ „Nemáme žádné zákulisní kmotry ani dárce, které financují ostatní strany, od ODS, ANO a podobně, který jim dávají miliony korun.“ „Česká republika žádné reálné kroky proti kvótám nepodnikla.“ Apod.   

Tolik k otázce v titulku článku.   

Okamurova parta by za jiných okolností působila jako neškodný spolek pomatenců a břídilů, leč český volič rozhodl jinak. A bohužel se zdá, že potřebná racionální debata o smysluplném fungování veřejnoprávních sdělovacích prostředků je prozatím odložena ad akta.                 

 

0
Vytisknout
10630

Diskuse

Obsah vydání | 30. 10. 2017