Šok, zuřivost, strach, nenávist - to vyvolává zájem

14. 6. 2018 / Andrew Stroehlein

čas čtení 2 minuty

 Quick thread on how annoying it is that cross-party criticism gets little interest on Twitter.

Mrzí mě, jak malý zájem vyvolává na Twitteru kritika obou stran, píše na Twitteru Andrew Strohlein. V souvislosti s USA, například. Když poukážu na selhání Trumpovy politické strategie, vyvolá to zájem. Když poukážu na selhání Obamvy strategie, vyvolá to zájem. Ale když poukážu na selhání jak Obamovy, tak Trumpovy vlády, nechce to nikdo slyšet.

Týká se to především americké imigrační politiky. Ta byla za Obamy špatná a za Trumpa je ještě horší. Ale když to napíšete, nikoho to nezajímá. Skoro nikdo nechce dostat o věci kompletní obraz, lidi chtějí jen to, co odpovídá jejich ideologické zaujatosti.


Totéž platí o USA a o americkém mučení. Napište na Twitteru, že Trump právě jmenoval jako šéfku CIA zastánkyni mučení a vyvolá to zájem. Ale když zároveň napíšete, že Bushova vláda schvalovala mučení a Obamova vláda odmítla trestně stíhat pachatele mučení a Trumpova vláda jmenovala šéfkou CIA zastánkyni mučeni, všichni to ignorují.

A platí to i o státech. Když napíšete něco na Twitteru o tom, že Rusko v Sýrii podporuje Asadovy zločiny, vyvolá to zájem. Když napíšete, že Spojená státy a Británie podporují saúdskou koalici v Jemenu, vyvolá to také zájem. Když se zmíníte o obojím v jediném twitteru, lidé to zcela ignorují.

Poučením je: šířit v každém tweetu jen jedinou myšlenku. A Twitter má samozřejmě mocný mechanismus zpětné vazby. Vy se naučíte to, co funguje, a pak už děláte jen to. Je to recept na výlučné šíření ideologie. Ale i neidologické organizace nyní vědí, že takto, po jednom, musejí šířit své informace.

A ty, kdo jsou ideologicky zaujatí od samého začátku, to povzbuzuje k naprosté ideologické umanutosti. 

Šok, zuřivost, strach, nenávist - to vyvolává zájem a počet zhlédnutí (z obou stran ke každé otázce).

Hromadné sdělovací prostředky pak ve své snaze o sledovanost napodobují tuto ideologickou zaujatost. Takže zuřivost a emoce fungují jako magnet - ultrapravičák Nigel Farage je neustál zván v Británii do rozhlasu a do televize. Daleko častěji než kdokoliv jiný. 

Totéž v mnoha jiných zemích. 

Celé je to klesající spirála, která nutně vede k stále extremnějším názorů. Ve společnosti se tak stávají extremistické názory přijatelným politickým programem pro společnost. 

Mnoho lidí říká, "proti nenávistným projevům se musí zasahovat tak, že se s těmi lidmi musí mluvit". Moc to ale v poslední době nefunguje, co?

Pokud má někdo pro tento problém řešení, rád bych ho slyšel.

0
Vytisknout
10646

Diskuse

Obsah vydání | 19. 6. 2018