28. 6. 2018 / Richard F. Vlasák
V dnešní záplavě vzpomínek na dr. Miladu Horákovou zapadá pod nánosem smutné skutečnosti, že vládu sestavuje defraudant s poníženými sociálními demokraty a vydírajícími komunisty, nemilosrdná pravda dějin. Písecká poslankyně národních socialistů, bojovnice za rovnoprávnost žen i velká obdivovatelka našich prvních prezidentů a věřící evangelička by se dnes divila, kdo všechno stojí u jejího pamětního hrobu s kytičkou. Jsou to často lidé, kteří používají její jméno jako obušek na jakoukoliv levicovou ideu; často jsou to lidé, s nimiž by rozhodně nesouhlasila.
Jsme svědky již známého procesu - u velkých osobností, u
"martyrů" našich dějin se pro heroickou smrt zapomíná na neméně
hrdinný život - a tak si pamatujeme Husa na hranici a ne jako kazatele u Kozího
Hrádku nebo v Betlémské kapli; Komenský se stále loučí s vlastí nabíraje hrst
rodné hroudy, ačkoliv vlast opouštěl v únoru, a to si opravdu hlíny moc
nenaberete; Havlíček trpí v brixenském přírodním sanatoriu, i když byl právě tak antikomunista, varující před hrozbou slavjanofilství, a
přesvědčený liberál, zatímco oligarchové tehdejší doby byli uctíváni jako ta
"dobrá a vznešená" šlechta.
Milada Horáková i Jan Palach trpí, hoří, a přitom mluvili a mysleli ve
prospěch jiného, lepšího světa, než byl a je svět rozdílů mezi bohatými a
chudými, svět "chlapáků", kteří jsou přece přirozeně nad
"ženskými", svět neoliberálního řádu, rozuměj sobectví na druhou.
Dojímáme-li se nad dopisem na rozloučenou, měli bychom vědět, kolik
českobratrské víry se v něm skrývá. Víry v Boží lásku, která se v Ježíši
sklonila k člověku, jaký je, a která po něm žádá, aby miloval bližní a
odpouštěl; víry v Boží lásku, jež žádá opravdové bratrství mezi lidmi a
jejich svobodu.
Buďme k Miladě Horákové i k sobě poctiví a řekněme si upřímně, jestli naše současná politická bída není způsobena těmi, kdo se dojímají na Slavíně; nadcházející totalita se krmí i z našeho sentimentu a neochoty stát s Miladou na straně udřených ženských z periferie, na straně lidí, kteří nemají štěstí nebo ostré lokty. Dr. Horáková nezemřela totiž proto, že by byla stoupenkou ODS, jak si myslí Karel Steigerwald a jemu podobní, ale právě proto, že reprezentovala vůči komunismu konkurenční ideu – ideu demokratického socialismu, jenž má kořeny v našich duchovních dějinách a jenž vrcholí v Pražském jaru.
Diskuse