16. 8. 2018 / Daniel Veselý
Když vláda George W. Bushe před 17 lety s pompou zahajovala globální tažení proti terorismu (aby si tuto vzletnou frázi vypůjčila od Reaganovy administrativy, jež vedla svou vlastní válku proti terorismu v Centrální Americe), jen hrstka zasvěcenců tušila, jak katastrofální dopady bude mít nejen na blízkovýchodní region, ale i na celý svět. Investigativní poznatky reportérů z Associated Press, kteří zjistili, že Spojené státy a jimi podporovaná arabská koalice v Jemenu de facto bojuje po boku amerického arcinepřítele Al-Káidy, přesvědčivě dokazují, že americké tažení proti terorismu je obrovskou blamáží, na níž se podílí i Armáda České republiky.
Administrativa George W. Bushe se v reakci na otřesné teroristické útoky na americké půdě rozhodla, že vymýtí hrozbu káidistického terorismu, ať už se nachází v sebevzdálenějších koutech planety. Prvním cílem globálního tažení se stal Afghánistán, kde se ukrýval Usáma Bin Ládin se svými soukmenovci. Dne 20. září 2011 dal prezident Bush Tálibánu ultimátum, aby Spojeným státům vydal Bin Ládina a další lídry Al-Káidy, jinak Bílý dům Afghánistán napadne. Tálibán však požadoval důkaz, že za teroristickými útoky z 11. září skutečně stojí Al-Káida. Kdyby takový důkaz existoval, Tálibán by pachatele postavil před islámský soud. USA ale afghánské vládě žádný důkaz o Ládinově vině nedodaly, neboť jej v té době neměly k dispozici, a 7. října začaly Afghánistán ilegálně bombardovat. Souhlas Rady bezpečnosti OSN s vojenskými operacemi v Afghánistánu získal Bílý dům až o dva měsíce později.
Podle novináře Ananda Gopala, autora ceněné publikace No Good Men Among the Living: America, the Taliban and the War Through Afghan Eyes, měl Washington historickou příležitost se ctí okupaci Afghánistánu ukončit již v rané fázi operace Trvalá svoboda. Leč pokračující protiteroristické aktivity americké armády prováděné na úkor stabilizace a konsolidace země probudily téměř poražený Tálibán k životu. Dnes, po 17 letech Američany vedené okupace a 104 tisících zmařených životech, Tálibán provádí masivní teroristické útoky v Kábulu, který je dnes nebezpečnějším místem k životu než v dobách sovětské okupace, jakož i koordinované útoky na další města či západní cíle. Toto fundamentalistické hnutí v současnosti kontroluje nebo ohrožuje 70 procent afghánského území a v zemi navíc navíc operuje vedlejší produkt americké okupace Iráku Daeš a dalších 18 islamistických buněk.
Stručně řečeno: Je pouze otázkou času, kdy dojde k nezbytným diplomatickým rozhovorům, integraci umírněných Tálibánců do politického života a k potupnému stažení okupačních vojsk. Jestliže před 17 lety dělaly Washingtonu vrásky pouze Tálibán a Al-Káida, dnes je to dvacet islamistických organizací. Proklamovaný záměr Bushovy a následujících amerických administrativ se fatálně minul účinkem, neboť dnes je tato nešťastná země rejdištěm všelijakých káidistických klonů.
Ilegální invaze a okupace Iráku, založená na blatantních lžích, je delší dobu hojně kritizována i v mainstreamových kruzích. Výsledkem angloamerické agrese jsou stovky tisíc až milion obětí, sedminásobný nárůst islamistických teroristických aktivit na celém světě a vznik, vzestup a následný pád Daeše. Skutečnost, že Obamův kabinet stáhl většinu okupačních vojsk již před sedmi lety, jakož i porážka takzvaného Islámského státu podle mého soudu významně přispěla ke zlepšení bezpečnostní situace v této zemi, již lze na rozdíl od Afghánistánu bez větších problémů navštívit. Dnes je nejbezpečnější oblastí Iráku kurdská oblast, kde západní okupační síly působily jen minimálně.
Washington v rámci své globální kruciáty proti teroru vsadil v Pákistánu, Jemenu, Somálsku, Afghánistánu a později v Libyi na kontroverzní bezpilotní útoky. Takzvaná válka dronů se rovněž minula zamýšleným účinkem, neboť vysoký počet zabitých civilistů v kombinaci s neustálým strachem z usmrcení na dálku řízenými zabijáky se stal efektivním náborovým nástrojem káidistických elementů napříč islámským světem. Spousta obyčejných lidí zprvu necítila zášť vůči Američanům a Al-Káidu považovala za čiré zlo. Nicméně někteří z nich radikálně změnili názor poté, co se stali svědky devastujících náletů dronů na civilní objekty, a dobrovolně se přidali k extrémistům. A samotný fakt, že americký prezident rozhoduje o bytí a nebytí někoho, koho on a jeho spolupracovníci považují za teroristu nebezpečného pro Spojené státy, je vysoce kontroverzní. Zvláště pak, když oběti jsou v řádech tisíců.
Ani africký kontinent nebyl ušetřen globálního tažení proti terorismu. Investigativní novinář Nick Turse dlouhodobě monitoruje negativní dopady aktivit Pentagonu na černém kontinentu, realizovaných zejména prostřednictvím speciálních jednotek a dronů. Turse ve svých textech s četnými odkazy na oficiální i neoficiální zdroje dochází k závěru, že existuje přímá úměra mezi rostoucí intenzitou amerických vojenských aktivit a rozmachem islamistických buněk, jakož i jejich útoků v Africe, k čemuž významně přispěla destrukce Libye vzdušnými silami NATO.
Pokud uvážíme, že Spojené státy na podzim roku 2001 veřejnosti předestřely ideu světa bez islamistického terorismu, svět je nyní daleko více ohrožen radikálním islamismem než tehdy. Dalo by se směle konstatovat, že americké vojenské aktivity na celém světě jsou hnacím motorem džihádistických aktivit, jak dokládá nejedna studie. Aktuální poznatky investigativního týmu z Associated Press, podle nichž Američany podporovaná arabská koalice uzavírala v Jemenu tajné dohody s tamní odnoží Al-Káidy, by měly být budíčkem pro všechny stoupence globální války proti terorismu včetně české novinářské obce. Jsme totiž svědky ukrutné blamáže; groteskní frašky, jíž se účastní i naši vojáci v Afghánistánu.
Diskuse