21. 8. 2018
Až do začátku šedesátých let (a tady mám nad Janem Čulíkem výhodu, protože jsem o několik let starší) byla hrozba, že vypukne v Evropě jaderná válka v důsledku krize v Evropě (týkající se především Berlína) velmi reálná, a i když se ta hrozba během šedesátých let trochu zmírnila, v roce 1968 byla NDR stále ještě ve velmi nebezpečném postavení: Západní Německo existenci NDR neuznávalo a v důsledku Hallsteinovy doktríny byly jedinou zemí, s níž měla NDR diplomatické styky, Spojené státy.
NDR byla de facto jedinou zemí, které se netýkalo evropské narovnání z let 1945-1948 a je pochopitelné, že se východní Němci cítili nervózněji než kdokoliv jiný.
Uvědomil jsem si, že rok 1968 je mezníkem, kdy byla možnost jaderné války v Evropě s konečnou platností vyloučena: to, že Západ nereagoval nijak na sovětskou invazi do Československa a to, že francouzská komunistická strana nevyužila nepokojů ve Francii v roce 1968 ujasnilo všem, že ani Západ, ani Východ nechtěl udělat nic, co by destabilizovalo existující status quo.
A začátkem sedmdesátých let "východní politika" (Ostpolitik) Williho Brandta konečně regularizovala postavení NDR, i když vysoká východoněmecká hierarchie v roce 1968 nemohla vědět, že se to stane.
Mimochodem, vždycky jsem si myslel, že by bylo dobrým výzkumným tématem studovat, jak různé komunistické režimy reagovaly v šedesátých letech na kulturu mladých lidí. Zdá se, že to byla směsice zákazů a včlenění této kultury do systému, ale bylo by zajímavé zjistit, jak se rozhodovalo v jednotlivých případech a proč. Ale bezpochyby to už někdo napsal.
Diskuse