Mezitím v Absurdistánu 87:

Strana Právo a spravedlnost prohrála komunální volby, ale opozice je nevyhrála

23. 10. 2018 / Tomasz Oryński

Ale, upřímně řečeno, smůla, že bylo nutno vydání poslat do tisku dřív, než byly známy první výsledky, se stala problémem i pro druhou stranu: Polské vydání týdeníku Newsweek, které vydává Tomasz Lis, otevřeně podporující Občanskou platformu, nečekalo, že jejich kandidát bude tak překvapivě úspěšný, a tak jejich obálka naznačuje, že se bude muset konat druhé kolo.

Avšak možná jsou tyto problémy časopisů dobrou alegorií toho, co znamenají tyto komunální volby: Strana Právo a spravedlnost doufala ve víc, v čemž selhala, ale ty volby nebyly úspěchem ani pro opozici - a ta to zjevně ví, protože si sama nevěří. Protože i když se strana Právo a spravedlnost může chlubit, že celkově získala nejvíce hlasů a vedla si lépe než v předchozích komunálních volbách, fakta jsou pro ni více deprimující:

- sice PiS získala většinu v 9 ze 16 okrsků, ale ve většině případů to nebude stačit k převzetí moci, protože na rozdíl od strany Právo a spravedlnost vytvoří opozice zřejmě koalice a takové koalice budou mít většinu v nejméně 14 ze všech 16 okrsků.

- navzdory tomu, že výsledky strany Právo a spravedlnost jsou trochu lepší než v roce 2014, je to o hodně méně, než byla podpora, kterou tato strana měla v parlamentních volbách před třemi lety. Jestliže si uvědomíme, že po dobu celých těchto tří let zahrnovala strana Právo a spravedlnost své voliče penězi a proměnila veřejnoprávní média v propagandistickou mašinérii ve svůj prospěch, tento volební výsledek by je měl znepokojovat.

Avšak lze říci, že tyto volby nebyly zrovna velkým úspěchem ani pro opozici, protože s výjimkou voleb primátora ve Varšavě jsou volby starostů a primátorů méně o vysoké politice a více o hledání dobrého manažera pro město. A strana Právo a spravedlnost prostě nemá dost dobrých kandidátů, kteří by byli schopni konkurovat zkušeným činitelům z komunální správy, kteří se těší široké podpoře mimo jakoukoliv stranicko-politickou příslušnost: ve Wałbrzychu byl znovu zvolen Roman Szełemej z Občanské platformy drtivou většinou více než 80 procent,  ale jak pomalu přicházejí volební výsledky z menších měst, jeho rekord zřejmě překoná Rafał Piech, dříve také z Občanské platformy, nyní nezávislý, který byl také znovu zvolen  jako starosta městečka Siemianowice Śląskie.


Ukázalo se totiž, že nový počítačový systém registrace voličů řádně nefunguje, a jen dále zkomplikoval byrokratickou noční můru.  V důsledku těchto chyb nemohlo mnoho voličů vůbec hlasovat. Na několika hlasovacích místech, například v  městě  Złotoryja,   byly voličům rozdány hlasovací lístky pro úplně jiné oblasti.

Avšak poslední týdny byly pro stranu Právo a spravedlnost celkem velmi špatné. Smarzowského film Klérus poráží všechny rekordy a v kinech ho už zhlédl více než každý desátý Polák, film návštěvnicky překonal takové velké hity, jako byl Avatar nebo Titanic. Po velkém úspěchu v Británii (kde film za jediný víkend vydělal více než milion liber) půjde Klérus také do kin v Rakousku, v Německu, v Belgii, v Holandsku, v Lucembursku, v Dánsku, na Islandu, v Norsku, ve Švédsku, v Kanadě a v USA. Takovou velkou ránu církvi, největšímu spojenci strany Právo a spravedlnost, ta strana těsně před volbami opravdu nepotřebovala.

Další velká rána přišla z Bruselu, kde Evropský soudní dvůr suspendoval rozhodnutí prezidenta Dudy, které donutilo soudce u Nejvyššího soudu v Polsku, starší 65 let, předčasně odejít do důchodu. Toto je pouze předběžná akce, ale takový odvážný krok na zajištění návratu k předchozímu stavu není nejlepší prognózou pro stranu Právo a spravedlnost, co se týče verdiktu Evropského soudního dvora ohledně "reforem" polského soudníctví stranou Právo a spravedlnost.

Ale samozřejmě strana Právo a spravedlnost nepotřebuje nikoho jiného, dokáže si pěkně uštědřovat rány sama. Polský velvyslanec u Evropské unie byl zesměšněn v evropském tisku, když bylo zjištěno, že si vzal do ruky šroubovák a snažil se odšroubovat ze zdi vzpomínkovou desku,  která připomínala otevření úřadovny polského zastoupení u Evropské unie, jehož se v roce 2011 účastnil tehdejší polský premiér Tusk a tehdejší mluvčí Evropského parlamentu Jerzy Buzek a další čelné osobnosti EU. Zjevně export úsilí strany Právo a spravedlnost přepisovat evropskou historii nebyl zas až tak úspěšný.

Také přinášejí pokusy omezit skandál tajných nahrávek výroků Mateusze Morawieckého jen omezené výsledky. Poté, co vyšlo najevo, že jako šéf banky vyjádřil Mateusz Morawiecki uspokojení, že Robert Kubica, polský závodník Formule 1, byl zraněn,  takže už nebude potřeba ho finančně sponzorovat, premiér se sešel s Kubicou, který se znovu snaží stát se závodníkem Formule 1, a přislíbil mu 40 milionů zlotých ze státem vlastněné ropné společnosti Orlen.  To mnoho Poláků rozzuřilo jako další ukázka pokrytectví Morawieckého: daleko menší sponsorský dar ze své banky Kubicovi Morawiecki dát nechtěl, ale teď ho zahrnuje obrovským množství peněz z kapes daňových poplatníků v zoufalé snaze si zachovat tvář.





Ostatní PR triky strany Právo a spravedlnost taky nefungují moc dobře. Sám Jarosław Kaczyński symbolicky lopatou vykopal díru na pláži, aby oficiálně oslavil zahájení výstavby kanálu skrze Viselskou kosu, který by umožnil přístup námořním lodím do Elblągu, aby nemusely plout přes kaliningradský okres. Mezitím, navzdory vládním optimistickým prohlášením stále ještě pro tu stavbu nebylo vydáno povolení v důsledku ekologických problémů. Takže, v podstatě řečeno, Jarosław Kaczyński, který je příliš nemocen na to, aby mohl cestovat (tak svědčil jeho lékař s vysvětlením, proč  se Kaczyński nemohl dostavit k nedávnému soudnímu jednání, kde je obviněn z urážky Lecha Wałęsy) a je příliš nemocen i na to, aby plnil své povinnosti poslance, se vydá na jakousi šíleně vzdálenou pláž (OK, ne vlastně "vydá" - odvezla ho tam kolona terénních automobilů) a cosi kope lopatou na protizákonném staveništi. Nebylo to veřejností přijato zrovna s nadšením, vzhledem k tomu, že nám internet rychle připomněl, že toto je už potřebí, co činitelé PiS tento projekt oficiálně inaugurovali - předtím to učinili 13. září 2011 a pak 14. října 2015. Někdo vypočítal, že jestli se bude pracovat takhle rychle - tedy pár lopat písku každé tři roky, kanál bude dobudován v roce 67 894, tedy za více než 65 000 let.

Komunální volby se shodou okolností konaly měsíc po začátku nového školního roku, v němž se poprvé plně projevily reformy strany Právo a spravedlnost. Rodiče zuří, že jejich děti musejí chodit do přeplněných škol a čelit obrovské konkurenci, protože reformy školství znamenají, že žáci, kteří se narodili ve dvou rocích za sebou, budou muset soutěžit o omezený počet míst na středních školách. A co je ještě horší, ani dnes, pouhých sedm měsíců před přijímacími zkouškami na střední školy, nikdo netuší, jak ty zkoušky budou vlastně vypadat. Pokus strany Právo a spravedlnost obvinit z těchto chyb komunální úřady neuspěl a všichni zuří na vládu.

Dokonce i vlajkový projekt Beaty Szydło, rozdávání peněz rodičům invalidních dětí, se ukázal být totálním selháním, protože vyšlo najevo, že polské zdravotnictví prostě nedokáže diagnostikovat dítě během prvních 12 měsíců jeho života, jenže rodiče, kteří neposkytnou úřadům příslušnou diagnózu během prvního roku života jejich dítěte, nemají právo dostat jednorázový příspěvek 4000 zlotých.

Takže - ne. Zatímco strana Právo a spravedlnost tvrdí, že komunální volby vyhrála, nemůže minulý týden označovat za úspěšný. Ani to nemůže činit opozice, protože i když je jasně vidět, že lidé zuří proti straně Právo a spravedlnost (komunálních voleb se účastnílo více než 51 procent voličů, což je nejvyšší účast v místních volbách od roku 1990), tato frustrace se neproměnila v podporu pro opozici. Přesto je jasné, že mnoho hlasů pro největší opoziční strany byly ve skutečnosti hlasy proti PiS.

Avšak největší porážku v těchto volbách zaznamenala levice. Postkomunistická strana SLD v koalici s několika dalšími levicovými organizacemi získala něco nad 5 procent hlasů, což je ve srovnání s předchozími místními volbami podstatná ztráta, a mladá sociálnědemokratická strana Razem, navzdory tomu, že se velmi silně angažuje v místní činnosti, získala jen asi 1,4 procenta. I dohromady byl jejich výsledem horší než výsledek samotné strany SLD v roce 2014. Částečně je to možná důsledkem strategického hlasování, protože mnoho voličů šlo tentokrát k volbám scílem zabránit straně Právo a spravedlnost získat moc, a tak se rozhodli hlasovat pro hlavní politické strany, u nichž bylo pravděpodobnější, že se někam dostanou. Je to ale možná také důkaz toho, jak silně pravicová je politika v Polsku, když strana Razem, která je de facto jedinou polskou politickou stranou, srovnatelnou s typickou západoevropskou maistreamovou sociálnědemokratickou stranou, jakou jsou, například skotští nacionalisté, má jen tak malou podporu jako polské Národní hnutí extremně pravicová strana hraničíci s neofašismem...